literatura

Když se vydá kniha, často je cílem, aby byl prodán celý náklad. Je naivní představa, že se dá kniha na pult knihkupectví a hned se po ní zapráší. To dnes bez pořádné propagace nefunguje. Je třeba vytvořit jisté povědomí o tom, že právě tato kniha existuje, aby si potenciální čtenář, který ji uvidí na pultě, vzpomněl, že už o ní vlastně někde něco slyšel. A pokud je to možné, tak aby si vzpomněl na něco pozitivního. Jednoduše řečeno, stejně jako všechny jiné výrobky a služby i kniha potřebuje dobré PR. O to se starali také autoři knihy Zuby nehty (viz tento článek), která vyšla v nakladatelství Albatros. Ti měli v podmínkách vydání, že se sami postarají o propagaci knihy. Dnes ještě nejsou ani v polovině toho, co mají připraveno, a již se dá říci, že úkol byl splněn více než úspěšně.

Každou chvíli se dovídáme o tom, že ten a ta získali nějakou cenu za kulturní činnost. Ale kdo z vás se na nějaké takové vyhlášení a předání ocenění dostane? Ať již kvůli tomu, že se o tom nedozví, nebo že nenajde dostatek odvahy se tam vydat. Proto vám přinášíme reportáž z předávání Ortenovy ceny, kterou může být oceněn jen literát ve věku do třiceti let. Tentokráte to byl dvaadvacetiletý Marek Šindelka se svou sbírkou básní "Strychnin a jiné básně" vydanou v nakladatelství Paseka.

Kdo že je dnes nejprodávanějším českým literárním autorem? Že Michal Viewegh či Petr Šabach? Ale kdeže. Jméno tohoto autora totiž zní Peter M. Jolin. Že jsem se asi zmýlil? Že Peter M. Jolin určitě není Čech a navíc určitě není nejprodávanější? Že jste o něm ještě neslyšeli? Tak mi tedy dovolte, abych vám tohoto autora blíže představil.