Strana 13 - literatura-recenze

Jedno otřepané rčení tvrdí, že „láska prochází žaludkem“. V románu Muriel Barberyové prochází žaludkem rovnou celý příběh, ale moc důvodů, proč si ho zamilovat, zrovna není. Autorka loni vydaného úspěšného titulu S elegancí ježka sice za svůj útlý románový debut získala Cenu za nejlepší dílo gurmánské literatury, i přesto je Pochoutka po loňské delikatese trochu trpkým soustem.

U nahrávek mluveného slova je jedním z nejdůležitějších kritérií hodnocení jednoduchý fakt, zda onu nahrávku vydržíte poslouchat komplet do konce. Ale ne pouze jednou, alespoň pětkrát. Padá-li tedy na CD prach a vy ho umanutě opakovaně vkládáte do přehrávače, abyste si nakonec pamatovali vždy jen prvních pět vět, nepůjde o žádnou velkou hitovku. V případě dramatizací dvou detektivních povídek Agathy Christie Krysy a Modrý muškát je to jiné, zamilujete si je, ale ne hned na první poslech: nejprve vám přijdou docela dobré, ale zase nic moc extra, avšak po čase se k nim vrátíte, postupně si zapamatujete úryvky dialogů, uvědomíte si, do jakých promyšlených detailů jsou povídky dotaženy, až nakonec zjistíte, že je znáte téměř zpaměti. A je to!

Představit zakladatele strukturalismu komiksovou formou se zdá být dobrý nápad. Už jenom proto, že by taková kniha mohla přilákat i ty čtenáře, kteří by jinak nenašli dost odvahy k tomu, aby se dozvěděli, že antropologie není archeologie. Ve skutečnosti kniha ale žádný komiks není, alespoň ne v klasickém stylu s Fifinkou a Myšpulínem. Je to prostě knížka o Lévi-Straussovi, ve které je hodně obrázků, na nichž jde občas postavám od úst bublina s textem.

Pokud ve vás ještě přetrvávají dozvuky podzimní deprese, nebo už se naopak projevuje deprese předvánoční, možná vás napadne sáhnout po knize, která by vás z tohoto stavu dostala. Román Člověk není nikdy úplně šťastný by mohl být dobrou volbou. Zaručeně vás vtáhne do děje, ukáže vám, že byste na tom mohli být i hůř, a na závěr nabídne sladký konec, jaký máme před Vánoci tolik rádi.

Abyste pronikli do světa filmu anebo modelingu, potřebujete pevnou vůli a hodně štěstí. A když budete dlouho tvrdě dřít, dostanete se až na vrchol, odkud ale zase spadnete. A celou tu dobu budete nešťastní, obklopeni falešnými přáteli… Pokud jste ještě neslyšeli, že sláva a peníze nejsou v životě všechno, přečtěte si Vítěz je sám, novou knihu od Paula Coelha o jednom dni na Filmovém festivalu v Cannes.

Příběh nevyslovených emocí, příběh chladný, ale i smiřující, příběh ženy hledající pravého muže, příběh o cestě z norského přístavního města do Paříže, příběh o cestě za smyslem života, příběh vyvážený na miskách vah, příběh pomalu plynoucí, ale přesto napjatý jak tětiva. Peter Stamm a jeho dějový i jazykový minimalismus se po strhující novele Agnes představuje čtenářům v další zajímavé knize.

Může se ve složitém věku elektronické a postmoderní kultury prosadit jednoduchá kniha? Asi ne. Bill a Nebyl Mariana Pally se svými prostými příběhy pravděpodobně zůstane na okraji zájmu čtenářské obce. Nebude z ní bestseller ani kniha roku. A je to tak lepší. Její čtenáři se pravděpodobně budou navzájem dost lišit, ale bude je spojovat smysl pro absurdní humor a nevšední estetiku. Měli by být mimořádní, jako Bill, Nebyl a jejich kumpán Bumbín.