Dany Laferriére: Jak se milovat s černochem a neunavit se
Přesný, vtipný a výstižný popis prostředí, vzešlý z pera někoho, kde je v dané lokalitě novým, nebo alespoň skoronovým, to na čtenáře vždycky zabere. Jiný úhel pohledu je vždycky atraktivní, ale jen pro ty, kdo ono prostředí znají. Dostane-li se pak taková kniha, dejme tomu do české kotliny, je zjevně po parádě. Daný autor se pak musí smířit se dvěma fakty: že nebude chápán a že nebude pochopen.
Dojde-li čtenář až na konec vyprávění jednoho černocha se spisovatelskými ambicemi o tom, jak dostal tu či onu dívku do bytu, či dokonce na ještě intimnější lokalitu tamtéž, jistě bude v závěru knihy překvapen zjištěním, že právě dočetl nejúžasnější výpověď o tom, jak to chodí v Montrealu. Tento fakt asi český čtenář skutečně neocení a těžko na tom něco změní fakt, že kniha se úspěšně prodávala v mnoha překladech v mnoha zemích. V našich klimatických poměrech má asi málokdo o tomto městě představu jako o místě, kde to žije takřka výhradně neukojitelnou sexuální touhou negrů.
Ano, negrů, to je asi první věc, která na knize zaujme. Autor sebe ani své soukmenovce jinak netituluje, naopak, neváhá k tomuto slovu přidávat nevábné přívlastky, za které by u nás dostal 2 až 6 let. Odhození předsudků je přitažlivé a pro leckoho i poučné. Vyvrací mýtus, že rasismus se potlačuje vymýšlením nových a nových jmen pro etnické či rasové skupiny a na označeních s prošlou záruční lhůtou pak lze dokazovat, kdo je a kdo není rasista.
Celé je to o dvou negrech, žijících ve špinavém bytě na předměstí. Jeden píše knihu, druhý buďto spí, nebo poslouchá jazz. Oba jsou sečtělí a o životě vědí vše, co potřebují. Bytí obou je kořeněno výhradně jejich kulinářskou improvizací dle stavu hotovosti a citáty z Koránu. Toť vše, ostatní už se týká jen jejich vztahů, vesměs s běloškami.
Další výtečná věc je humor. Humor naprosto nový, neznámý, leč výborný. Tento nový, doposud nepopsaný druh se vyznačuje plachostí a poměrně skrytým způsobem života. Dany Laferriére zde zřejmě skloubil svůj haitský původ s americkou mentalitou a francouzskou mluvou, každopádně se jedná o skvělý přínos pro každého milovníka, či dokonce sběratele humoru. Poté, co se čtenář dokáže zorientovat v mimikrách dobrých hlášek, už neváhá a jen se raduje z nového objevu.
Kniha nám Montreal nepřiblíží ani o píď. Každopádně však dokáže obohatit o nové pohledy a jiné zase vyvrátit. V tom je Dany jedinečný a těžko se najde čtenář, který k autorovi nebude již od půlky knihy cítit vysoké sympatie.
Ukázka:
Senegalci dokončují show bezuzdným řáděním. Pak seberou nástroje (bubínky, konga, kory), pokynou rukou na pozdrav a vykročí na sebevražedně strmé schodiště, následování hroznem fanynek v burnusech. Kolonizování bělošek. Kněžek z chrámu rasy. Závislaček na negerství.
Dýdžej pouští tvrdý rock. Miz Punk vybíhá na parket. Tina Turner. Poskakuje na místě. Bláznivá hlava. Děrviška. Tvrdý obličej, horní ret rozříznutý žiletkou, zapadlé oči, rozpadlé, vykloubené, excentrické, rozkouskované tělo. Tancuje takhle bez přestávky už půl hodiny. Miz Punk vydrží déle než alkalické baterky („Zajisté budeš jednou mrtev a i oni budou mrtví,“ súra 39, 31).
Dany Laferriére, Jak se milovat s černochem a neunavit se, Argo, Praha, 2008, překlad Anežka Charvátová.
