Kniha Neřádi šokuje jen na začátku, pak se z ní stane rutina

Krátký román česko-ruské novinářky se severskými kořeny začíná slibně. Téma mafiánského podsvětí vykresleného v ich-formě chlapíkem, který zcela otevřeně popisuje svůj přístup k životu poněkud peprným jazykem, prostě čtenáře přitáhne.

Autorka nás zavádí do života několika ostřílených týpků, kteří znají jen nelegálně vydělané peníze, lacinou lásku, podvody a násilí. Nejde o žádné moralizování ve smyslu jakože ta naše česká země je prohnilá korupcí, která dovolí bujet kriminálnímu podsvětí. Smyslem knihy je odkrýt vnitřní svět jednoho z protagonistů porevolučních mafiánů. Samozvaný Reynok nás zavádí do svého vědomí, které je plné násilí a sexu. Sexu, který ponižuje na zvířecí ukojení svých choutek, kterým ženy ponižuje na prodejné děvy, sexu, kterým si dokazuje svou sílu nad ženskou křehkostí. Používá k tomu opravdu šokující výrazy, které ale časem čtenáře omrzí, a když po několikáté čte, jak hlavní hrdina opět nějakou nebohou ženskou oběť zneužívá a používá k tomu klasicky výrazně šovinistické výrazivo, je tímto jazykem spíše unaven.

Klišé typického sexy kriminálníka

Nicméně se nedá autorce upřít velká odvaha pustit se do vyprávění mužského světa v ich-formě, obzvlášť pokud jde o tento druh hrdiny. Ovšem někdy autorka šlápla vedle, a to zejména když se pokoušela otevřít nitro hlavní postavy a nechala Reynoka, aby se pustil do poněkud citlivého a emocionálního rozjímaní nad svým životem. Samozřejmě že chlap jako hora, který má každou noc jinou ženu, nemusí být nutně bez srdce, ale občas je z toho cítit, že jde spíše o typicky ženské myšlenky senzibilní ženy. Vytvořila z Reynoka typicky klišovitou postavu – drsného kriminálníka s vysokou inteligencí a šarmem, což působí trochu kýčovitě. Stejně tak čtenáře může rozčilovat ono černobílé nastavení vztahů, ve kterých je on vždy ten lamač ženských srdcí a každá žena se do něj beznadějně zamiluje. Ovšem tím, že autorka zvolila ich-formu, můžeme se domnívat, že jde o pouhý pohled hlavní postavy, která prostě svět vidí takhle.

Četba jedním dechem

Ovšem to, před čím je potřeba smeknout, je styl psaní. Autorka se vyžívá v krátkých, výstižných a úderných větách a zejména první polovina knihy se čte jedním dechem. Na malém prostoru Dřevikovská dokáže popsat pravou podstatu věci: „Značkový hadry a kabelky, róby a kožichy mají zakrýt otisk suchých hajzlů, zahnojených dvorků a smrdutých venkovských kuchyní jejich dětství.“ Velmi snadno se čtenář také orientuje v různých retrospektivách do dětství všech protagonistů, kteří, jak jinak, vyrůstali na ulici nebo v nefunkčních rodinách.

Je to zkrátka sonda do zákoutí kriminálních živlů a má chytnout za srdce. Opravdu nemá za cíl nějak poučovat čtenáře o tom, co se v jeho rodné zemi děje. Koneckonců sama autorka v úvodu knihy píše varování, že příběhy i postavy jsou smyšlené. A udělala dobře. Jinak by se čtenáři mohli pídit po pravdivosti toho, co píše. Leckdy ty obrazy spíše působí jak z nějakého ruského podsvětí než z našeho.

Obzvlášť začátek se nese v duchu emotivního náčrtu života mafiánů. Úvod sliboval a naznačoval, že půjde o rozkrytí mafiánských intrik nebo přinejmenším o silný strhující kriminální příběh, ale na dalších stránkách se nedělo nic nového. I konec přinesl mírné zklamání. Na obálce knihy se za všechny ty psychologické hry a zvrhlé sexuální hrátky tvrdě zaplatí. Nakonec z toho ale vyleze jen jeden rok ve vězeňské cele, kde se díky podplaceným bachařům hlavní postava má spíše jako v hotelu.

Kniha Neřádi přináší pohled do vnitřního světa gaunerů, podvodníků a násilníků, kteří představují morální úpadek porevoluční doby. Autorčin svěží jazyk čtenáře vtáhne do děje s tesklivou lítostí, že román má jen 150 stran, ale postupem času monotónnost vyjadřování i dějových obrazů ukáže, že rozsah díla je tak akorát.

Ukázka

Tchán se dívá do země. Zaplať Bůh, že ne na mě. Zato tchýně vypadá, že mi to nedaruje. Pakuj se vocaď, ty grázle! plivla na mě. Nakonec může bejt ráda, že má vnuka. Jo, mám syna a mám ho se švagrovou. Všichni to vědí. A mlčí. U nás se řeší všechno v rodině. U nás se vlastně nikdo nerozvedl. U nás končí všechno až smrtí.

Tamara Dřevikovská, Neřádi, nakladatelství Jiří Krechler – Bookman, Praha, 2014