Adrien Goetz – Intrika po anglicku
Dá se udělat napínavý
příběh s historickou záhadou jako lehké čtení s jemným humorem a bez
nutnosti vymýšlet si zcela nereálné souvislosti? Dalo by se říct: „Ano,
dá se, pane Browne, a netvařte se, že ne.“ Goetz ale jistě nenapsal
Intriku po anglicku jenom proto, aby ukázal, proč se Šifra
mistra Leonarda dočkala tolika kyselých úsměvů. Na druhou stranu –
srovnání těchto dvou knih je jedna z věcí, která čtenáře napadne už
po několika kapitolách.
Goetz píše skutečně lehkým perem,
příběhu postaveném na historické záhadě, která sahá dokonce ještě
pár století před renesanční malíře, to ale nijak neubírá na tajemnosti
a zástavám dechu čtenářova. Mlada badatelka Pénelope prostě jen zkoumá
tapisérii z jedenáctého století. Tapisérii v Bayeux, která na svých
sedmdesáti metrech délky zobrazuje výjev z bitvy u Hastingsu. A že
s tím souvisí dva pokusy o vraždu a že hrozí pád anglické vlády?
I v tom spočívá lehkost Goetzova pera, je přece Francouz. A když se to
celé jen tak lehce naroubuje na smrt lady Diany…
Vymýšlet spleteniny zjevně Adriena Goetze nebaví. Raději dává dohromady to, co už ví. Jeho um nespočívá v myšlence příběhu, ale ve spojujících nitkách. Těmi paličkuje dokonale a jeho krajka záhady je přitažlivá i přes svou jemnost a jednoduchý vzorek.
Adrien Goetz je v tomto případě pro náš žánr člověk jako dělaný. Kombinace francouzského historika umění, novináře a spisovatele, který přednáší na Sorboně, je dokonalá. Škarohlídi si tady vylámou zuby, všechno zkrátka sedí, historické souvislosti, logika příběhu i pointa. Pokud někdo nevěří, odkazů na tapisérii v Bayeux mu Google vyhodí víc než dost.
Vymýšlet spleteniny zjevně Adriena Goetze nebaví. Raději dává dohromady to, co už ví. Jeho um nespočívá v myšlence příběhu, ale ve spojujících nitkách.
Co navíc ocení čtenář, který
je takzvaně „moderní“, je to, jak se Goetz dokáže pohybovat v diskurzu
genderu. Ten, kdo autora nezná, se možná po pár kapitolách raději
přesvědčí, jestli je Adrien křestní jméno autora, nebo křestní jméno
autorky. V době, kdy ženy v televizních seriálech buď šéfují
policejnímu ředitelství, nebo jsou odsouzeny k lásce s milionářem, je
přístup v Intrice po anglicku doslova nádherný: citlivý,
spravedlivý a hlavně reálný. Láska je tady opravdová, ale s mouchami,
honba za kariérou (z Pénélope je ředitelka muzea) je tu podružná, leč
nepotlačitelná – a vraždy? Těch je přece i v reálném světě dost.
V kombinaci s oním nepřeháněním při tvorbě záhady dojde proto nakonec
čtenář k jedinému závěru: Takhle by se to skutečně mohlo stát.
A v tom je Goetz jedinečný.
Dá se vůbec knize něco vytknout? Snad jen ta shoda schématu s už zmíněným Leonardem. Mladý pár, kde jeden je vědec a druhý má všeobecný nadhled, rozkryje staletou záhadu a přitom si užije dobrodružství a nebezpečí, to už tady vážně bylo. Ale vzhledem k tomu, jak autor dokázal Browna vyškolit… Vše odpuštěno.
Hodnocení: 90 %
Ukázka:
„Myslíte si, že jsem idiot? Třese se vám hlas,“ soptil Artur
Contevil, „a přestala jste se mi dívat do očí. Potřebuji pouze, abyste
podepsala prohlášení, že potvrzujete autentičnost mých fragmentů –
nechci toho po vás zas tak příliš. Na oplátku jsem pamatoval na hezký
dárek. Nabízím vám vlastnictví jedno z bytů v mém londýnském domě.
Darovací daň uhradím sám. Pokud budete souhlasit, byt je váš. Vzápětí
vám sdělím výši nájmu, budete s ním moci prožít celý život
v přepychu v Paříži a dokonce založit rodinu, pokud to máte v úmyslu,
a hýčkat spoustu dětí jako v bavlnce… Je to nádherný byt. Můj notář
přichystal veškeré náležitosti.“
„Nečekala jsem, že mě budete takto urážet. Mě si nekoupíte. Řekni vám
jedině pravdu.“ „Teprve začínáte. Myslíte si, že vaši kolegové
žijí všichni ze svých platů? Z těch bídných platů, které jsou přece
naprosto směšné ve srovnání s hodnotou děl, které uchováváte, a
vyjádření, která můžete o těchto dílech poskytnout?“
„Konzervátoři nemají právo vydávat odborné posudky, a vy to dobře
víte.“
„To je hra se slovíčky. Mohou vydávat stanoviska. A když jde a nějaké
šibalství, vždy se vytvoří řetězec spřátelených hráčů –
přítel, který obchoduje s uměním v New Yorku, jiný, který vlastní
významné umělecké nakladatelství a vydá obskurní neprodejný kritický
katalog s datem vydání podle potřeby, a konečně třetí, konzervátor,
který uspořádá výstavu dávno zapomenutého umělce velmi svižně n odbyt.
Zisk si rozdělí na společné dovolené pod jižním sluncem. Chcete slyšet
jména?“
Adrien Goetz, Intrika po anglicku, Host, Brno, 2008, překlad Jan Seidl.
Reklama