Michio Kaku, Jennifer Thompsonová – Dále než Einstein
Japonský fyzik
s neskloňovatelným jménem přišel na český trh krátce po sobě se dvěma
knihami. Takový příval vyšší fyziky, navíc od jednoho autora, tato země
snad zatím nezažila. Po titulu Hyperprostor
přichází ani ne po roce s dalším dílem, které se, bohužel, zabývá
takřka tím samým. Na obhajobu autorů budiž vysvětleno, že kniha vznikla
už v roce 1995, kdy byla také vydaná nakladatelstvím Anchor Books.
I když – první ze jmenovaných byla vydaná jen o rok dříve
nakladatelstvím Oxfordské univerzity.
Český čtenář zkrátka vnímal knihu
Dále než Einstein krátce poté, co se otřepal z četby
Hyperprostoru. A pak tedy očekával, že druhý titul bude buď
pokračováním, nebo doplňujícím vysvětlením. Nakladatelství tady zjevně
usoudilo, že když byla dobrá jedna kniha, povede se stejně i druhé. Teorie
superstrun, vícerozměrný prostor nebo putování v čase prostřednictvím
černých děr, to vše už tady bylo před pár měsíci a jinou formu tomu
dodala spíše změna překladatele než přidaná hodnota další knihy
japonského fyzika a jeho kolegyně.
Co tedy kniha přináší nového pro ty, kteří se samovzděláváním snaží prokousat vyšší fyzikou? Určitě zaslouží pozornost čtenářovu poměrně podrobný popis vzniku vesmíru, tedy několik málo okamžiků krátce po Velkém třesku (asi 300 tisíc let). Stejně tak je velmi dobře rozebrané ranné období našeho prostoru (asi jedna miliardtina vteřiny). Kdo doposud neměl šanci pochopit, že tady skutečně stovky tisíc let pravděpodobně byla taková skrumáž částic, že nebyly schopny se ani srovnat do něčeho, co by alespoň vzdáleně připomínalo atomy, neřkuli molekuly, ten dostal v knize šanci, která se už pravděpodobně nebude v životě zvídavého čtenáře opakovat.
Kaku je v popularizaci fyziky opravdu dobrý a Thompsonová nechť recenzentovi promine, že hlavní zásluhy na srozumitelnosti knihy přičítá právě jemu. Jazyk Japoncův je v tomto opravdu nepřekonatelný a nic na tom nemění ani výše zmíněná výměna překladatele.
Dobré, ale hlavně aktuální
téma, je debata o antihmotě. Mnohý z nás jistě slyšel o vybudování
supermoderního urychlovače částic, ve kterém chtějí vědci nasimulovat
cosi jako Velký třesk. Vedlejším produktem tohoto pokusu by mohl být také
vznik jakési miniaturní černé díry, kterým se Michio také podrobně
věnuje. Kniha vysvětluje, jak jinak než poutavou a srozumitelnou formou, co
taková černá díra obnáší. Slabší nátury by tuto pasáž neměly číst
před usnutím. Jejich spánek by mohly provázet hrůzostrašné sny o tom,
jak miniaturní kulička ve švýcarském institutu vysaje celou naši
sluneční soustavu, i když se „vědci“ dušují, že něco takové není
možné. Bohužel to stále nemají podložené praktickými zkušenostmi.
Krátké „opáčko“ z teorie relativity pak čtenáře když nepotěší,
tak rozhodně nezarmoutí.
Kniha Dále než Einstein je tedy „opět“ dobrá. Škoda jen, že vydavatel poskytl autorům medvědí službu a vydal krátce po sobě dvě velmi podobné knihy. Během chvilky tak snížil popularizační potenciál obou, když se s tím dalo jistě vypořádat jinak a lépe. Připustíme-li, že opakování je matka moudrosti, pak nezbývá, než považovat knihu za dobrý počin ke zmoudření všech těch, které nevědomí věcí za hranicemi naší představivosti bolí. U teorie superstrun však musel i nejzvědavější čtenář zívat a u obrázku superkrychle marně vzpomínat, kde už podobnou malůvku viděl.
Hodnocení: 70 %
Ukázka:
Může se zdát trochu směšné, že my lidé jsme schopni mluvit tak
nenuceně o obrovských teplotách a vůbec událostech, které by naši zemi
i celou galaxii roztrhaly na cucky. Když Steven Weinberg psal o zrození
vesmíru, upřímně připustil: "Nemohu popřít, že mám jakýsi pocit
nereálnosti, když píši o prvních třech minutách (trvání vesmíru,
rec.) jako o něčem, co je nám doopravdy známé.
Výroky o velmi raném vesmíru jsou skutečně stále založeny jen na teorii.
Je však fakt, že i když se detaily zdají jakkoli fantastické, stále
narůstá síla důkazů, které dosvědčují, že se stvoření vesmíru
událo v souladu s předpovědmi kvantové teorie a teorie
relativity.
Michno Kaku, Jennifer Thompsonová, Dále než Einstein, Argo, Dokořán, Praha, 2009, překlad Jiří Langer.