Karel Čapek, Jan Bažant – Krakatit

Předloni na Boží hod uplynulo
přesně 70 let od smrti Karla Čapka. Pokud jste zběhlí v otázkách
autorského práva, jistě víte, že to znamená, že dílo českého klasika
se stalo takříkajíc veřejným majetkem a dědicové už do jeho vydávání
nemají co mluvit! Teď budeme konečně Čapkem zavaleni z divadelních scén,
rozhlasového éteru i ze stránek knih. Čapek je mrtev, ať žije Čapek!
A s ním i Jan Bažant, který kongeniálně překreslil jeho
Krakatit do komiksové podoby.

Než se budeme věnovat vizuální složce
nového kabátu starého textu, pojďme si připomenout, o čem vlastně
Krakatit je. Krom klasického zařazení mezi utopistické romány je
třeba zdůraznit, že Čapkův Krakatit je dynamický, nadčasový,
filosofický a překvapivě zábavný. Určitě nebudete litovat času, který
mu věnujete. Příběh inženýra Prokopa je plný nečekaných zvratů,
velkých úspěchů a ještě větších proher. A za všemi stojí jeho objev.
Krakatit, neuvěřitelně silná trhavina. Dnes se jadernými zbraněmi
ohání kdejaká zemička, ale je až zarážející, jak dokázal Karel Čapek
předpovědět zničující atomový výbuch již v roce 1922. Kromě
vizionářství můžeme obdivovat také vykreslenou psychologii postav a
kreativnost ztvárnění delirických a snových scén, sympatizovat
s pacifismem hlavního hrdiny, pozastavovat se nad jeho schopnostmi
i výbušností, případně mu přát štěstí v milostných
dobrodružstvích. A toho všeho se dočkáme i v komiksové verzi.

O vážnosti, s jakou autor přistoupil k adaptaci slavného
antiutopického románu, svědčí to, že jeden z nejvýraznějších
představitelů současné generace domácí výtvarné scény se nepodepsal
tradiční přezdívkou HZA, ale celým svým jménem. Zakládajícího člena
HURACOLLECTIVU Jana Bažanta můžete znát též jako autora komiksů Pán
času a Pérak nebo jako divadelního scénografa. Do
přepracování Čapkova díla se pustil již před několika lety, ale po
komplikacích s autorskými právy se mohla jeho práce dostat do distribuce
až v roce 2009.

Je pochopitelné, že nešlo převést do komiksové podoby celý román se
všemi motivy a tématy, takové úsilí by snad ani nemělo smysl. Jan Bažant
nezobrazuje hlavního hrdinu s poničenýma rukama a zohyzděnou tváří,
některé vedlejší postavy a epizody úplně opomíjí a zjednodušuje
dějovou linku, hlavní poselství a smysl Krakatitu ale zůstává
zachován. V černobílých kresbách, místy doplněných o symbolickou
červenou, tak znovu probíhá dramatický boj osamoceného génia
s mocichtivými soupeři i se sebou samým.

Pokud jste už dříve četli
předlohu, mohli byste postrádat vtipné pasáže spojené s intelektuálským
pučem na Balltinu, ovšem snad se spokojíte s komickými detaily v obrazové
části, které jejich úlohu v komiksu celkem dobře suplují. Celým
příběhem se tak nenese jen jeden tragický tón, ale občas se ozývají
i veselejší akordy, takže výsledek je vyvážený. Kdo ještě nečetl
původní Čapkův text, měl by to rychle napravit, ale klidně může začít
i s Bažantovým komiksem. Nebude pak ale schopen rozpoznat kongeniální
použití přímých řečí, které jsou originálně sestaveny z fragmentů
původních Čapkových dialogů do nových celků, aniž by byl nějak
zásadně pozměněn jejich hlavní význam.

Fanoušci i odpůrci komiksu pak jistě ocení, že se zde téměř
neobjevují komiksově příznačné berličky typu: „O měsíc později“ a
časové skoky jsou důvtipně výtvarně ztvárněny. Jen posloupnost polí a
textových bublin nejde pokaždé tak, jak bychom předpokládali, tedy se
může stát, že se na některých místech čtenář lehce ztratí a dozví se
odpověď dřív, než je položena otázka. Ve snaze zachovat co největší
část příběhu totiž Jan Bažant lepí jedno okénko na druhé a maximálně
využívá celý prostor padesáti stran. Je škoda, že jich není více,
protože pak bychom se ve větší míře mohli kochat celostránkovými
výjevy, kterým i po vytržení z kontextu nelze upřít silnou estetickou
hodnotu. Ovšem vy z komiksové knížky nic nevytrhávejte, byla by
to škoda.

Karel Čapek, Jan Bažant, Krakatit, Talpress, Praha, 2009.