Jason – Zabil jsem Adolfa Hitlera

Kresebná i narativní technika jeho autora nesou punc minimalismu. Hlavním poznávacím znakem tohoto komiksu je úspornost. Výtvarné podání je přehledné a „čisté“, čemuž odpovídají precizní kontury, téměř geometrická a přísně symetrická kompozice i jednoduchá barevná výplň. Typologická škála zvířecích postaviček není příliš pestrá. V drobných obměnách se tu stále opakují tři druhy: pták, pes a králík. Figurky tak rozhodně nemohou tímto způsobem odkazovat na své povahové vlastnosti, což ostatně nikdy nebylo autorovým záměrem.

Dějový rytmus má plynulé tempo, a to i v dramaticky vyhrocených situacích. Vše se odehrává v komorním duchu za minimální účasti (nebo naprosté absence) dialogů. Postavy mezi sebou komunikují na způsob němé grotesky, která vyjadřuje jejich uzavřené a vzájemně se míjející vnitřní světy. Přestože autor má všechny zásadní momenty podchyceny, čtenář si musí sám ledacos domýšlet. Příznačná je u něj osobitá kombinace morbidního a směšného. Přestože postavy řeší vyloženě „lidské“ problémy, představují docela podivné charaktery v ještě podivnějších situacích. Patologické až děsivé situace, při kterých zde nikdo nehne ani brvou, se ztrácí v každodenní rutině. Jedinečný cynický a suchý vtip pramení právě z těchto kontrastů. S oblibou si vybírá osvědčená dějová schémata, která interpretuje novým způsobem.

Příběh Zabil jsem Adolfa Hitlera vyhrál prestižní Eisnerovu cenu v kategorii zahraniční komiks za rok 2008. Vypráví osudy nájemného vraha, který dostane za úkol vrátit se o padesát let v čase a odstranit Adolfa Hitlera. Má k tomu však pouze jeden pokus, protože stroj času se musí po jednom použití dalších padesát let dobíjet. Plán se samozřejmě nezdaří a situace se začíná komplikovat…

Přestože v průběhu celého příběhu dojde asi třikrát k padesátiletému časovému posunu, vše se odehrává téměř po celou dobu stále na jednom místě. Samotné cestování v čase je všude přijímáno s typickým flegmatismem.

Skutečnost, že díky zásahu z budoucnosti se nikdy neodehrála druhá světová válka, je stejně fantastická jako vize světa, kde je možné nechat beztrestně zlikvidovat nevěrného milence, protivného šéfa nebo hlučného souseda. Představa, že nájemný zabiják může být poctivým živnostníkem, je o to absurdnější, že Hitler tak neměl nikdy možnost spáchat své zločiny. Navíc je jen pouhou epizodní postavičkou. Hlavní dějovou linií je zde (jak jinak) podivný milostný vztah nájemného zabijáka a jeho přítelkyně.

Kreslení hrdinové téměř zcela postrádají mimiku, mají věčně svěšená ramena a prázdné oční důlky. Z jejich gestikulace, která je redukovaná na základní automatické pohyby, čiší stereotyp a rezignace. Ne náhodou bývají Jasonův styl i smysl pro humor označovány za kafkovské.

Jedná se o album tenké vazby, které opticky zhltnete za několik minut. Přemýšlet o něm však nejspíš budete déle. Způsob zpracování myšlenky časové smyčky je totiž solidním „nakopnutím“ čtenářovy představivosti.

Jason, Zabil jsem Adolfa Hitlera, BB Art, Praha, 2008, překlad Richard Podaný.

.

Jason (vlastním jménem John Arne Saeteroy)

Je mistrem atmosféry a stylizace. Narodil se před 44 lety v Norsku, už řadu let však žije ve Francii, v zemi, která má (společně s Belgií) ve světě evropského komiksu výsadní postavení (vzpomeňme si na Asterixe). Jason už jako adolescent neztrácel čas a publikoval svá dílka v alternativním časopisu KonK. Později vystudoval ilustraci a grafický design v Oslu. Zásadním obdobím pro něj byla polovina 90. let, kdy začal vydávat vlastní samizdat Mjau Mjau (1997). V tu dobu začal pracovat téměř výhradně s antropomorfními zvířecími figurkami a přešel od „realistické“ kresby ke svému nezaměnitelnému stylu. V současnosti je hodnocen jako jeden z nejlepších a nejvýraznějších komiksových autorů v euro-americkém kulturním prostředí poslední dekády. V jeho komiksech se často objevují také kultovní strašidelné postavy (upíři, mumie, zombie a řada dalších) nebo slavné legendy show-businessu (Elvis Presley). Obsahují řadu parodujících momentů a parafrází čerpajících z klasiky drsných detektivek, pop-kulturních symbolů a béčkových hororů. Jasonovým příběhům musí člověk přijít na chuť. Černý humor a lehká melancholie se mu pak zažerou do kůže a omámí ho těkavým pachem (vcelku příjemné a roztomilé) společenské klaustrofobie. Tento autor u nás není ještě zcela notoricky známý. Z jeho rozsáhlé produkce tu vyšlo (v předminulém roce) pouze jedno album nazvané Pšššt! u nakladatelství Mot. Ze zahraničních nakladatelství lze za všechny (třeba jen k webové exkurzi) vřele doporučit americké Fantasgraphic.