Rozhovor s Janem Zbořilem o serveru Totem.cz

Předpokládám, že o činnosti serveru Totem slyšela naprostá většina nekulturních čtenářů. Ale i přesto, zběhlí čtenáři prominou, tě požádám, abys mi popsal, jak ten váš „prostor pro všechny, kteří chtějí prezentovat svá díla“ funguje. Opravdu může publikovat každý?

Jistě. V tom je deviza Totemu jako, jak jsi správně zmínila, prostoru otevřeného pro všechny. Publikace je omezena pouze množstvím a stanovena na jedno dílo denně ve všech rubrikách. Tzn. poezie, próza, foto, výtvarno.

Dochází k nějaké selekci z vaší strany či všeobecně?

Výběr je přirozený a probíhá pomocí systému doporučení, které přidělují spolu s komentářem registrovaní uživatelé pod ta díla, která je nějakým způsobem osloví. Deset nejdoporučovanějších děl se pak zobrazuje po dobu jednoho týdne v seznamu na hlavní straně, z čehož vyplývá, že si noví autoři mohou hned udělat obrázek, jaká díla jsou na Totemu úspěšná. Druhým způsobem, jak ohodnotit dílo, je pak možnost klasického obodování. Takže Totem poskytuje okamžitě dvojitou zpětnou vazbu, ze které se dá vyčíst, jak tvoje dílo na lidi působí. Dalším seznamem v Totemu je ještě výběr děl, který provádí redakce.

Co mám udělat, když bych chtěla publikovat. Držím v ruce hotový text/dílo a co dál?

Jednoduše, zaregistrovat se a začít publikovat. Je to prosté.

Jak vůbec vznikla myšlenka na založení takového serveru? Bylo to z onoho klasického popudu, že když člověk nemá kde publikovat, založí si server vlastní?

Totem byl vytvořen původně jako diplomová práce, ale velmi rychle si našel na internetu příznivce a funguje už přes deset let, přičemž počet uživatelů neustále vzrůstá.

Máte už utvořené stabilní jádro redaktorů? Přibíráte další členy?

Ano, s menšími obměnami funguje redakce s cca dvaceti redaktory, přičemž každý z nich se specializuje na něco jiného. Vydáváme internetový časopis, ve kterém se snažíme vždy upozornit na to nejzajímavější, co se na Totemu za uplynulou dekádu objevilo. Další redaktory nejen že přijímáme, ale naopak vyhledáváme. Lidí, kteří mají opravdu přehled a zkušenosti a zároveň i zájem a čas podílet se na chodu Totemu, není zrovna mnoho.

Ale nejen psaním živ je člověk. Pověz mi něco víc o akcích, které pravidelně pořádáte.

Totem pořádá pravidelně tři akce. Jednou měsíčně Čtení povídek v Jindřišské věži a ve dvouměsíční periodě Autorské čtení poezie v literární kavárně Fra. V obou pořadech vystupují autoři Totemu a v druhé části večera host, kterým bývá ve Fra tradičně nějaký zavedený autor poezie (Petr Hruška, Petr Borkovec, Stanislav Dvorský, Petr Král, Josef Straka a další), a v Jindřišské věži pak vždy vystupují cestovatelé, kteří své vyprávění o exotických krajích doprovázejí projekcí diapozitivů. Třetím pořadem, který probíhá vždy každý poslední čtvrtek v lichém měsíci, je rozsahem větší akce v Prostoru Underground, kde jsou čteny vybrané texty autorů Totemu a na zdech vystaveny fotografie a výtvarné práce Totemáků. Navíc si vždy zveme nový divadelní soubor, hudebníka nebo skupinu a zajímavého hosta. V Undergroundu takto vystupoval třeba Radek Lehkoživ, Jiří Dědeček nebo Jan Haubert z Visacího zámku. Mimo to se Totem spolupodílí na množství dalších akcí, jako je třeba Den poezie. Na všechny naše akce (včetně většiny akcí Dne poezie) pak bývá vstup volný nebo dobrovolný.

Náš šéfredaktor Václav má velký sen, že by jednou Nekultura mohla vycházet i v tištěné podobě. Máš taky podobnou vizi, anebo se držíš nohama pevně na zemi?

Ono u Totemu ani tolik nejde o omezenost finančních prostředků. Jeho podstata je založena na komunikaci a interakci. Na tom, že se na jeho půdě autoři setkávají a o svých dílech spolu hovoří, což by v tištěném periodiku nebylo tak dobře možné.

A teď klíčová otázka celého rozhovoru. Co si slibuješ od spolupráce Totemu a Nekultury?

Díky Nekultuře jsem objevil několik zajímavých počinů, o kterých jsem dříve neměl ani tušení, a zúčastnil se pár akcí, které se mi někdy více, někdy méně líbily, ale ani o jedné z těch, které jsem si vybral, nemůžu říct, že by byla vysloveně fádní. Každopádně se tady člověk dobere širšího záběru než na klasických webech, které se věnují přehledu komerčních akcí. Takže mi připadalo vhodné doporučit Nekulturu uživatelům Totemu, kteří se vesměs nespokojí s něčím středoproudým, a zároveň doufám, že by Totem mohl svým charakterem vyhovovat návštěvníkům Nekultury přinejmenším jako prostor pro relaxaci, případně i realizaci.