Geoff Dyer – Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu
Knižní recenze je odjakživa
žánrem velmi subjektivním, a některé knihy tak mají tu smůlu, že se
dostanou do ruky recenzentovi, který nedokáže náležitě ocenit jejich
kvality tak, jako je oceňují jiní. Nic na tom nezmění ani fakt, že kniha
sbírá jednu cenu za druhou v literárních soutěžích a odborná kritika se
o ní vyjadřuje s pochvalou. To je bohužel případ knihy Jeff
v Benátkách, Smrt v Benáresu, kterou její recenzentka navzdory
pozitivním ohlasům neocenila stejným způsobem, neboť dojem z knihy a
názor na ni se s nimi zkrátka neslučuje.
Autor knihy, britský spisovatel Geoff Dyer, není pouze beletrista, ale vydává také odborné knihy. V obou případech však nezůstává nepovšimnut ze strany odborné kritiky a literární ocenění se mu za obé jen hrnou. Za svůj poslední román Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu získal cenu P. G. Wodehouse, která se uděluje za nejlepší humoristické dílo roku.
Zdali Dyerův román – přesněji dvě
kratší novely provázané postavou Jeffa Atmana, kdy ovšem vůbec není
jisté, zda se jedná o téhož člověka – odpovídá výše uvedené
charakteristice, záleží na čtenáři. Možná by se hodilo spíše
označení tragikomický, ale ani tato škatulka nesedí dokonale a obsah knihy
z ní pomyslně vylézá a přečuhuje ven.
Tak předně: jak moc je komické sledovat postaršího anglického novináře – pardon, muže v nejlepších letech! – Jeffa Atmana, který vlastně své povolání nesnáší, ale nemá dostatek odvahy, odhodlání a především talentu a ctižádosti, aby s tím něco udělal? A tak tráví léta nadáváním na svou práci, nad niž se cítí povznesen, a jediné, co mu dodává ubývajících sil, jsou večírky, alkohol, drogy a sex. Ovšem sex ne tak s někým. Naštěstí pro něj ho jeho list vyšle na bienále do Benátek, kde se krom svých známých z novinářské branže setkává také s okouzlující Laurou, s níž jej na krátkou dobu pobytu spojí vzájemná tělesná přitažlivost. Díky Lauře v sobě Jeff opět objevuje touhu žít, spolu s ní však také palčivou otázku – vydrží vztah i pak?
Na tuto otázku nečekejte odpověď, protože se ji nedozvíte. Musíte vzít zavděk otevřeným koncem a pomocí své vlastní zkušenosti si sami zodpovědět, zda vztahem můžeme nazývat něco, co je založeno na vytříbené a ostré argumentaci, poměřování intelektuální nadřazenosti mezi mužem a ženou a nesmlouvavém hodnocení ceny toho druhého odvozené od jeho vtipu, vzhledu a prezentované převahy.
Jestliže Jeffovo benátské dobrodružství provází sexuální tematika, pak s příjezdem do špinavého a parného indického Benáresu, města živoucích hinduistických božstev a vyhublých osvícených mudrců, se dostáváme k tematice fekální.
Co Dyerovi skutečně nelze upřít, je skvělé vykreslení atmosféry životem pulzujícího města kultury, které se ve dne přímo zalyká vedrem, před nímž není úniku, a jeho rozpálenými ulicemi se plouží unavení turisté, zatímco v noci město i s křivolakými uličkami a vodními kanály tone ve večírcích a nevázané zábavě. Povrchní vztahy, vznikající společnými pitkami a drogovými tripy, jsou ovšem smutnou výpovědí o stavu dnešního světa kultury. Co kromě alkoholu a drog provází celou tuto benátskou část knihy, je doslova nevyčerpatelné množství označení pro mužské a ženské přirození a pohlavní akt.
Jestliže Jeffovo benátské
dobrodružství provází sexuální tematika, pak s příjezdem do špinavého
a parného indického Benáresu, města živoucích hinduistických božstev a
vyhublých osvícených mudrců, se dostáváme k tematice fekální. Nic
jiného nezíská prostřednictvím Dyerova vyprávění takovou pozornost jako
lidské i zvířecí fekálie, vyměšování a mrtvolný zápach indického
velkoměsta či špína posvátné Gangy.
Novinář a spisovatel Atman (pakliže je to skutečně tentýž Jeff Atman z první novely) se vydává do Benáresu, aby o něm napsal cestopisný článek. Postupně ho však město a indický způsob života pohlcují natolik, že se vzdaluje od svého původního života, zapomíná na něj. Očištěn posvátnou Gangou dochází ke svému vlastnímu osobnímu osvícení a rodí se do nového života, v němž neplyne čas a přítomnost je zároveň dobou mýtů.
Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu je dílo velmi obrazné. Dyer nešetří slovy a vykresluje do detailu vše – lidi, města, myšlenky, nálady, atmosféru. Obvykle je schopnost autora dokonale vykreslit čtenáři před očima realitu děje knihy natolik, že se v té chvíli stane reálnější než realita samotná, kvitovaná jako přednost. V případě této knihy se ale občas nelze zbavit dojmu, že je to tak nějak zbytečné…
Ukázka:
Na Západě se považuje za štěstí, když si člověk přinese na botě psí hovno, takže fakt, že ho plácne přes obličej podělaný kravský ocas, bude hinduismus patrně chápat jako znamení arcipříznivé. Tohle byl jeden způsob, jak se dalo na situaci dívat, jenomže mně bleskla hlavou další možnost – zlověstnější. Věděla ta kráva, co dělá? Byla to náhoda, anebo cílený pokus o vraždu, božsko-hovězí odplata za chcaní do Gangy? Těžko říci. A těžko dokázat spojitost mezi touto příhodou a tím, co se dělo poté, ale skutečností zůstává, že o něco později večer jsem explodoval.
Geoff Dyer, Jeff v Benátkách, Smrt v Benáresu, Host, Brno, 2010, překlad Věra Klásková.
