Strana 10 - literatura-recenze

Na první pohled se hrdinové románů norského spisovatele Erlenda Loeho mohou zdát lehce vyšinutí až nenormální. Jeden po neškodném pádu z kola usoudí, že nemůže dál žít stejným způsobem, a „odstěhuje“ se do lesa, další prodělává podobnou existenciální krizi, ale řeší ji sepisováním různých seznamů a obdivováním Alanis Morissette a hlavní postava románu Fakta o Finsku se pro změnu bojí vody. Jenže při bližším pohledu je čím dál tím jasnější, že se za těmito „ujetými“ a s nadsázkou a se zvláštním humorem podanými příběhy skrývají až bolestně reálné osoby. Osoby, které se bojí osamělosti a v této době si připadají ztraceně.

Kniha amerického spisovatele Dana Browna Šifra mistra Leonarda dostala mnoho lidí po celém světě do kolen. Jen málokoho nechala ať už v pozitivním či negativním slova smyslu klidného. Autor v ní bez zbytečně přemyšlených křečovitých konstruktů odkrýval myšlenky rezonující s tématy, která znal alespoň okrajově každý čtenář, pustil se odvážně do výkladu Ježíšovy pokrevní linie a mimo to také nabízel kontroverzně jiný pohled na dnes tolik diskutovanou roli ženy v církvi. Když k tomu připočteme dávku napětí, dobře načasované zlomy, překvapivé odhalení i to, že se příběh odehrával ve velkých evropských městech, je jasné, že šlo o titul, který sedl – určitě nejen – českému čtenáři jako ulitý.

Jen několik měsíců po poslední sbírce Pomníky z asfaltu (jejíž recenzi si na našich nekulturních stránkách můžete přečíst) vyšla Pavlu J. Hejátkovi další drobná knížka nazvaná V prachu dvaceti let… Shromažďuje zde verše, které vznikly v průběhu roku 2009 jako reflexe dvacátého výročí sametové revoluce. Kdo jiný by koneckonců měl na podobnou událost reagovat než jeden z mála českých politických básníků?

Magor Ivan Martin Jirous vzpomíná. A trvá to celých pět hodin šest minut. Mnozí by po těchto vstupních informacích možná očekávali stokrát provařené a dnes až téměř za klišé považované vyprávění o tom, jak se za minulého režimu nedobře a bídně žilo. Omyl. Nikdo si na CD novince vydavatelství Radioservis srdceryvně nestěžuje, nikdo nikoho nenapadá, neudává ani neosočuje. I tak se ale člověku, jemuž komunismus – prozatím – nezasáhl do aktivního života, skládá nekompromisně přesný obrázek, jaké to tehdy tedy asi vážně bylo.

Atraktivní žánrová vějička na obálce nové knihy Davida Jana Žáka – „mystický krimithriller ze Šumavy“ – upomíná nikoliv neprávem třeba na filmy Davida Lynche, kde si také často nejsme jisti, jestli se děj náhodou neodehrává v mysli hlavní postavy. Napovrch Žákova kniha vskutku takové srovnání naplňuje, jenže literatura by se neměla pohybovat „jen“ na povrchu, ale už z principu mířit ke zdrojům nejhlubším. To snad ví i Milan Kundera, který si v knize za „povzbudivá slova“ vysloužil od mladého autora poděkování.

Na Nekultuře jsme vás informovali o křtu knihy Wormsův svět a přinesli rozhovor s jejím autorem. Teď vám předkládáme recenzi této knihy. Ale kdyby se vás Wormsovi lidé ptali, odkud o nich víte, tak nás laskavě nejmenujte. A i vy se před nimi mějte na pozoru! Jinak se ani nenadějete a stanete se koněm ve Wormsových stájích anebo keřem na jeho záhonech dřív, než řeknete kompost.

Velké příběhy byly mezi čtenáři vždy velmi oblíbené. Můžeme vyjít od mytologie a pohádek a přes Dona Quijota a Romea a Julii se dostaneme až do dnešní doby s Pánem prstenů a Harrym Potterem. V takových příbězích se člověk může „ztratit“, může se na chvíli přenést do jiného světa, který ho přitahuje tím, co mu v tomto světě chybí – ať už je to jasný rozdíl mezi dobrem a zlem, dobrodružství, ožívající fantazie nebo možnost vykonat něco velkého. Leslie Marmon Silková rozhodně vytvořila velký příběh. Jeho čtenář se ale nedostane do jiného světa, podstoupí pouť do vlastního nitra.