literatura
Fred Chappell – Věci mimo nás
V obsáhlém medailonu Američana
Freda Chappella na konci knihy se dozvíme, že tento autor je milovníkem
žánrové literatury. Dokonce odmítá, že by se literatura měla dělit na
vysokou a nízkou. Nejraději tvoří povídky, které považuje za
nejobtížnější literární formu. Sbírka povídek Věci mimo nás
ukazuje, že v tvorbě povídek dosáhl jejich autor mistrovství a že
rozdělení na vysokou a nízkou kulturu tady opravdu není důležité.
Sarah Watersová – Špičkou jazyka
Nakladatelství Argo zatím vydalo tři romány od Sarah
Watersové: Zlodějku, Malého vetřelce a debut Špičkou
jazyka. Všechny mají přes 500 stran. Už v roce 1900 psal nakladatel
Samuel Fischer Thomasi Mannovi jako reakci na rukopis jeho prvotiny
Buddenbrookovi: „Myslíte, že by bylo možné dílo o polovinu
zkrátit? Pokud ano, jsem nakloněn záměru Vaši knihu vydat. Román
o šedesáti pěti arších je pro dnešního čtenáře příliš velkým
soustem.“ A co by asi napsal na podobně dlouhý román v dnešní
uspěchané době, kdy už prý skoro nikdo ani nečte…
Willem Frederik Hermans – Temná komora Damoklova
I když to tak asi nevypadá,
došlo vydáním více než padesát let starého románu Temná komora
Damoklova v českém překladu k významné literární události. Willem
Frederik Hermans patří mezi největší postavy nizozemské literatury
(minimálně té moderní). Protože si ale nepřál být překládán
v zemích s totalitním režimem, jako bylo Československo, mohou se s ním
ti čeští čtenáři, kteří nevládnou nizozemštinou, seznámit až nyní.
Není ale na toto seznámení už pozdě? Opravdu jsou klasikové nesmrtelní,
nebo se to jen tak říká o velikánech minulosti, které už dnes
nikdo nečte?
Jana Beňová – Café Hyena (Plán vyprovázení)
Ten, kdo žije na sídlišti, možná
chápe ten nepříjemný pocit, který se dostaví v neděli večer, když se
člověk vrací z víkendu stráveného kdekoliv jinde, jen ne mezi paneláky.
Tento stav postavy této knihy dobře znají. Přestože si autorka vybrala pro
svůj příběh konkrétní prostředí, není jeho zeměpisné určení zcela
podstatné. Koneckonců, za popisem bratislavské Petržalky můžeme vidět
nejen jakékoliv jiné sídliště, ale také spletitost lidských vztahů.
Svět knihy, 16. 5. 2010
Je zajímavé sledovat hosty
posledního dne festivalu. V neděli lze na Světě knihy potkat několik
druhů lidí: věrné (alias závisláky), kteří nemůžou vynechat ani jeden
den, opozdilce – ti to dříve nestihli, šetřílky, jež nalákalo
snížené nedělní vstupné, a také ty, kteří se jen neradi tlačí v davu
a doufají, že se tomu vyhnou. Ti byli ale zklamaní. I nedělní program –
byť ne tak bohatý na slavné autory a zajímavé besedy – totiž do
Průmyslového paláce na pražském Výstavišti přilákal mnoho fanoušků
literatury.
Svět knihy, 14. a 15. 5. 2010
Žalmy v podobě audioknihy, debata
s lužickosrbským spisovatelem Jurijem Kochem o tom, jestli se měla Lužice
připojit k Čechám, otázka, proč už Emil Hakl nepíše básně, nebo
ukázky z nového románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové. To a mnohem
víc jste se mohli dozvědět na dalším ročníku mezinárodního knižního
veletrhu Svět knihy. Pokud jste si do Průmyslového paláce v Holešovicích
cestu nenašli, tady je drobné ohlédnutí za několika střípky
z pátečního a sobotního programu.
Svět knihy, 13. 5. 2010
Už po šestnácté se davy
literárních nadšenců a fanoušků sběhly, aby prozkoumaly, co je nového na
knižním trhu, využily veletržních slev, vlivem plných tašek si ztrhaly
záda a poslechly si přednášky a diskuze předních odborníků. A co více,
stánky s kávou, míchanými drinky a občerstvením přímo vybízely
k zasvěceným hovorům či jen „pouhému“ prolistování
nových knih.