Strana 24 - literatura-recenze

Že na Islandu žijí lišky, asi nikoho nepřekvapí. Že tyto lišky občas diskutují se svými lovci o elektřině, překvapí asi o něco víc. A že příběh o jedné z nich napsal dvorní textař zpěvačky Björk, by taky zase nebyla taková senzace, kdyby se ovšem nejednalo o dílko neobvykle krátké, ale o to záhadnější.

Nové vydání autobiografické knihy americké scenáristky Barbary Gordon, která v ní líčí objevování soudnosti, peripetie znovunabývání svéprávnosti, ale především opětovné osvojení schopnosti prožívat plynutí času podle vlastní vůle, je strhujícím čtením pro všechny včetně psychicky zimomřivých. Ty však může s graciézní zákeřností strhnout do vírů malströmu...

„Proto se říká: Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe, ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě“, napsal proslulý čínský stratég Sun-C` téměř před dva a půl tisíci lety. Jeho rady si nyní můžeme přečíst i v češtině, jenže...

Ve dvacátém století vznikla početná skupina románů, které různými způsoby využívaly mytologii. Laurent Quintreau se při psaní Hrubé marže výrazně inspiroval Božskou komedií Dante Alighieriho. Dílo mu posloužilo především jako předobraz pro zpracování formy a aktualizaci tradičních lidských vlastností. Chamtivost, pýcha, lakomství či smilstvo se tu odhalují v přelétavých myslích jedenácti manažerů na poradě reklamní agentury. Realistický popis je v novele bez výjimky nahrazen vnitřním monologem.

Rozhodne-li se britský novinář a spisovatel žít ve Francii, konkrétně v Paříži, je jasné, že dojde na přetřas i tisíciletý, tedy takřka věčný spor mezi Albionem a zemí galského kohouta. Frankofonní čtenář tuto skutečnost pochopí v okamžiku, kdy vezme knihu do ruky, my ostatní zjistíme až při listování slovníkem, do čeho že to hrdina knížky každý den šlápl a co se tudíž objevilo v titulu knihy. Očekávání však není zcela naplněno, britský humor je přece jen poněkud jiný než jen jízlivý a sama kniha má za cíl zejména pobavit, nikoliv přesvědčit čtenářskou obec o tom, že Francie je země plná merde.

Nestává se tak úplně často, že se člověku dostane do ruky literární dílo tak kontroverzní, že vůbec, ale opravdu vůbec neví, co si o něm myslet, ani co si s ním má vlastně počít. Povídky brněnského spisovatele Tomáše Přidala s názvem Hlasy v sušence jsou ale bezesporu právě jednou z takových knih. Stačí ji jen vzít a prolistovat a hned vám na mysli vytanou vtíravé otázky, které nejde potlačit.

Rozvahy nad dosavadním a mlčení nad nadcházejícím naplňují stránky nevšední knihy, na jejímž vydání má zásluhu prvotně Leonard Cohen a posléze nakladatelství Argo. V početných řádcích se můžeme pokusit objevit, kdy zaniká nárok na zbrklost (pokud ano) a zda se touha nevyšeptá...