Strana 34 - literatura-recenze

Ten název mě trochu vyděsil. Snad se nám Viewegh nepocoelhil! To bude voda na mlýn Viewegho-bijců. „Když je tma černá, poslouchej morzeovku svého srdce...“ Ne, proboha, nebojte se, žádná podobná věta v novele naštěstí nezazní, na to je Viewegh příliš dobrý spisovatel.

Ošklivému kačátku české literatury Jáchymu Topolovi vychází další knížka a to je vždycky událost. Supermarket sovětských hrdinů je po předchozí typicky topolovsky fantaskní Kloktat dehet o poznání stravitelnější a vstřícnější. Topolův rukopis se samozřejmě nemění, je stále těžký, chmurný, potemnělý. Jako by ale tentokrát při psaní proti svému zvyku přece jen trochu myslel na čtenáře. Deník NeKultura vám z této nové knihy přináší ukázku.

Ukažte mi jinou zemi, kde lidé tak zaníceně civí na pohádky. Podívejte se na to šílenství, které probíhá na obrazovkách všech televizí v době mezi Vánocemi a Silvestrem! My pohádky milujeme! Pokud je vypráví archetyp bělovousého dědouše, nevíme, čí jsme! Se znalostí této věci uměl pracovat už Masaryk a později i český Hemingway Honza Werich! Ano, odtud pramení jejich popularita! Všiml si toho i jeden Američan jménem Robert Fulghum, který zavětřil úrodnou půdu a díky tomu u nás už roky patří k nejlépe prodávaným autorům. Vyšla mu knížka Co jsem to proboha udělal?

Večeře u mahárádži je soubor devatenácti žánrově odlišných povídek, které nejsou nijak vzájemně propojeny a nevedou tedy k žádnému univerzálnímu vyústění. Což v tomto případě není vůbec na škodu. Igor Chaun je zkušený filmař, který své řemeslné poznatky vtělil do literárního textu, a přestože se zdá, že fantazii meze neklade, udržuje zároveň logickou strukturu příběhu a snaží se i v absurdních momentech zůstat přesvědčivý. Není to vůbec jednoduché a ani mistrům se to pokaždé nepodaří.

Mrtvý holky je cyklus deseti povídek, z nichž některé Miloš Urban časopisecky vydal u nás i za humny a některé si psal jen tak do šuplíku. Vznikla z toho dvousetšestistránková kniha s názvem Mrtvý holky a s podtitulem 10 divných povídek. Obsahem jsou někdy zasněně melancholické, jindy přímo hororové příběhy, v jejichž centru stojí žena. Je to bohužel mimořádně špatná kniha.

Je drobná a žlutá jako sýrová návnada na pastičce. Stojí za to se do ní zahryznout? Zachutná čtenáři? Bude zvědavec příjemně omráčen, nebo si zlomí vaz? Jedna z nejopěvovanějších mladých českých prozaiček Petra Hůlová vydala svoji čtvrtou knížku s názvem Umělohmotný třípokoj.

Pokud vám bude váš oblíbený knihkupec doporučovat k přečtení staro-nový román Trumana Capoteho Letní plavba, důrazně odmítněte a svého knihkupce obratem vyměňte. Věřte, že je to nechutný a zlý sadista. Také se může stát, že na román narazíte v knihovně nebo vám ho někdo nevinně daruje k Vánocům či k významnému životnímu jubileu. Oslava skončí, hosté se rozejdou a vy se ocitnete s Letní plavbou úplně sami. Zapřísahám vás, neotvírejte ji!