Jan Kunze – Dekadent dezert

Dekadent dezert. Druhá
sbírka básníka, hudebníka a performera Jana Kunzeho. Provokativní verše
provázené ilustracemi, které čerpají z estetiky street-artu. Poezie ze
světa plného nadpozemských krásek, znuděných bohémů, nezletilých
dívenek a kavárenských povalečů.

Nová básnická sbírka Jana Kunzeho má
uvolněnější formu než jeho předchozí knihy (debut Hičhaikum,
ovlivněný zenovou inspirací, a bibliofilské vydání tří nových básní
prezentované pod názvem Po tmě chuť). Fragmentární poezie
připomíná prózu. Dovoluje čtenáři vymanit se z pouhého vnímání
rýmů a veškerou pozornost zaměřit na příběhy, jejichž náladu Kunze
dokáže vybudovat nemnoha slovy.

Vzájemná motivická provázanost čtyř oddílů knihy – Sedm dní
v tichém městě, Po tmě chuť, Krásné hříšné věci, A ty
(?) – umožňuje přečíst sbírku na jedno nadechnutí. Příběhová
linie, která se jí vine, naznačuje propojenost, ale jednotlivé básně
fungují i samostatně.

Implikovaný autor se pohybuje
v prostředí, jež má důvěrně prozkoumáno. „Jeho je výhled na
město, které zná“ (z básně Utluč tu můru). Nechává se
unášet příbojem irelevantních slov charakteristických pro noční hovory
v podzemních zakouřených klubech. Topí se v anonymním davu. Chce si
všechno ověřit na vlastní kůži. Únik před problémy hledá
v lehkomyslné zábavě a známostech na jednu noc.

Nespoután chodí v ulicích ztichlého spícího města, jehož
dobrovolným i nedobrovolným rezidentům se zdají sny měnící se v noční
můry. Častý motiv snění koresponduje s motivem změny. Symbolizují snahu
o vytržení z reality, úsilí osvobodit se z pout konvencí, přeskočit
pronásledující stín vlastní pověsti, dostat se jinam, odjet, zmizet.

Postavy nezřídka dospívají ke skeptickému poznání, že změna místa
nepomáhá a hledání ideálu je stejně marné v tomto i v jiném městě.
Poté, co si sáhnou na samé dno, zjišťují, že potenciální smrti
překáží pouze láska.

Láska v několika podobách tvoří leitmotiv sbírky. Milostnému citu a
ženám je věnován především třetí a čtvrtý oddíl knihy. Zachycují
únavná i obohacující setkávání s bohyněmi s dokonalým tělem nebo
dívenkami, které si urputně hrají na dospělé.

Spektrum ženských hrdinek
zpodobňují také ilustrace Jana Gřeška. Inspiroval se moderními
výtvarnými technikami (street-art, graffiti, komiksová kresba) a doprovodil
osm básní černobílými grafikami.

Téměř na všech ilustracích je před oprýskanou stěnou pouze jedna
osoba. Kromě výtvarníkova záměru vyjádřit smysl básně výstižnou
zkratkou může existence osamocené postavy symbolizovat pocit člověka,
který se ocitá v usínajícím baru, sám mezi lidmi, ve víru dekadentního
večírku, ale přesto opuštěný.

Snadná identifikovatelnost kreseb nebrání jejich druhotnému výkladu.
Rozpoznáme na nich typickou lamačku mužských srdcí, jež pomrkává
u barového pultu; nedostižnou krasavici koketně vyfukující kouř, která
jako by přišla z komiksů Franka Millera; i mladičkou slečnu nakusující
jablka, což evokuje Evin prvotní hřích i dosud neukojenou touhu po slasti.
Všechny zmíněné charaktery se samozřejmostí sobě vlastní obývají
Kunzeho básně. Pozornost čtenáře přitáhnou i záměrně naddimenzované
nadpisy a trojlístek barev (červená-černá-bílá), jež souzní
s událostmi v básních. Jsou to příběhy krve, vášnivých nocí a
přízračných stínů městských zákoutí.

Nezastupitelné místo mají
v Kunzeho básních výrazy vyjadřující zvuky. Výstižně dotvářejí
atmosféru básnických příběhů: tlumený hovor šelestí v kavárně,
slova zanikají v příliš hlasité hudbě dunící v nočním podniku,
naléhavě zvoní telefon, nesnesitelně cinkají „kurosawovské“ rolničky.
Nelze opomenout ani magickou hru čísel – čtveřice oddílů sbírky
obsahuje 7, 13, 13 a 7 básní. Tato struktura jen podtrhuje ucelenost
sbírky.

Při popisu dnešního světa plného samých „nesmíš“ a „měl bys“
se Kunze nevyhýbá současným frázím. Mezi běžná nespisovná slova se
nenuceně vloudí zvukomalebná metafora a přitom nepůsobí prvoplánově.
Časté narážky na choulostivá témata sice mohou vyvolávat dojem
okázalosti, ale mnohem smyslněji působí v náznakové podobě. Pro celou
sbírku platí, že ztajené je výmluvnější než explicitní…

Kniha vyšla 17. listopadu 2008 a díky šňůře autorského čtení
byla představena v Praze, Brně, Olomouci, Ostravě a Opavě. V rámci tohoto
literárního turné se divákům představili také hosté – např. nositel
Ceny Magnesia Litera za poezii Vít Slíva nebo spisovatel, herec a hudebník
Tobiáš Jirous. Sbírka Dekadent dezert vybočuje nejen obsahem a formou, ale
také způsobem veřejné prezentace. Autor propojuje deklamaci s hudbou a
videem. V půlhodinové performanci publikum pohlcuje nejen sugestivní
recitace podbarvená elektronikou, ale také psychedelická
videoprojekce.

Ukázka:

Léčba neklidem

už nejsi malá holka
a velká ještě taky ne
pro jistotu jsme legalizovali náš vztah jako přátelství
hned ze začátku
říkáme si věci tak napůl upřímně
nejasně
korektně
jsem z toho jak couravá myš
ukolébaný vleklým neklidem
chtěl bych tě
od začátku až do konce
ale nahlas to neřeknu
klidně objednám kafe
zaplatím čaj
projdeme se parkem
budeme se donekonečna bavit o umění

naštěstí mám načteno

Jan Kunze, Dekadent dezert, PERPLEX, Opava, 2008.