Strana 12 - literatura-recenze

Předloni na Boží hod uplynulo přesně 70 let od smrti Karla Čapka. Pokud jste zběhlí v otázkách autorského práva, jistě víte, že to znamená, že dílo českého klasika se stalo takříkajíc veřejným majetkem a dědicové už do jeho vydávání nemají co mluvit! Teď budeme konečně Čapkem zavaleni z divadelních scén, rozhlasového éteru i ze stránek knih. Čapek je mrtev, ať žije Čapek! A s ním i Jan Bažant, který kongeniálně překreslil jeho Krakatit do komiksové podoby.

Někteří z vás možná znají Jana Sterna jako autora skvělých fejetonů v Novém prostoru. Kdo by se ale nechal nalákat svůdnou obálkou a hledal by vtipné tlachání, bude zklamaný. I když ne úplně. Po vzoru francouzských myslitelů se Stern pouští na pole odborné esejistické tvorby a všem esejům zařazeným do Mystiky Západu jsou společné nejen spekulace propojující sociologii s psychologií, ale i zcela neakademický jazyk a autor, který pro vtip nejde daleko. Ale nejedná se o lehké čtení…

Modrovousem je ve své podstatě každý. To jeho vtělení, jež nás v proslulém Vonnegutově díle rezignovaně provází svou minulostí, se podobá flagelantskému morousovi, který zřetězením potrefených okolností dojde určitého (ne zcela žádoucího) prozření. Někdy stačí letmé nahlédnutí klíčovou dírkou do třinácté komnaty k osvícení, zatímco jindy takové mrknutí zapříčiní, že jsme po zbytek života vláčeni na kolenou marastem výčitek a následků.

Vzpomenout dvoustého výročí vydání knihy filozofa Georgea Wilhelma Friedricha Hegela s názvem Fenomenologie ducha by se mohlo jevit jako užitečné. Na první pohled snad. Ačkoli je kniha určena těm, kdo se chtějí poučit, těžko říci, zdali se snaha nemine účinkem. Je totiž důkazem smutného pravidla, že ti, kteří o Fenomenologii ducha nic nevědí, činí tak proto, že se jim nepodařilo o knize nic dozvědět i přes její dvousetletou existenci.

Označovat knihu Candance Bushnellové Dům na Páté avenue za román je přinejmenším dosti ambiciózní tah vydavatele, a to i když mluvíme o autorce předlohy k veleslavnému a společensky přelomovému seriálu Sex ve městě. Ve skutečnosti jde spíše o slabou telenovelu v tištěné podobě, kde se do strany sto nestane prakticky nic. Napne-li ale čtenář veškerou svou motivaci a odhodlání a knihu nakonec dočte, o to víc se sám sebe bude ptát, proč to vlastně dělal?

Nová kniha Nicka Cavea se stala hitem dávno před tím, než vyšla. Ne všechny knihy mají to štěstí a ne u všech knih je toto očekávání posléze naplněno. Cave ušel od svých divokých začátků s kapelou The Birthday Party a spontánního románového opusu A uzřela oslice anděla pořádný kus cesty, a co je hlavní, dokázal přitom zůstat sám sebou. Dál píše chytré texty, dál vymýšlí skvělou muziku a dobré romány umí psát taky, jak nyní dokazuje svou Smrtí Zajdy Munroa.

Odevzdaný člověk čeká od moderní společnosti takříkajíc všechno. Nic ho nevyvede z míry. Ostatně historie lidstva si prošla všemi hrůzami, které si jen dokáže představit, a to mnohdy i stěží, proto ho rozhodně nevykolejí, když vidí reklamy proti kouření zobrazující kuřákovy plíce a jiné poničené orgány. Takže knížka s návodem na sebevraždy ho v žádném případě nepřekvapí. A nás ostatní? Nás ostatní pochopitelně potěší, neboť jsme se všichni na pokračování Králíčkových sebevražd nesmírně těšili!!