Strana 9 - literatura-recenze
Kategorie: literatura-recenze
Milan Kindl – Láska za časů StB
Titul Láska za časů
StB nemůže evokovat nic jiného než romantický příběh o dvou
lidech, jejichž věrný cit nedokázal přetnout ani komunistický režim.
Ještě než čtenář knihu otevře, jeho fantazie jistě nějaký podobný
mikropříběh dokáže vytvořit. Opak je ale pravdou, i když o jakýsi
pseudoromantický příběh se skutečně jedná. Pokud obsahuje také nějakou
sdílnou hodnotu, tak se v něm Kindl snaží říct, že komunističtí soudci
byli vysoce mravní a hodní, zejména k lidem, co kritizovali socialistické
výdobytky, o trochu méně, ale stále ještě hodní, byli soudruzi z tajné
bezpečnosti.
Witold Gombrowicz – Pornografie
„Jde o to, aby Heňka chtěla
s Karlem,“ píše v jednom z tajných dopisů podivínský demiurg,
varšavský režisér Fryderyk příteli z vedlejšího pokoje, spisovateli
Witoldovi. Ano, jde o „to“ a o nic jiného a oba chlípníci udělají
vše, aby dosáhli vzájemného sblížení dvou nevinných duší. Situaci ale
komplikuje válka, žárlivý snoubenec, podivná úmrtí a spousta drobných
maličkostí. Zhruba taková je v kostce základní zápletka jednoho
z mistrovských děl Witolda Gombrowicze.
Fred Chappell – Věci mimo nás
V obsáhlém medailonu Američana
Freda Chappella na konci knihy se dozvíme, že tento autor je milovníkem
žánrové literatury. Dokonce odmítá, že by se literatura měla dělit na
vysokou a nízkou. Nejraději tvoří povídky, které považuje za
nejobtížnější literární formu. Sbírka povídek Věci mimo nás
ukazuje, že v tvorbě povídek dosáhl jejich autor mistrovství a že
rozdělení na vysokou a nízkou kulturu tady opravdu není důležité.
Sarah Watersová – Špičkou jazyka
Nakladatelství Argo zatím vydalo tři romány od Sarah
Watersové: Zlodějku, Malého vetřelce a debut Špičkou
jazyka. Všechny mají přes 500 stran. Už v roce 1900 psal nakladatel
Samuel Fischer Thomasi Mannovi jako reakci na rukopis jeho prvotiny
Buddenbrookovi: „Myslíte, že by bylo možné dílo o polovinu
zkrátit? Pokud ano, jsem nakloněn záměru Vaši knihu vydat. Román
o šedesáti pěti arších je pro dnešního čtenáře příliš velkým
soustem.“ A co by asi napsal na podobně dlouhý román v dnešní
uspěchané době, kdy už prý skoro nikdo ani nečte…
Willem Frederik Hermans – Temná komora Damoklova
I když to tak asi nevypadá,
došlo vydáním více než padesát let starého románu Temná komora
Damoklova v českém překladu k významné literární události. Willem
Frederik Hermans patří mezi největší postavy nizozemské literatury
(minimálně té moderní). Protože si ale nepřál být překládán
v zemích s totalitním režimem, jako bylo Československo, mohou se s ním
ti čeští čtenáři, kteří nevládnou nizozemštinou, seznámit až nyní.
Není ale na toto seznámení už pozdě? Opravdu jsou klasikové nesmrtelní,
nebo se to jen tak říká o velikánech minulosti, které už dnes
nikdo nečte?
Jana Beňová – Café Hyena (Plán vyprovázení)
Ten, kdo žije na sídlišti, možná
chápe ten nepříjemný pocit, který se dostaví v neděli večer, když se
člověk vrací z víkendu stráveného kdekoliv jinde, jen ne mezi paneláky.
Tento stav postavy této knihy dobře znají. Přestože si autorka vybrala pro
svůj příběh konkrétní prostředí, není jeho zeměpisné určení zcela
podstatné. Koneckonců, za popisem bratislavské Petržalky můžeme vidět
nejen jakékoliv jiné sídliště, ale také spletitost lidských vztahů.
Tomáš T. Kůs – Spižírna
Taky máte při pohledu na novou
básnickou sbírku domácí provenience pocit, že jméno autora už jste někdy
slyšeli, ale nemůžete si vybavit nějaký silný moment z jeho předchozí
knihy? Že se poetiky současných českých básníků zase až tolik neliší
a v množství jmen se orientuje jen stěží? Svou třetí sbírkou nazvanou
Spižírna se Tomáš T. Kůs téměř nenápadně, zato s hlubokou
intenzitou básnického prožitku, přidal k autorům, jejichž dílo se
vyplatí sledovat.