Strana 13 - literatura-recenze
Kategorie: literatura-recenze
Muriel Barberyová – Pochoutka
Jedno otřepané rčení tvrdí, že
„láska prochází žaludkem“. V románu Muriel Barberyové prochází
žaludkem rovnou celý příběh, ale moc důvodů, proč si ho zamilovat,
zrovna není. Autorka loni vydaného úspěšného titulu S elegancí
ježka sice za svůj útlý románový debut získala Cenu za nejlepší
dílo gurmánské literatury, i přesto je Pochoutka po loňské
delikatese trochu trpkým soustem.
Agatha Christie: Krysy, Modrý muškát – Dvě detektivky nejen na dobrou noc
U nahrávek mluveného slova je jedním
z nejdůležitějších kritérií hodnocení jednoduchý fakt, zda onu
nahrávku vydržíte poslouchat komplet do konce. Ale ne pouze jednou, alespoň
pětkrát. Padá-li tedy na CD prach a vy ho umanutě opakovaně vkládáte do
přehrávače, abyste si nakonec pamatovali vždy jen prvních pět vět,
nepůjde o žádnou velkou hitovku. V případě dramatizací dvou
detektivních povídek Agathy Christie Krysy a Modrý muškát
je to jiné, zamilujete si je, ale ne hned na první poslech: nejprve vám
přijdou docela dobré, ale zase nic moc extra, avšak po čase se k nim
vrátíte, postupně si zapamatujete úryvky dialogů, uvědomíte si, do
jakých promyšlených detailů jsou povídky dotaženy, až nakonec zjistíte,
že je znáte téměř zpaměti. A je to!
Boris Wiseman, Judy Groves: Lévi-Strauss a strukturální antropologie
Představit zakladatele
strukturalismu komiksovou formou se zdá být dobrý nápad. Už jenom proto,
že by taková kniha mohla přilákat i ty čtenáře, kteří by jinak
nenašli dost odvahy k tomu, aby se dozvěděli, že antropologie není
archeologie. Ve skutečnosti kniha ale žádný komiks není, alespoň ne
v klasickém stylu s Fifinkou a Myšpulínem. Je to prostě knížka
o Lévi-Straussovi, ve které je hodně obrázků, na nichž jde občas
postavám od úst bublina s textem.
Anna Gavalda – Člověk není nikdy úplně šťastný
Pokud ve vás ještě
přetrvávají dozvuky podzimní deprese, nebo už se naopak projevuje deprese
předvánoční, možná vás napadne sáhnout po knize, která by vás
z tohoto stavu dostala. Román Člověk není nikdy úplně šťastný
by mohl být dobrou volbou. Zaručeně vás vtáhne do děje, ukáže vám, že
byste na tom mohli být i hůř, a na závěr nabídne sladký konec, jaký
máme před Vánoci tolik rádi.
Paolo Coelho – Vítěz je sám
Abyste pronikli do světa filmu
anebo modelingu, potřebujete pevnou vůli a hodně štěstí. A když budete
dlouho tvrdě dřít, dostanete se až na vrchol, odkud ale zase spadnete.
A celou tu dobu budete nešťastní, obklopeni falešnými přáteli… Pokud
jste ještě neslyšeli, že sláva a peníze nejsou v životě všechno,
přečtěte si Vítěz je sám, novou knihu od Paula Coelha o jednom
dni na Filmovém festivalu v Cannes.
Peter Stamm – Krajina náhodného žití
Příběh nevyslovených
emocí, příběh chladný, ale i smiřující, příběh ženy hledající
pravého muže, příběh o cestě z norského přístavního města do
Paříže, příběh o cestě za smyslem života, příběh vyvážený na
miskách vah, příběh pomalu plynoucí, ale přesto napjatý jak tětiva.
Peter Stamm a jeho dějový i jazykový minimalismus se po strhující novele
Agnes představuje čtenářům v další zajímavé knize.
Marian Palla – Bill a Nebyl
Může se ve složitém věku
elektronické a postmoderní kultury prosadit jednoduchá kniha? Asi ne.
Bill a Nebyl Mariana Pally se svými prostými příběhy
pravděpodobně zůstane na okraji zájmu čtenářské obce. Nebude z ní
bestseller ani kniha roku. A je to tak lepší. Její čtenáři se
pravděpodobně budou navzájem dost lišit, ale bude je spojovat smysl pro
absurdní humor a nevšední estetiku. Měli by být mimořádní, jako Bill,
Nebyl a jejich kumpán Bumbín.