Harry Potter and the Deathly Hallows

Po deseti letech od vydání prvního dílu série o Harrym Potterovi se čtenáři konečně dočkali jejího závěru. Mnozí přisuzují úspěch tohoto velkolepého projektu výhradně mediálnímu šílenství a chytré propagaci, ale možná to dělají spíše ti, kdo se nenamáhali knihy číst. Nebo ti, kdo nemají smysl pro velké příběhy a vášeň pro pohádky a dobrodružství. Pokud ovšem tyto vlastnosti máte, pak víte, jak důležitý je konec, a nebudete spát, dokud se k němu nedoberete.

Sedmý a poslední díl Harryho Pottera budil více otázek než kterýkoli z jeho předchůdců. Vrátí se Harry do Bradavic? Co bude muset udělat, aby porazil lorda Voldemorta? A nepřijde v boji sám o život? Fanoušci lapali náznaky z předchozích dílů, vytvářeli nejrůznější teorie, sázeli se a hádali – ovšem jakmile sedmičku dočtou, budou muset pokorně sklonit hlavy a uznat, že J. K. Rowlingová je zase dokázala překvapit.

V den svých sedmnáctých narozenin dosáhne Harry plnoletosti a přestane ho chránit kouzlo, kterým ho zaštítila matka, když za něj obětovala život. Od té chvíle bude pro lorda Voldemorta pouhou lovnou zvěří, a temný čaroděj má v ruce všechny trumfy. Voldemort se totiž nejen vrátil, ale velice rychle se také ujal vlády nad kouzelnickým světem. Jeho stoupenci bez milosti mučí a vraždí, a jakmile se zmocní ministerstva kouzel, začnou pracovat na očištění kouzelnické rasy a podrobení všech ostatních bytostí. Sám Voldemort si ale nejprve musí pojistit svou nesmrtelnost a zbavit se posledního nebezpečí: Harryho Pottera.
Harry a jeho nejbližší přátelé Ron a Hermiona se ocitají v bezprostředním ohrožení života. Nejenže se nemohou vrátit do Bradavic, ale aby splnili slib daný Brumbálovi, vydávají se na chmurnou pouť za zbývajícími díly Voldemortovy duše. Sami, odříznutí od rodin a přátel, odkázaní pouze na své schopnosti a jeden na druhého, téměř bez indicií a neustále jen krok před svými pronásledovateli, teprve teď poznávají hranice svého přátelství a skutečnou hrůzu, bolest a beznaděj…

Pokud vám šestka připadala opravdu hodně temná a pochybovali jste, jestli je to pořád ještě knížka pro malé děti, pak u Deathly Hallows už pochybovat nebudete. Rowlingová zcela opustila tradiční osnovu školního roku a zcela logicky dospěla k bodu, kde se příběh mění v klasickou akční fantasy založenou na hledání artefaktů a soubojích. Tentokrát nemá smysl se ptát, kdo zemře, spíš budete přemýšlet, kdo z téhle nelítostné řeže vyjde živý. Možná vám ale na nějaké velké přemýšlení nezbyde čas, protože autorka se tentokrát skutečně překonala a poslala na své čtenáře působivou smršť honiček a divokých dobrodružství. A když vzduch zrovna nevře kouzly a krví, valí se na vás nové a nové informace a další a další dílky skládačky. Jen romantiky se tentokrát pochopitelně příliš nekoná. Už teď musí každému krvácet srdce pro scenáristu sedmého filmu, nebude to mít vůbec lehké.

Je obdivuhodné, jak dokonale Rowlingová ovládá svůj příběh. Na ploše několika tisíců stran roztrousila mnohdy zcela nepostřehnutelné háčky a teď jeden po druhém zaklesává do sebe s jistotou, která svědčí o tom, že celou zápletku měla skutečně předem rozmyšlenou už ve chvíli, kdy tvořila první díl. Využije zlatonku z první knihy, baziliška ze druhé, pár zdánlivých detailů ze třetí, jedno jméno náhodně zmíněné ve čtyřce… Aby jenom netěžila ze známých faktů, rozvinula navíc zcela novou linii, v níž postupně odhaluje minulost Albuse Brumbála, která není tak neposkvrněná a plná dobrých skutků, jak by se dalo předpokládat.

Překvapení se ostatně dočkáme i od dalších postav. Koho například šokovala zrada profesora Snapea, ten zřejmě prožije další otřes. Autorka dobře zvládla i své hlavní hrdiny: Harry zůstává smělý a prudký, Ron nejistý a neobratně věrný. Skutečná hrdinka se stává z Hermiony, která konečně využije své znalosti a dovednosti v praxi – právě ona dokáže nejlépe čelit útrapám a hlavně zásluhou její sečtělosti a logického myšlení se trojice na své pouti posouvá kupředu.

Kniha se nesnaží o žádný experiment z oblasti velkého románu. Jazykem, který nepostrádá britský šmrnc a smysl pro slovní hříčku, prostě vypráví čistě epický, silně dobrodružný příběh. Kvalitní řemeslná práce se projevuje hlavně v přesně načasovaných změnách tempa a v plynulosti, s níž narůstá napětí, pečlivě protkávané žilkami humoru. Deathly Hallows jen prokazuje, že J. K. Rowlingová je výborná spisovatelka, která zná zákonitosti svého žánru a je obdařena skutečně neobvyklou vynalézavostí, představivostí a autorskou poctivostí. Nebála se dovést příběh ke konci, neponechala si otevřené dveře k výnosnému pokračování, dokázala opustit šestinásobně prověřené školní lavice a polapit všechny volné konce vlastnoručně zamotaného klubka. Nenásilně dovedla čtenáře od pohádky k hrdinské fantasy a od dětství k dospělosti. Můžeme jen doufat, že má v záloze další svět, jejího vypravěčského talentu by totiž byla opravdu škoda.

A jak že to nakonec dopadne? Harry se v samém závěru do Bradavic přeci jen vrátí, ale tentokrát ne jako student, ale jako mladý muž, který dokáže pochopit význam oběti a jít dobrovolně vstříc smrti. (Víc vám žádný slušný recenzent neprozradí.) Připravte se tedy na hodně smutku, spoustu akce, nečekané zvraty, vzácné chvilky veselí a hlavně na zcela nesnesitelné napětí. Nečekejte na překlad, uvidíte, že umíte anglicky líp, než jste si mysleli. A ještě jedna rada: nelpěte na svých oblíbených postavách, abyste je zdlouhavě neoplakávali – zdržuje to při čtení.

J. K. Rowling: Harry Potter and the Deathly Hallows. London: Bloomsbury 2007.

{exitpoll id=65}