Boris Wiseman, Judy Groves: Lévi-Strauss a strukturální antropologie

Představit zakladatele
strukturalismu komiksovou formou se zdá být dobrý nápad. Už jenom proto,
že by taková kniha mohla přilákat i ty čtenáře, kteří by jinak
nenašli dost odvahy k tomu, aby se dozvěděli, že antropologie není
archeologie. Ve skutečnosti kniha ale žádný komiks není, alespoň ne
v klasickém stylu s Fifinkou a Myšpulínem. Je to prostě knížka
o Lévi-Straussovi, ve které je hodně obrázků, na nichž jde občas
postavám od úst bublina s textem.

Claude Lévi-Strauss byl v podstatě smolař. Přestože je to jeden
z největších myslitelů minulého století, moc lidí ho nezná.
A přestože jeho strukturalismus dokázal překopat do té doby uznávané
názory, jemu se velkého uznání nedostalo. Slovo překopat přitom není
zcela výstižné. Daleko bližší pravdě by bylo tvrzení, že se těmto
názorům vysmál, pak je zmuchlal a zahodil. Viděl-li někdo jít někdy
z knihovny myslitele Derridu nebo Sartra plačky, mohl si být jist, že
Lévi-Strauss vydal novou knihu.

Kniha nicméně příliš prostoru
životopisu velikána nedává. Autoři se prozřetelně více věnují tomu, co
vymyslel, a taky – jak to myslel. To druhé jim šlo ovšem hůř.
V okamžiku, kdy je čtenář vybuzen vědcovou genialitou a očekává
vysvětlení záhady, kterou antropolog rozlouskl, dočká se jen vlažného
vysvětlení. Skoro by se dalo říct „odbytí“. Jestli tak chtěli autoři
přinutit čtenáře, aby se v knihovně začal pídit po knihách
o strukturalismu, tak snad. Jako úvodní kurz do studia lidského pramyšlení
to ale nepostačuje.

To ovšem neznamená, že kniha neplní svůj účel. Spíše než
didaktická forma jsou to drobná zrnka obsahu, která mnohdy řeknou více.
Pečlivý čtenář snadno objeví nenápadná sdělení, navíc doplněná
obrázky, které jsou v knize svým rozsahem dominantní, u nichž žasne nad
dvěma věcmi: jak logicky znějí a jak jednoduché přitom jsou. Jednoduchá
vysvětlení, proč je Evropan stejně primitivní jako domorodec
v jihoamerickém pralese nebo jak se pozná umění na první pohled, to je to,
co způsobuje čtenářovo potěšení.

Nedá se ale
říct, že by kniha popisovala průřez jeho celou tvorbou. Asi by to ani
nebylo při jejím rozsahu možné, ale takhle to vypadá, že se Lévi-Strauss
věnoval zejména totemismu a mýtům. Jeho záběr byl samozřejmě širší, a
to mohlo v textu zaznít zřetelněji. Stejně tak se čtenář ve druhé
polovině knihy neubrání dojmu, že se mu chápe hůře. Autoři, čert ví
proč, předpokládali, že i antropologie neznalí čtenáři už četli knihu
Syrové a vařené. Opět: chtěli-li na ni čtenáře nalákat, proč
ne, ale touto formou?

Přesto je kniha pro popularizaci strukturální antropologie přínosem.
Nemůže-li hora k Mohamedovi… Pokud se ani přes dlouhý život
Lévi-Straussovi nepodařilo prosadit, že strukturalismus, který později
zasáhl i do takových věd, jako je estetika nebo literární teorie, se
nevyučuje od druhého ročníku na střední, nezbylo než vsadit na komiks.
Ten je jako úvod do vědy na první pohled složité mnohem přítulnější,
takže se i nakonec splní záměr autorů, jenž z knihy dýchá: ukázat
čtenáři, po jakých knihách by mohl ještě sáhnout. Ostatně, jistě ne
nadarmo je v závěru knihy uveden výčet Lévi-Straussových publikací
i s uvedením, které byly přeloženy do češtiny. Pochvalu zaslouží také
Jindra Štolcová za překlad. Každý už se jistě setkal s rádoby
přeloženým odborným textem, tady se zdá být terminologie na jedničku.

Ukázka:

Základní rozdíl mezi „horkými“ a „studenými“ společnostmi
spočívá v jejich pojetí času. „Horké“ společnosti chápu minulost a
současnost jako jedno kontinuum: jako koleje „pokroku“, jehož skutečnou
hodnotou si Lévi-Strauss není příliš jistý.
Čas je pojímán jako narůstající sekvence: každý okamžik vyrůstá
s okamžikem předešlého a ohlašuje okamžik následující. Takovéto
chápání času je úzce spjato s důležitostí, kterou „horké“
společnosti přisuzují změně a pokroku. „Horké“ společnosti podle
Lévi-Strausse „přijímají koncept historického času za motor
rozvoje“.

„Studené“ (tradiční) společnosti si naopak představují, že
přítomnost sice z minulosti povstala, je však zároveň vůči ní
paralelní. I ve „studených“ společnostech samozřejmě existuje
„předtím“ a „potom“, říká Lévi-Strauss, jejich funkce však
spočívá ve vzájemném zrcadlení.

Boris Wiseman, Judy Groves, Lévi-Strauss a
strukturální antropologie, Portál, Praha,
2009, překlad Jindra Štolcová.