Ne každý se v naší zemi může pochlubit tím, že dokáže stvořit výborný rozhovor, obzvlášť pokud je rozprava se zpovídaným tak dlouhá, že vydá na celou knihu. U knižního vydání rozhovorů mezi Martinem Hilským a Ludmilou Koreckou navíc můžeme i spekulovat nad tím, zda nabývá publikace svých kvalit díky tazatelce, nebo tázanému. Autorství jako takové má totiž v rozhovorech tendenci se samo od sebe vytrácet.
Celá publikace se skládá ze tří částí. V té první nám pan Hilský představí sám sebe, svůj kariérní i osobní život. Celý rozhovor se však vkusně stáčí zpět k Shakespearovi a k jeho překladu vždy, kdy se řeč začne už vzdáleně přibližovat bulvární zpovědi, což většina náročnějších čtenářů, pro které je kniha určena především, jistě ocení. První stránky ale neslouží jen k představení pana Hilského laické veřejnosti, ale spíše k jakémusi prvotnímu zakotvení jeho nezpochybnitelné autority, pokud se hovoří o Shakespearovi a překladatelství.
Ve druhé a vůbec nejrozsáhlejší části knihy pak můžeme číst hovory nad Shakespearovou tvorbou, tedy velice poučnou interpretační debatu jak nad tragédiemi, komediemi, historickými dramaty, tak třeba i nad sonety tohoto velkého renesančního autora. Pro případné začínající překladatele je potěšující také fakt, že v několika pasážích nahlédneme pod pokličku tohoto umění, a to ve větší než očekávané míře.
Jelikož jsem měl ale to štěstí a jedné přednášky pana Hilského se zúčastnil, mohu s klidem v srdci konstatovat, že velká část informací značně supluje jeho hodiny, což může být zároveň pozitivní zprávou (pro ty, kteří nebudou nikdy mít tu možnost) i negativní (ti, co mají tu čest chodit na jeho hodiny, se moc nových věcí z knihy n
edozví). Kromě překladatelů se ale kniha rozhovorů stává velice cennou také v rukách literátů, dramatiků či herců.
Ludmila Korecká se snaží v rozhovoru sekundovat Hilskému ze všech sil, bohužel občas její umělé vykonstruované teze působí vedle ladné a ucelené argumentace Martina Hilského jako žákovské dotazy na učitele. I tak ale autorka vyvázla z rozhovoru se ctí a vytvořila čtivou knihu s obrovským edukativním potenciálem.
Snad jen třetí a poslední část, která je věnovaná Shakespearovi jako osobě a také mnoha spekulacím o pravém autorství všech jeho her, je zbytečně zdlouhavá a stačilo by pouze krátké načrtnutí problematiky s odkazy na stohy několikadílných knih, které se o autorství Shakespearových her napsaly.
Když ticho mluví, Martin Hilský, Ludmila Korecká, Portál, Praha, 2007.
Napsat komentář