Zápisník nepoučitelného eurooptimisty

Nenápadně vyhlížející knížka Svět týden po týdnu je souborem komentářů, které pro web ČT 24 píše Zdeněk Velíšek od začátku května roku 2005, kdy tato zpravodajská televize zahájila vysílání. Velíškovi byla přidělena rubrika, kterou zadavatel pojmenoval Svět podle Zdeňka Velíška. Z. V. ji se směsicí úzkosti a radosti přijal s úmyslem dovysvětlit a dovyjádřit se šířeji k tématům, kterými se zabývá ve svých reportážích pro Českou televizi. Knížka je sborníkem komentářů, které týden po týdnu mapují zásadní světové události v období od 2. května roku 2005 do 13. června roku 2006. Komentáře jsou oproti webové podobě opatřeny fotografiemi a především aktualizovanými dovětky, které k nim Z. V. dopsal při korektuře v srpnu roku 2006. Největší zřetel bere kniha na záležitosti týkající se Evropské unie a jejích početných problémů. Autor v doslovu přiznává, že byl při přípravě knihy překvapen, kolik prostoru Evropskému společenství věnuje. Vysvětluje to tím, že rok 2005 byl pro unii velmi zásadní. Především odmítnutím ratifikace textu Evropské ústavy Francií a Nizozemskem, průtahům při schvalování rozpočtu unie na léta 2007 až 2013, nejednotnosti členů a neschopnosti se na mnohých otázkách rozumně dohodnout. Více hodné zájmu tyto problémy Z. V. shledal především proto, že problémy unie jsou na rozdíl od minulosti i našimi problémy a měly by nás proto zajímat.

Styl, jakým jsou jednotlivé články psány, není odlišný od stylu, na který jsme u Zdeňka Velíška zvyklí z reportáží vysílaných v České televizi. Jsou psané jasně, až stroze, ale přitom vždy přesně postihnou podstatu problému. Někdy je ze stránek knihy Zdeňka Velíška přímo slyšet, z každého komentáře cítíme jeho naléhavý tón. Pozoruhodná je šíře jeho záběru. I když Z. V. (ať mi promine) někdy v televizi připomíná malou sovu, klame tělem. Rozpětí jeho křídel je nesmírné. Umění nazírat problémy z ptačí perspektivy mu dává schopnost vidět je v širokých souvislostech a zajímavě je hodnotit. I když s ním nemusíme vždy souhlasit. Ve své knize se Z. V. zaobírá celou škálou problémů, které svět v druhé polovině minulého a první polovině tohoto roku trápily. Zabývá se problémem světového terorismu, jančících přistěhovalců na francouzských předměstích nebo problémem migrace, který přestává být jenom záležitostí zemí, jako je Španělsko, kam z Afriky proudí tisíce utečenců, ale stává se problémem Evropy jako celku. Mračí se nad nevolí reprezentantů zemí postavených na přebujelém sociálním polštáři (Francie, Německo, Itálie) vysvětlit svým voličům jeho dlouhodobou neudržitelnost. Obává se tzv. vícerychlostní Evropy, kdy by se mohly silnější státy semknout do tvrdého jádra a na úkor těch menších prosazovat politiku unie. Evropa podle Velíška může fungovat jedině na bázi rovnosti. K tomu měla pomoct ratifikace Evropské ústavy, kterou zablokovala Francie s Nizozemskem. Zmrazení ústavy Velíška nesmírně mrzí a považuje to div ne za katastrofu. Věří, že by Evropská ústava země Evropské unie stmelila, nastolila jasná pravidla hry. Potom by unie byla sevřenější, čitelnější a efektivnější v prosazování svých zájmů. Především by ale byla silnější tváří v tvář nadcházejícím výzvám a možná i hrozbám, které na ni v budoucnu čekají. Velíšek vidí hlavní nebezpečí v neschopnosti Evropy obstát ve světové konkurenci a být schopným partnerem pro Spojené státy americké. Hlavní konkurenty a vyzyvatele vidí v bujícím čínském trhu, hlavní hrozbu představuje putinovské Rusko. Svoji antipatii vůči bývalému SSSR vůbec neskrývá. Velíška trápí závislost některých evropských zemí na ruském plynu a naftě. Gerhardu Schröderovi dokonce zazlívá, že šel Putinovi na ruku, když dovolil, aby ruské firmy Německu suroviny nejen prodávaly, ale nyní i distribuovaly. Rusko tak může kdykoli, když bude potřebovat, Evropskému společenství pohrozit zastavením dodávek surovin, jako to už předvedlo v případě Ukrajiny. Následky zastavení přísunu surovin tehdy pocítilo také Polsko, Slovensko a Maďarsko. Řešení vidí v hledání alternativních zdrojů enregie.
Musím se přiznat, že i po přečtení sto osmdesáti stran názorů Zdeňka Velíška na Evropu je pro mě jeho postoj tak trochu záhada. Svět týden po týdnu by se totiž stejně tak mohl jmenovat Podrobný chorobopis Evropské unie. Velíšek ve svých komentářích poukazuje na jeden problém Unie za druhým, ať už se jedná o rozpočtovou politiku, nevyjasněnost Unie v otázce zahraniční politiky, nejasnosti s řízením zemědělství a tak dále a tak dále. Přes neuvěřitelnou bezútěšnost situace, kterou Zdeněk Velíšek bedlivě pozoruje, přes hlubokou krizi, ve které se Evropa, jejíž vůdcové nejsou schopni se na čemkoli domluvit, nachází, nepřestává v evropský projekt věřit. Proč tomu tak je? Schröderovo nadbíhání Rusku je jen jedním z mnoha příkladů neschopnosti pracovat pro něco jiného než pro prospěch vlastní země. Pokud se Evropu nepodaří sjednotit ("rozdrobená Evropa je Evropa podrobená"), Evropské společenství ve světové soutěži neobstojí a na to doplatíme my všichni. Nic jiného než podílet se (i když pomalu a těžkopádně) na projektu Evropského společenství nám tedy nezbývá.

Vydala: Česká televize, edice ČT