Adrien Goetz – Intrika po anglicku

Goetz píše skutečně lehkým perem, příběhu postaveném na historické záhadě, která sahá dokonce ještě pár století před renesanční malíře, to ale nijak neubírá na tajemnosti a zástavám dechu čtenářova. Mlada badatelka Pénelope prostě jen zkoumá tapisérii z jedenáctého století. Tapisérii v Bayeux, která na svých sedmdesáti metrech délky zobrazuje výjev z bitvy u Hastingsu. A že s tím souvisí dva pokusy o vraždu a že hrozí pád anglické vlády? I v tom spočívá lehkost Goetzova pera, je přece Francouz. A když se to celé jen tak lehce naroubuje na smrt lady Diany…

Vymýšlet spleteniny zjevně Adriena Goetze nebaví. Raději dává dohromady to, co už ví. Jeho um nespočívá v myšlence příběhu, ale ve spojujících nitkách. Těmi paličkuje dokonale a jeho krajka záhady je přitažlivá i přes svou jemnost a jednoduchý vzorek.

Adrien Goetz je v tomto případě pro náš žánr člověk jako dělaný. Kombinace francouzského historika umění, novináře a spisovatele, který přednáší na Sorboně, je dokonalá. Škarohlídi si tady vylámou zuby, všechno zkrátka sedí, historické souvislosti, logika příběhu i pointa. Pokud někdo nevěří, odkazů na tapisérii v Bayeux mu Google vyhodí víc než dost.

Co navíc ocení čtenář, který je takzvaně „moderní“, je to, jak se Goetz dokáže pohybovat v diskurzu genderu. Ten, kdo autora nezná, se možná po pár kapitolách raději přesvědčí, jestli je Adrien křestní jméno autora, nebo křestní jméno autorky. V době, kdy ženy v televizních seriálech buď šéfují policejnímu ředitelství, nebo jsou odsouzeny k lásce s milionářem, je přístup v Intrice po anglicku doslova nádherný: citlivý, spravedlivý a hlavně reálný. Láska je tady opravdová, ale s mouchami, honba za kariérou (z Pénélope je ředitelka muzea) je tu podružná, leč nepotlačitelná – a vraždy? Těch je přece i v reálném světě dost. V kombinaci s oním nepřeháněním při tvorbě záhady dojde proto nakonec čtenář k jedinému závěru: Takhle by se to skutečně mohlo stát. A v tom je Goetz jedinečný.

Dá se vůbec knize něco vytknout? Snad jen ta shoda schématu s už zmíněným Leonardem. Mladý pár, kde jeden je vědec a druhý má všeobecný nadhled, rozkryje staletou záhadu a přitom si užije dobrodružství a nebezpečí, to už tady vážně bylo. Ale vzhledem k tomu, jak autor dokázal Browna vyškolit… Vše odpuštěno.

Ukázka:

„Myslíte si, že jsem idiot? Třese se vám hlas,“ soptil Artur Contevil, „a přestala jste se mi dívat do očí. Potřebuji pouze, abyste podepsala prohlášení, že potvrzujete autentičnost mých fragmentů – nechci toho po vás zas tak příliš. Na oplátku jsem pamatoval na hezký dárek. Nabízím vám vlastnictví jedno z bytů v mém londýnském domě. Darovací daň uhradím sám. Pokud budete souhlasit, byt je váš. Vzápětí vám sdělím výši nájmu, budete s ním moci prožít celý život v přepychu v Paříži a dokonce založit rodinu, pokud to máte v úmyslu, a hýčkat spoustu dětí jako v bavlnce… Je to nádherný byt. Můj notář přichystal veškeré náležitosti.“
„Nečekala jsem, že mě budete takto urážet. Mě si nekoupíte. Řekni vám jedině pravdu.“ „Teprve začínáte. Myslíte si, že vaši kolegové žijí všichni ze svých platů? Z těch bídných platů, které jsou přece naprosto směšné ve srovnání s hodnotou děl, které uchováváte, a vyjádření, která můžete o těchto dílech poskytnout?“
„Konzervátoři nemají právo vydávat odborné posudky, a vy to dobře víte.“
„To je hra se slovíčky. Mohou vydávat stanoviska. A když jde a nějaké šibalství, vždy se vytvoří řetězec spřátelených hráčů – přítel, který obchoduje s uměním v New Yorku, jiný, který vlastní významné umělecké nakladatelství a vydá obskurní neprodejný kritický katalog s datem vydání podle potřeby, a konečně třetí, konzervátor, který uspořádá výstavu dávno zapomenutého umělce velmi svižně n odbyt. Zisk si rozdělí na společné dovolené pod jižním sluncem. Chcete slyšet jména?“

Adrien Goetz, Intrika po anglicku, Host, Brno, 2008, překlad Jan Seidl.