Paulo Coelho patří k autorům, které nejen spolehlivě poznáte, ale kteří vás ani nepřekvapí. Už před drahnou dobou si jasně vytyčil svůj styl, který neobměňuje ani nerozvíjí. Patrně mu plně vyhovuje a určitému publiku (teď již pravděpodobně ustálenému) také. Jeho neměnný vypravěčský, potažmo tvůrčí styl se honosí jistou výhodou: přesně víte, v jakém rozpoložení po kterékoli Coelhově knize sáhnout (pokud vůbec) a nezranit se.
Bez přímé konfrontace nelze odhalit, do jaké míry bere autor sám své příběhy vážně a do jaké jako pohádky pro dospělé, svou nebo čtenářskou relaxaci, případně „čistě“ jako „kšeft“. Každopádně jeho posedlost objevováním (častěji však pouhým hledáním) moudrosti, krásy, pravdy a podstaty bytí skrze beletristicky zprostředkovanou amatérskou esoteriku je evidentní (a pro mne zarážející). Vzhledem k tomu, že v tomto duchu chrlí stále další a další knihy, se dá těžko zbavit vtíravé myšlenky, že se tajuplné podstatě všehomíra doposud nepřiblížil ani o píď. Autor-vypravěč v Bridě například tvrdí: „Když se mužské poznání spojí s ženskou přeměnou, vytvoří se velká magická jednota, jež se jmenuje Moudrost. Moudrost znamená poznat a přeměnit.“ Kam Coelho na taková „hluboce oduševnělá“ tvrzení chodí? Nejsou poněkud troufale přihlouplá?
Má se jednat o strhující příběh velké iniciace. Místo toho kniha směle aspiruje na titul metafyzický slabikář pro začátečníky. Nemohu s jistotou tvrdit, zda jde o absenci talentu, tvůrčí vyčerpání nebo hanebné přizpůsobování obecnému vkusu. Nicméně zaplňování nesčetných stránek větami typu „Žít je velice komplikované“ považuji za alarmující a dokonale zbytečné. Vzhledem ke Coelhově konstantní tvůrčí metodě hrozí (trapné) rozpaky a zklamání především novým či náhodným čtenářům. Alespoň k dílčímu čtenářskému uspokojení je ovšem rozhodně třeba, aby byl recipient ochotný nechat se „houpat“. Houpat, fabulovat, balamutit, mystifikovat, zkrátka nekriticky, odevzdaně přijímat a tím se třeba „v druhém plánu“ i skvěle bavit. Racionální, či přesněji jakýkoli jasně vyhraněný přístup by odpovídal nepřátelskému.
Paulo Coelho bývá nazýván „alchymistou slov(a)“ a podobnými lacinými přídomky. Paradoxně právě lichotivě míněné přízvisko alchymista poměrně trefně naznačuje polaritu mezi neumětelskými lektvary pomatenců a skutečnou, ryzí, transcendentní magií. Opěvovaný autor Bridy sebevědomě, zatvrzele a ostudně setrvává mezi pochybnými „mastičkáři“, jeho koketování s esoterikou a magií totiž zůstává neochvějně nevyzrálé (a proto také beznadějně nepřesvědčivé). V jeho knihách se všichni pachtí za poznáním a pronášejí plejády zdánlivě duchaplných postřehů, jenže přesahům těchto mouder uvěří a obdivně podlehne jedině ten, kdo nepřemýšlí, o čem čte. Coelho je totiž schopný nás s laskavým zanícením poučovat, že deštník je tajuplným amuletem, a bez zjevných postranních úmyslů nebo ironie směšuje všechna známá i smyšlená vyznání, kultury a tradice. Výsledkem pak není Brida, ale obludná Hybrida.
Poznání, respektive přiznání hranic vlastních možností, palčivá potřeba narušení rutiny – přinejmenším obměnou vyčerpaných nebo nešikovně podchycených motivů – a nezbytná autokultivace patří podle mého mínění k předpokladům kvalitní práce. Paulo Coelho navzdory letité praxi a předpokládaným zkušenostem tyto podmínky nesplňuje. Je skoro jisté, že vám román Brida nenaruší klidný spánek, nicméně čas patří k nejvzácnějším komoditám a nabídka knih je přece nepřeberně bohatá…
Ukázka:
Jednou odpoledne po dlouhé přednášce o rituálech používaných dávnými čarodějkami k přivolání deště – které si musela zapsat do Knihy stínů, ačkoli nepředpokládala, že by je někdy sama použila – se jí Wicca zeptala, jestli nosí všechny kusy šatstva, které má.
„Jistěže ne,“ zněla odpověď.
„Takže od tohoto týdne používej všechno, co máš ve skříni.“
Brida si nejdřív myslela, že dobře nerozuměla.
„Všechno, co obsahuje naší energii, musí být ustavičně v pohybu. Šatstvo, které sis koupila, je tvou částí a představuje zvláštní chvíle. Chvíle, kdy jsi vyšla z domova rozhodnutá dát si dárek, protože tě právě těšil svět. Chvíle, kdy ti někdo ublížil a ty sis to chtěla vynahradit. Chvíle, kdy sis řekla, že musíš změnit svůj život.
Šatstvo vždycky přeměňuje emoci v matérii. Je to jeden z mostů mezi viditelným a neviditelným. Některé kusy oblečení dokonce mohou ublížit, protože byly určeny někomu jinému a nakonec skončily u tebe.“
Paulo Coelho, Brida, Argo, Praha, 2008, překlad Pavla Lidmilová.
Napsat komentář