Strana 4 - literatura-recenze
Kategorie: literatura-recenze
Harry Mulisch – Objevení nebe
Harry Mulisch byl bez pochyby
jedním z největších nizozemských spisovatelů nejen dvacátého století.
Pro mnohé zůstane největším literárním velikánem Nizozemska všech dob.
Neproslavil se jen svými díly, ale i jasnými a často nepopulárními
názory na politiku nebo osobitým přístupem k nizozemskému jazyku a
pravopisu. Psal nejen prózu, ale jako prozaik dosahoval největších
úspěchů. Harry Mulisch zemřel 30. října 2010 ve věku 83 let, a tak
získalo nedávné vydání jeho největšího díla v českém překladu
symbolický přídech.
Hitomi Kaneharová – Autofikce
Název Autofikce vtipně
napovídá, že román nese prvky autobiografie i fikce. Kde je skutečná
hranice mezi realitou a autorčiným výmyslem, čtenář snad ani nechce
vědět. Sedmadvacetiletá Hitomi Kaneharová, narozená v Tokiu, napsala
poměrně kontroverzní, ale velmi zajímavé dílo. Pravda, pro vánoční čas
není taková kniha úplně to pravé ořechové. Přestože pro citlivější
povahy je možná příliš vulgární, nabízí zajímavý pohled na
přetechnizovanou část japonské mladé společnosti, které už k pobavení
nestačí běžná legální zábava a vrhá se do nejrůznějších rizikových
dobrodružství.
Herta Müllerová – Rozhoupaný dech
Nobelova cena za literaturu
putovala v roce 2009 do rukou Herty Müllerové, německy píšící autorky,
která se celou svou tvorbou soustředí na téma poválečných osudů
rumunských Němců. Jak je všeobecné známo, Nobelova cena se neuděluje ani
tak za estetickou kvalitu děl jako spíše za angažovanost jejich tvůrců, a
nejen v tomto ohledu je cena ve správných rukou. Rozhoupaný dech je
kniha plná otevřených ran, jizev na duši, ale i lyriky zrozené z hladu,
strádání a bolesti.
Ingvar Ambjørnsen – Bílí negři
V rodném Norsku patří Ingvar
Ambjørnsen mezi spisovatelskou špičku. U nás je zatím znám zejména díky
divadelnímu zpracování románu Elling. Pokrevní bratři (česky
2006), ve kterém si ústřední dvojici přátel z psychiatrické léčebny
Ellinga a Kjella Bjarna zahráli bratři Vladimír a Michal Dlouzí. Nyní
vychází v českém překladu i nejzásadnější Ambjørnsenovo dílo,
román Bílí negři.
Jan Balabán – Zeptej se táty
Kniha Zeptej se táty
měla být zpovědí tíživých, nesmířlivých pocitů pramenících ze smrti
otce. Namísto toho se zcela nezáměrně stala epilogem samotného autora. Jan
Balabán na této knize pracoval tři roky a zemřel s jejím dokončením
přesně na šesté výročí úmrtí svého otce. Skoro se chce až říct, že
poslední tečku a drásavost atmosféry tohoto díla dokreslil sám život. Jan
Balabán zde pro čtenáře zanechal poslední knihu, která s sebou nese
koncentraci tísně a lidské tragiky.
Ian McEwan – Nevinný
McEwanův román z prostředí
poválečného Berlína u nás vychází již po druhé, a to po třinácti
letech. A i když jsme zvyklí vnímat třináctku trochu s obavami,
v novém vydání je překlad Ladislava Šenkyříka opravdu brilantní a bez
větších problémů drží krok s autorovou pověstnou slovní
ekvilibristikou. Odeonská sbírka McEwana se tak rozšířila o další
román, který se dá v celé jeho tvorbě považovat poměrně za zásadní a
přelomový.
Reif Larsen – Mapa mých světů. Úžasné putování T. S. Spiveta
Komiks, zápisník, pohádka,
dobrodružný příběh o cestě za dospělostí… Jak popsat knihu, která
v sobě nese jednu velkou „životní mapu“ mladého kartografa, velké
putování Amerikou, spoustu drobných světů naplněných jak úžasem a
okouzlením z poznávání, tak i smutkem z osamění a nepochopení? Reif
Larsen napsal silný příběh a svázal ho do krásné knihy plné ilustrací,
map, schémat, v níž je příjemné se zabydlet, listovat jí, jednoduše,
bavit se čtením.