Zamilovaný blázen – Ne-úplně-brakový slaďák
Roger Vadim se proslavil především jako režisér několika známých filmů. Rychlé střihy. Líbivý příběh. Málo psychologicky prokreslené, až schematické postavy. Lákavé obrazy jakoby viděné objektivem kamery. Takové příznaky mohou doprovázet filmové slaďáky a postihly i Vadimovu knihu Zamilovaný blázen. Ale i přes název, který by lehce zapadl mezi tituly červené knihovny, není možno knihu jednoduše odsoudit jako brak.
Nevyváženost. To je nejvýraznější rys Vadimova díla. Zatímco v jeho první části je na místě vyzdvihnout zajímavé kompoziční postupy, ve zbytku knihy už autor sklouzává pouze ke klasickému vyprávění.
Dějová roztříštěnost první části knihy sledující více osudů zároveň spěje postupně ke spojení v milostném příběhu Saši a Amélie, který provází zmiňované zploštění kompozice, ale i charakterů. Tyto změny posunují vyznění knihy do prvoplánově sladkého příběhu dvou milenců, kteří jsou „pro svou lásku ochotni obětovat cokoliv“.
Saša Nodier je slavný scenárista, kterého se jeho zištná manželka zbaví tím, že j
ej pošle do blázince. Konfrontace Sašova života mezi duševně nemocnými s „blázincem“ filmového showbyznysu je autorovi základnou pro kritiku prostředí, ve kterém se sám pohyboval. Sarkasmus a vtip ale v Sašových komentářích ubývá po jeho setkání s osudovou láskou – o mnoho let mladší Amélií. Jejich milostný příběh je sice atypický (výrazný věkový rozdíl a okolnosti jejich seznámení je staví do rolí otce a dcery, za které se také dlouho vydávají), přesto příliš dorůžova zbarvený a idealisticky vylíčený.
Přes všechny výtky je nutno přiznat, že Vadim je výborný vypravěč a Zamilovaný blázen je kniha, která rozhodně nepatří mezi úpadkovou literaturu. Její nasládlou chuť kompenzují vynikající dialogy a autorův čtivý, živý vypravěčský styl. Především proto nelze knihu zavrhnout, ale naopak vřele doporučit těm, kdo se chtějí u knihy odreagovat, pobavit, ale i dojmout.
Ukázka:
„Částečně je to moje chyba,“ poznamenal Saša. „Vždycky radši šlápnu do hovna, než bych zkazil nějakou legraci. Psychiatra, co každej měsíc chodil do Bonneville kvůli oficiální zprávě, jsem nemohl ani cejtit. Byl nemožnej, domejšlivej a příšerně žárlil na moji bývalou slávu. Při první návštěvě mi dal čtyři čisté listy papíru a požádal mě, abych mu na každý z nich něco namaloval. Cokoliv, co mě zrovna napadne. Nechal mě samotného a já jsem na ty čisté listy načůral. Kolečka, čárky. A víš, že takový močový grafiky nejsou až tak špatný? Nazval jsem je: Žalostný příběh o vášnivé lásce princezny Moči a vévody z Prostaty. Hodnocení: nedostatečně. Ten blbec se na židli za stolem úplně ztopořil. Vypadalo to, jako by se narodil s okurkou v zadku. Profesor Nachozel, tak se jmenoval. Já jsem mu vždycky říkal Nášosel. Neměl to rád.“
Roger Vadim, Zamilovaný blázen, Albatros, Praha, 2007, přeložila Jitka Plajnerová
Reklama
