Simon Mawer – Mendelův trpaslík

Kdyby se věci staly jinak,
doktor Benedict Lambert mohl mít kariéru, slávu a peníze, rodinu i teplé
místečko ve vědeckém ústavu, zkrátka plus mínus bezproblémový život.
Něco se ale zvrtlo, a to už v momentu samotného jeho zplození. A proto je
dnes denně nucen bojovat nejen sám se sebou, ale především s okolním
světem, který ho ušlechtile lituje, a přece tak bezcitně ždímá, protože
doktor Benedict Lambert je genetická zrůdka – trpaslík.

Už v románu Skleněný pokoj
se Simon Mawer uvedl českému čtenáři jako výborný vypravěč, libující
si v neotřele stavěných příbězích, kde je tady a teď úzce spjato
s minulostí a vše, co se hrdinům děje, nevyhnutelně podmíněno životy
jejich předků. Čtenáře knihy Mendelův trpaslík pohltí
především autorovo balancování mezi literaturou faktu a do nejmenších
detailů propracovanou fikcí, nepodbízivý odzbrojující humor a našince pak
zaujmou snad až příliš zidealizované moravské reálie. Jak už totiž
název knihy napovídá, část děje je situována do Brna, kde na svých
hrachových záhonech zkoumá dědičnost Gregor Mendel.

Mawer je mistrem fabulace. I s navijákem mu spolknete pocity člověka, co
se narodil jako zakrslík. Tomu potom fandíte i přesto, že on sám se
povyšuje do role všemohoucího a bez většího ostychu manipuluje s životy
druhých. Má na tohle vlastně člověk právo? De facto nemá, ale pro doktora
Lamberta je to jediná možnost, jak na moment skutečně žít, jinak je totiž
lidským pokolením s úsměvem degradován na milou hříčku přírody a
cirkusovou atrakci, kterou by si každý rád důkladně prohlédl, ale kdyby ho
tak při tom, pokud by to šlo, nikdo neviděl.

Na přetřes v knize přichází v první řadě myšlenka genetické
čistoty – tolik rádoby odsuzovaná a přitom stále v lidech
přežívající. Má postižený člověk nárok na intimní život, na
plození dětí, co ponesou dál jeho zmutovanou DNA? A pokud ne, kdo o tom
rozhodne – inteligence národa? Jenže co když takový člověk k té
inteligenci patří… Mawer s bezcitnou přesností zachycuje moment, kdy se
hloupý, ale zcela normální jedinec pod zástěrkou své hodnosti bolestivě
otírá o člověka navenek zdeformovaného, uvnitř ale perfektně
fungujícího, jehož postižení zdraví pokrytecky označují za vnější
vadu, na které nezáleží. Ve skutečnosti je ale vše právě naopak,
záleží na ní jako na ničem jiném.

Paralelu k příběhu genetika
Benedicta Lamberta tvoří v knize životní osud jeho vzdáleného
příbuzného Gregora Mendela. U něj čtenáře mírně zahltí nekonečné
popisy pokusů, na druhou stranu ale dokládají nemožnost lidské touhy
vymanit se z vše určujících přírodních zákonů. Každý má svou matku
a otce a každý po nich bude dědit – ať chce nebo ne.

Próza Mendelův trpaslík je dobrou knihou pro každého, kdo od
spisovatele a jeho díla čeká ještě něco víc než jen bezduché pobavení.
A kromě toho tu jsou zase ty nečekané přesahy – stejně jako byl
Skleněný pokoj vydaný v momentu, kdy se zoufale maloměstsky řešila
situace s architektonickým skvostem – vilou Tugendhat, Mendelův
trpaslík vychází do času předvolebních divadýlek plných pokrytecky
velkolepých plků a naddimenzovaných slibů, které znějí stejně tak
falešně, jako když politici ve značkových oblecích a s trendy melírem
tvrdí, že nejdůležitější je, jaký je člověk uvnitř – že by
prožraný?

Ukázka:

Teprve v tu chvíli na mě dolehla nejasná obava. Možná se podobala
prvnímu záblesku pochybností, které prolétly hlavou doktorce, jež mě
přivedla na svět, když mě držela, ještě krvavého schouleného
proto-Benedicta, ve vzduchu mezi roztaženýma nohama mé matky. „Je to
krásný chlapeček.“ Ale uvnitř už hlodala pochybnost narušující
jásavý optimismus, jež provází každý zrod – že ruce i nohy jsou
nějak moc krátké, hlava příliš veliká, kořen nosu příliš vmáčklý.
Byl to jen záchvěv znepokojení, nezřetelná obava, že ne všechno je tak,
jak má být. „Ano,“ řekl jsem ženě na druhém konci. „Přepojte mě
tam, prosím. Rychle…“

Simon Mawer, Mendelův trpaslík, Kniha Zlín, Zlín 2010, překlad
Lukáš Novák.