Novela Výlet k nádražní hale
patří mezi ty ranější a kratší prózy Jáchyma Topola – i tak ale či
lépe řečeno právě proto má smysl se do tohoto textu začíst. Za prvé se
čtenáři naskytne neopakovatelná možnost přičichnout k už velmi
suverénním začátkům na naše kraje nezvykle stylově i žánrově
vytříbeného spisovatele, za druhé se jeho vyprávění osmnáct let po
prvním vydání a dvacet dva let po pádu komunistického režimu dostalo do
nových – a nutno říci velmi zajímavých – konotací.
Město se měnilo. Touto jednoduchou, a
přeci tak zásadní větou Topol uvozuje celé své horečnaté vyprávění
zahlcené podivnou poetikou beznaděje, krveprolití, nevraživosti a hnusu.
Ocitáme se uprostřed divokých devadesátých let, železná opona padla,
stará epocha skončila, aby se ta nová ještě trochu neobratně, a přeci
nebojácně drala k životu. Z hlavního města, z Prahy, se stala žumpa
i supermarket senzací, k dostání je vše – jen vědět, kde a koho se
zeptat a kolik za to potom zaplatit. Každý kouká, aby co nejrychleji
vydělal, černé kšeftaření s čímkoliv a intriky jsou nejsnadnější
cestou k finanční nezávislosti, k přechodné svobodě. Hlavní hrdina,
novinář a svým způsobem i mafián menších rozměrů, prochází
zákoutími velkoměsta, aby rozchodil morální kocovinu a přitom dořešil
svou ubohou existenci. Chce pryč, socialismus s lidskou tváří mu ohnul
záda, zbídačil duši, a tak by nejraději utekl daleko od všeho, čemu
může říkat domov, aby zapomněl, kým býval, a znovu se mohl nadechnout
čistého vzduchu.
Chce pryč, socialismus s lidskou tváří mu ohnul záda, zbídačil duši,
a tak by nejraději utekl daleko od všeho, čemu může říkat domov, aby
zapomněl, kým býval, a znovu se mohl nadechnout čistého vzduchu.
Topol si svého čtenáře po
velmi krátké době podmaní květnatým a v ten samý moment bez lítosti
přímým jazykem, donutí ho rozhýbat mozkové závity, v rychlosti se
naučit dešifrovat nečekané metafory i přistoupit na humor černější,
než by velely konvence řadového měšťáka. Ačkoliv by se mohlo zdát, že
píše o světě, který existuje jen v jeho fantazii, pod nánosem rozvitých
vět a nečekaných přirovnání se skrývají situace jak vystřižené
z černé kroniky včerejšího vydání nejprodávanějšího deníku u nás.
Hlavní hrdina bere každou katastrofu, ať už hladomor, uragán, válku nebo
ztráty na životech civilistů s téměř až nelidským nadhledem – jako
obchodní artikl. Napíše o tom desetitisíce znaků a zkasíruje honorář.
Jak dnešní, jak aktuální.
Kniha samotná je rozdělena na českou a anglickou část (o velmi dobrý
překlad se postaral Alex Zucker), které od sebe odděluje série linorytů
Michala Cihláře. Ty svým osobitým pojetím doplňují dekadentní líčení
nedávné české minulosti, podtrhují nervní pojetí textu i pro autora
charakteristické katastrofické vyznění celku. Nejen proto je Výlet
k nádražní hale bezesporu závanem originální a hlavně kvalitní
české literatury, nejde o žádné spisovatelovo přelomové veledílo,
i tak v něm ale Topolův styl bez problémů poznáte, naladíte se na jeho
vnímání nedávné české minulosti, která neúprosně ovlivňuje naši
současnost, a nakonec mu ke všemu vlastně dáte zapravdu – dvacet dva let
po revoluci je to u nás stále dost divočina. A my jsme zvířata, jež jdou
po své kořisti, neúprosně a bez lítosti, neb jim nic jiného nezbývá.
Jáchym Topol, Výlet k nádražní hale/A Trip to
the Train Station, Plus,
Praha, 2011.
Související články
Napsat komentář