Umění války po česku

„Proto se říká: Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe, ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě“, napsal proslulý čínský stratég Sun-C` téměř před dva a půl tisíci lety. Jeho rady si nyní můžeme přečíst i v češtině, jenže…

Jenže to by před sebou museli mít čtenáři text, který by dokázal představit toto unikátní dílo, jehož vznik se datuje pět set let před narozením Krista, ve všech patřičných kontextech a se všemi jeho přesahy do čínské historie i společenských věd. Český překlad zůstává za očekáváním, ale vezměme to po pořádku.

Je fascinující, že 500 let před naším letopočtem, v době, kdy už mají dějiny za sebou řadu válek, hromadných masakrů a krutých bitev, chodí po Číně člověk, který šíří své umění taktiky, která je založena na strategii nepodstupovat krvavý boj o vítězství, ale donutit protivníka vzdát se ještě předtím, než vyletí první šíp. Jeho Umění války totiž spočívá právě v dosažení vítězství s co nejmenším úsilím a s co nejmenšími ztrátami.

Kniha je rozdělena do 13 oddílů (Plánování, Vedení boje, Útok léčkou, Úvahy o taktice, Nasazení sil, Slabé a silné stránky soupeře, Postup, Změna taktiky, Pochod vojska, Krajina, Devět druhů terénu, Útok ohněm, Využívání zvědů), v nichž se formou krátkých bodů probírají recepty na úspěšnou taktiku. Základem Sun C’ových teorií je důkladné poznání sebe sama a protivníka na straně druhé. A to je právě to, co knize umožnilo neztratit nic ze své popularity a aktuálnosti. Sun C‘ vychází z detailní analýzy situace a v každém z bodů nastíní několik možných variant řešení – můžete tak vylákat své nepřátele z hradeb, provokací odhalit jeho plány, vědět, kdy včas posílit své levé křídlo… a vítězství vás nemine, při vědomí, že: „Nestavěj jen na mých radách, využij též přízeň okolností, s níž nelze vždy počítat.“

Jestliže domácí překlad vychází z anglického vydání Lionela Gilese z roku 1910, pak je nepochopitelné, kam se ztratily veškeré vysvětlující komentáře k jednotlivým bodům Sun C’uovy příručky. Kde je úvodní předmluva, která objasňuje původ textu, včetně zmínky o tajemném autorství, rovněž tak i tradovaný příběh o experimentu, který údajně provedl Sun C‘ na dvoře krále země Wu? (Tento panovník se prý rozhodl provést pokus, který by ověřil Sun C’uovy teorie v praxi, čínský taktik dostal k dispozici 180 konkubín a experiment dotáhl do dokonalosti. Dvě z konkubín v rámci tohoto pokusu přišly o život. A jeho teorie se stala praxí.) Je jen na škodu, že se do útlého českého vydání tyto komentáře „v rámci srozumitelnosti a co největší přístupnosti“ nevešly. Pokud jsou totiž čtenáři uzavřeny brány k dalším rovinám textu, některé pasáže knihy se můžou jevit jako nic neříkající a nesrozumitelné.

Nabízí se tak otázka, zda to, co čteme, je skutečně Umění války, nebo jen volné přeříkání na jeho motivy. Klasickému textu staročínského písemnictví by jistě slušel doplňující komentář a citlivý přístup, který by čtenáři umožnil seznámit se důkladně s kouzly prastarého čínského umění. Pokud by Sun C‘ viděl svůj text v takové podobě, nelze vyloučit, že by se své „umění války“ rozhodl použít v praxi… Vydávat dva a půl tisíce let starý text za PR příručku pro manažery a univerzálního rádce pro všední život není příliš to pravé.

Ukázka:

„Jsi-li připraven k útoku, ať to vypadá, jako by vojáci dosud připraveni nebyli, když jednáš, předstírej klid, když jsi již na dohled, ať je nepřítel přesvědčen, že jsi daleko, ať se nepřítel domnívá, že jsi blízko.“ (I/19)

„Božské je umění důmyslného klamání a skrývání. Jím se stáváme neviditelnými i neslyšitelnými, a proto osud nepřítele leží v našich rukou.“ (VI/9)

Sun-C`, Umění války, B4U Publishing, Brno, 2008, přeložil Radim Pekárek.