literatura-recenze

„Paměť nemáme. Paměť jsme. Negativní zkušenosti z raného dětství se neztratí. Ztvrdnou. Zůstanou jako otisky v betonu, často po celý život.“ Výchozí situace – jako z průměrné detektivky. Tělo bohatého, úspěšného Muže je nalezeno na půdě jeho domu. Diagnóza – smrt oběšením. Mladému Policistovi se ale něco nezdá. Má podezření na vraždu. Potkává mladou Vdovu, která ho přitahuje, byť to odporuje jeho profesionálnímu přístupu. Je přece jedna z podezřelých. Ale ukazuje se, že Mužova minulost není úplně křišťálově čistá…

Kniha „Neřádi“ je třetí vydaný román Tamary Dřevikovské, která z nahořklých komediálně tragických a typicky ženských příběhů objevujících se v románech „Narcis“ a „Jak ulovit cizího manžela“ přešla k drsnému popisu zkažené generace, snažící se v porevoluční době urvat vše, co se dá. Stěžejním tématem už nejsou vztahy z pohledu žen, ale povrchní vztahy v okleštěném světě jednoho z neřádů.

Je velice těžké, vlastně až trochu nesmyslné, kritizovat debut osmnáctiletého autora, který se teprve hledá. A to nejenom jako autor, ale i jako dospívající člověk. Bludy z nudy mladého spisovatele, který píše pod pseudonymem Sacha Sperling (vlastním jménem Yacha Kurys), nejsou beletrií pro široké čtenářské publikum, ale spíše zajímavým dokumentem nadcházející generace, o které nevypovídá samotný text, ale spíše to, co v textu zcela očividně chybí.

Knižní recenze je odjakživa žánrem velmi subjektivním, a některé knihy tak mají tu smůlu, že se dostanou do ruky recenzentovi, který nedokáže náležitě ocenit jejich kvality tak, jako je oceňují jiní. Nic na tom nezmění ani fakt, že kniha sbírá jednu cenu za druhou v literárních soutěžích a odborná kritika se o ní vyjadřuje s pochvalou. To je bohužel případ knihy Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu, kterou její recenzentka navzdory pozitivním ohlasům neocenila stejným způsobem, neboť dojem z knihy a názor na ni se s nimi zkrátka neslučuje.

Českému čtenáři se dostává do rukou druhý román mladé rumunské autorky s názvem Reality Game Show. Obdivovatelé její prvotiny Archandělé neumírají si mohou být téměř jisti, že je ani tato kniha nezklame. Ty, kterým se zdáli Archandělé příliš snoví a snad i naivní, překvapí Anca Maria Mosora neobyčejnou, téměř thrillerovou zápletkou, aniž by ztratila na schopnosti popisovat i šedou až černou realitu velmi krásným poetickým jazykem.

Kdyby měl někdo zfilmovat příběhy Petera Stamma, musela by to být Claire Denis nebo Lars von Trier. Francouzská režisérka pro její talent vykouzlit bez jakýchkoliv filmařských efektů posmutnělou atmosféru a s minimem dialogů vytvořit důvěrný, sentimentu prostý vztah diváka k postavám příběhu. A Lars von Trier? Snad pro jeho cit naslouchat vnitřním pochybám svých antihrdinů, a především pro jeho umění zachytit tento mentální neklid na plátně. Zhruba v takových, takřka „filmových“ dimenzích se pohybují i povídky Petera Stamma.

„Em a Dex, Dex a Em, my dva.“ Touto kratičkou citací z knihy by se ve stručnosti dal shrnout děj působivého románu Davida Nichollse s názvem Jeden den. Vypráví o tom, jak jediný den dokáže ovlivnit dalších dvacet let života dvou lidí, ale i o tom, jak se mladické ideály mění ve všední život, aby se ve zralém věku přihlásily o slovo a došly naplnění – třebaže v jiné formě; o tom, že promarněné šance se už nikdy nevrátí, o tom, že opravdové přátelství dokáže překonat i zdánlivě nepřekonatelné; i o tom, že když je člověk konečně upřímný k sobě i druhým, dosáhne toho, po čem celý život toužil. Tedy – možná.