Svět knihy, 12. 5. 2011

A letos byl zasvěcen literatuře arabské, přesněji, čestným hostem veletrhu bylo Království Saúdské Arábie. Po slavnostním zahájení, jehož se účastnil saúdský ministr kultury, se všechny celebrity přesunuly do oficiálního stánku Saúdské Arábie, který mimo jiné patřil k nejoriginálnějším, jaké byly dosud na veletrhu k vidění. Jakpak by taky ne, když tato muslimská země může využít pro našince tak exotické motivy jako palmy, mešity, model poutního místa v Mekce nebo „suvenýry“ v podobě fíků (ale ano, bylo tu i pár knih). Hrozen fotografů se přesouval za politiky od jedné knihy ke druhé, reportér saúdské státní televize Al Ekhbariya poctivě zpovídal ministra kultury Khalida bin Muhammada Al Anqariho a v davu se bystrým okem rozhlíželi přísní muži s bradkou a v padnoucích oblecích, takže úvodním oficialitám bylo učiněno zadost.

Svět moderní arabské literatury
Přednášková část veletržního programu byla tematicky věnována široké arabské literatuře, takže navštívit přednáškový blok nazvaný „Svět arabské literatury“ byla skoro povinnost, jakkoliv si dílo ani jednoho ze zúčastněných autorů nemůžeme přečíst v českém překladu. Diskuze se dotkla témat jako cenzura, tabu i aktuálních nepokojů v arabských zemích. Moderátor setkání, arabista František Ondráš, se přímo dotázal spisovatelů, jak se projevují změny v arabské společnosti v jejich díle (paradoxem je, že jednu z těchto revolucí v Bahrajnu jeli „uklidňovat“ i vojáci Saúdské Arábie, čestného hosta veletrhu). Díky účasti libanonské autorky Fátimy Šaraf ad-Dín, která žije v Belgii, se otevřel pohled na dětskou literaturu v arabském prostředí, kde čtení pro děti zdaleka není takovou samozřejmostí jako u nás a stále je potřeba rodičům vysvětlovat, k „čemu je to dobré“.

Výroční ceny Mladé fronty za rok 2010
Úvodní den bývá na veletrhu zasvěcen předávání výročních cen. Jedny z nich, výroční ceny Mladé fronty za rok 2010, se předávaly v Literárním sále, kde ještě před 13. hodinou „zahříval“ návštěvníky svojí hudbou Jan Burian, jenž setkání moderoval. Jednu z cen si odnesl novinář Karel Hvížďala za svou knihu Tachles-Lustig, poslední knihu rozhovorů s Arnoštem Lustigem, která vznikla jen několik měsíců před Lustigovým úmrtím. Jak řekl Hvížďala, Lustig věděl, že brzy přijde konec, takže „jeho vlastní snaha přiblížit se pravdě je na knize znát“. Lustigovo jméno zaznělo ještě jednou, jeho kniha Krásné zelené oči získala v hlasování čtenářů týdeníku Sedmička nejvíce hlasů. Tuto cenu si hbitě převzala Lustigova sestra, paní Hana Hnátová. Nejprodávanějším titulem letos v Mladé frontě nebyla kniha „etikologa“ Ladislava Špačka (jak poznamenal Jan Burian, je otázka, jak si vysvětlit, že Češi už nekupují knihy o společenském chování…), ale příběh Kuky se vrací režiséra Jana Svěráka, který si cenu také osobně převzal s tím, že neví, jestli ještě někdy v životě něco napíše.

Andrzej Bart – Továrna na mucholapky
Prvním polským autorem, který se letos na veletrhu představil, byl Andrzej Bart, který přijel promluvit o svém románu Továrna na mucholapky (vychází ve Fra), jenž se odehrává v židovském ghettu v Lodži (shodou náhod právě vyšel v nakladatelství Paseka švédský román Steva Sema-Sandberga Chudí v Lodži, který se této historie také dotýká). Chaim Rumkowski, židovský správce zdejšího ghetta, se pro Barta stal nejkontroverznější postavou současného světa a nemůžeme k němu mít jasný vztah jako třeba k Hitlerovi. Ghetto v Lodži se za druhé světové války nacházelo na území Třetí říše, na rozdíl od polského území tu fungovaly školy a nemocnice. Rumkowski v Lodži vytvořil takřka ideální stát, na druhou stranu zde často lidé umírali ještě dříve, než byli odvezeni do Osvětimi, kde sám Rumkowski nakonec také skončil. Samotné knize dle Barta předcházelo čtyřicet let přemýšlení a rozhovorů s lidmi, kteří ghetto přežili – vždyť se také v Polsku dodnes jedná o kontroverzní téma, na zabíjení zdejších Židů se totiž podíleli i Poláci. Na otázku, kterou autorovi položila polonistka Michaela Benešová, proč hlavní hrdina románu po celou dobu mlčí a nepromluví, už si odpověď musíme najít sami.

Cena Jiřího Ortena
Letošní Cena Jiřího Ortena (uděluje se autorům do třiceti let) byla předána, jak již bývá zvykem, ve Velkém sále přímo v centru Veletržního paláce. Odbornou porotu letos tvořila pětice ve složení: Markéta Hejkalová, Petra Hůlová, Tomáš Kubíček, Jiří Peňás (předseda poroty) a Michal Škrabal. Z dvacítky přihlášených děl vybrala porota tři nominované – Jaroslava Balvína (Mácha: Deníky. Turistický průvodce), jehož knihu netřeba čtenářům Nekultury představovat, Zuzanu Frantovou za dětskou knihu Vikingská princezna aneb Velké velrybí vyprávění a Františku Jirousovou za „velký křesťanský román“ Vyhnanci. Bylo-li loni vítězství Jana Těsnohlídka ml. malým překvapením, troufám si tvrdit, že letos je ocenění pro Františku Jirousovou zcela na místě, jakkoliv i knihy dvou dalších nominovaných stojí za přečtení. I když Michal Škrabal, jinak patron Zuzany Frantové, zkritizoval úroveň všech přihlášených knih coby sebevzhlíživých a neoriginálních pokusů (volně parafrázováno), nabízí se poznámka, zda skutečně všechny knihy přečetl, protože v případě románu Vyhnanci (nakladatelství Eroika) se tato výtka poněkud míjí se skutečností.

Večer jsem se ještě zastavil u stánku Rumunského kulturního institutu, kde se prezentovala dvojice románů moldavského spisovatele Nicolae Rusu Krysiáda (nakladatelství Havran) a Silvestr na vraku. Satira na postkomunistické poměry mezi moldavskými intelektuály, kde byli spisovatelé poléváni petrolejem a zapalováni přímo v budově Literárního domu, velmi vypovídá o situaci v Moldavsku, jak potvrdil i Iulian Ciocan, moldavský spisovatel a literární kritik. K rumunskému stánku se vždy vyplatí zajít, nejen kvůli dobrému vínu a nejen kvůli tomu, že právě Rumunsko bude příštím hostem veletrhu, ale také kvůli uvolněné atmosféře, která tu při besedách vždy panuje, i když se často mluví o neveselých tématech, jako v případě těchto románů.

Největší nápor návštěvníků však veletrh ještě čekal nadcházející dny, stejně jako hlavní body programu a další zajímaví hosté. Co říci na závěr úvodního dne? Zdá se, že letos na veletrhu ubylo malých nakladatelů, naopak, čím dál větší prostor dostávají e-knihy, což jen vypovídá o trendech a situaci na trhu. Ale milovníci klasických knih, nevěšte hlavy, i na veletrhu Svět knihy kdosi vystavěl (oficiálně?) „DPH hráz“, takže možná si i příští rok budeme moci z veletrhu odnést nějakou tu knihu, a ne jen flash disk rovnou s celou knihovnou…