Nestravitelná anarchie románu Pétera Esterházyho

Představte si ženu. Všichni říkají, že je zajímavá. Především pak svou formou. Posunuje prý ženskou krásu na další vývojový stupeň. Když se s ní konečně seznámíte a můžete si ji v klidu prohlédnout ve vašem pokoji, spatříte určitou podivnost.

Prohlásit, že se jedná o ženu, může jen podivín. Navíc vás nemůže okouzlit úsměvem, jelikož nemá ústa. Aby tomu nebyl konec, když se snažíte poznat ji po obsahové stránce, kvůli absenci úst nezbývá nežli k ní přičichnout. Ano, skutečně, i obsah má své stinné stránky. Ta žena zapáchá jako pražská tramvajová linka 22 v tropických vedrech.

Snad je předchozí příběh trochu kontroverzní paralelou, ale nejlépe vystihuje pocity při čtení Malé maďarské pornografie. O autorovi se v kulturních kruzích nesla jen samá chvála. Dokonce ho při uvádění knihy na trh zpovídal všeznalý surintelektuál Jan Rejžek. Naneštěstí po rozevření knihy a začtení nezbylo než zívat.

Malá maďarská pornografie vyšla česky již podruhé, poprvé v roce 1992. Maďarsky vyšla již v roce 1984 a slaví tak letos dvacáté čtvrté narozeniny. Jedná se tedy o román, pro který se používá osvědčené klišé „prověřena časem“, což je téměř stejně poutavé jako „znáte z TV reklamy“. Recenzent se tak ocitá v nemilé pozici. Pokud bude jeho hodnocení negativní, je mnohými členy intelektuální smetánky označen za hlupáka a ignoranta, protože se staví proti výroku kritika nejvyššího – času.

Čím je vlastně román tak zvláštní? V první řadě formou zpracování. Text se skládá ze čtyř částí. Jejich vnitřní koherence je zřejmě tak promyšlená, že je téměř nemožné spatřit mezi nimi náznak souvislosti. První část je kunderovsky laděné uvažování nad erotickými historkami vypravěče. Druhá začíná předmluvou, ve které se vypravěč stylizuje do starého pána sepisujícího po období své dlouhé tvůrčí krize cosi jako sbírku anekdot o maďarských poválečných státnících a komunismu kombinovaných s erotickými „příhodičkami“. Třetí část je wittgensteinovsky laděná mozaika oznamovacích vět zakončených otazníkem. Bez příběhu, bez pointy. Poslední část je nazvána „inženýr duší“.

Nejzdařilejší je druhá část textu. Esterházy se zde projevuje jako dobrý pozorovatel. Z minimalisticky podaných příběhů prosakuje zvláštní atmosféra doby. Jemně ironický jazyk anekdot jako by byl šifrou, kterou se říká něco jiného, než je psáno. Tento půvab ale bohužel postrádá formálně podobně zpracovaná poslední část. Ačkoli má určitou vnitřní obsahovou jednotu v leitmotivu a hlavní postavě, a je u ní tudíž větší šance oslovit čtenáře, působí spíše jako nekonečné prázdné tlachání. Je to vlastně ukázka nešvaru postmoderní literatury – každý odstavec se snaží být samostatnou úvahou, která nijak nesouvisí s těmi ostatními. Vzniká tak uměle dojem, že text je mimořádně vzdělaný, což pak probouzí obdiv u pseudointelektuální vrstvy obyvatelstva.

Jako sled nesourodých úvah působí i první část textu. Ta také nejvíce koresponduje s názvem knihy. Erotické historky jsou zde prošpikovány poměrně vtipnou terminologií, za kterou by se nemusel stydět ani Michal Viewegh. Kromě toho se ale opět jedná o pouhé vrstvení instantních úvah. Třetí část vystupuje zcela z celkového kontextu. Připomíná spíše snahu o převedení filozofické problematiky do beletristické podoby. Přidání otazníku za oznamovací věty v celé kapitole skutečně nabízí prostor pro řadu úvah ohledně postavení jazyka v životě člověka a jeho možném zneužití. V krásné literatuře by si ale tento nápad zasloužil více nežli prosté poskládání nesourodých vět za sebe. To není experiment, nýbrž nedomyšlený dobrý nápad.

Malá maďarská pornografie nemá žádný hlavní příběh. Spíše se skládá z několika poloscelujících příběhů. Ty jsou navíc propleteny desítkami dalších minipříběhů. Samozřejmě je nutné číst román jako text postmoderní.

Evžen Gál v doslovu píše: „Esterházyho texty jsou pouhé noty určené pro interpretaci, jsou jen úvodem do díla.“ Nelze ale to samé říci o textu na zadní straně obalu od lízátka, kde se píše o obsahu cukru a barviv ve výrobku? Experiment do literatury nepochybně patří. Nelze do něj ale balit průměrnost a nazývat ji proto genialitou.

Ukázka:

Pro pocit pravdy přihlížíme ke dvěma nebo třem konkrétům? Krm bestii? Ostatní konkréta, ten zbytek, slouží zahlazení všeho toho mravního chuchvalce? HESLO: PÉČE? Myslím, že to je otázka hrdosti a zábran?
Jednu bradavku mám větší a citlivější? Sem tam ji štípnu, oštipuji, pižlám, mnu, odírám, tisknu, osahávám? Maminka lomí rukama?
Ve vybičovaných, třpytivých okamžicích, které předcházejí Objevení, jsme otevření, tolerantní a progresivní, zvednu zadek, prásknu mezi koně, ti sklopí ouška, no tak!, zatímco národní cítění sundají hoši pomalým, opatrným pohybem svalů z programu?

Péter Esterházy, Malá maďarská pornografie, Mladá fronta, Praha, 2008, překlad Anna Rossová.