literatura
Tomáš T. Kůs – Spižírna
Taky máte při pohledu na novou
básnickou sbírku domácí provenience pocit, že jméno autora už jste někdy
slyšeli, ale nemůžete si vybavit nějaký silný moment z jeho předchozí
knihy? Že se poetiky současných českých básníků zase až tolik neliší
a v množství jmen se orientuje jen stěží? Svou třetí sbírkou nazvanou
Spižírna se Tomáš T. Kůs téměř nenápadně, zato s hlubokou
intenzitou básnického prožitku, přidal k autorům, jejichž dílo se
vyplatí sledovat.
Erlend Loe – Fakta o Finsku
Na první pohled se hrdinové
románů norského spisovatele Erlenda Loeho mohou zdát lehce vyšinutí až
nenormální. Jeden po neškodném pádu z kola usoudí, že nemůže dál
žít stejným způsobem, a „odstěhuje“ se do lesa, další prodělává
podobnou existenciální krizi, ale řeší ji sepisováním různých seznamů
a obdivováním Alanis Morissette a hlavní postava románu Fakta
o Finsku se pro změnu bojí vody. Jenže při bližším pohledu je čím
dál tím jasnější, že se za těmito „ujetými“ a s nadsázkou a se
zvláštním humorem podanými příběhy skrývají až bolestně reálné
osoby. Osoby, které se bojí osamělosti a v této době si připadají
ztraceně.
Květnové literární novinky
Byl by to téměř hřích,
nezačít květnové literární novinky slovy klasika: „Byl první máj,
byl lásky čas“. Pravda, může to znít i jako klišé, které v tuto
dobu napadne kdekoho, ale v souvislosti s dvoustým výročím narození
jednoho z našich nejvýznamnějších básníků Karla Hynka Máchy by byla
opravdu škoda si tento dnes již klasický úryvek Máje, vrcholného díla
českého romantizmu, nepřipomenout. A protože k Máchovi ten máj již
téměř dvě stě let tak nějak patří (přestože se narodil i zemřel až
v listopadu), není divu, že mnohé oslavy letošního „máchovského
roku“ připadají po celé republice na květen. Například na pražském
Petříně (kromě snahy o světový rekord v líbání pod třešní) si
můžete na prvního máje vyslechnout u Máchovy sochy čtení poezie mladých
básníků. A pokud vás to táhne spíše do přírody, s Máchou se setkáte
třeba na hradech Houska či Bezděz.
Dvojrecenze: Dan Brown – Ztracený symbol; Tim Collins – Ztracený symbol… a kde ho hledat
Kniha amerického spisovatele
Dana Browna Šifra mistra Leonarda dostala mnoho lidí po celém
světě do kolen. Jen málokoho nechala ať už v pozitivním či negativním
slova smyslu klidného. Autor v ní bez zbytečně přemyšlených
křečovitých konstruktů odkrýval myšlenky rezonující s tématy, která
znal alespoň okrajově každý čtenář, pustil se odvážně do výkladu
Ježíšovy pokrevní linie a mimo to také nabízel kontroverzně jiný pohled
na dnes tolik diskutovanou roli ženy v církvi. Když k tomu připočteme
dávku napětí, dobře načasované zlomy, překvapivé odhalení i to, že se
příběh odehrával ve velkých evropských městech, je jasné, že šlo
o titul, který sedl – určitě nejen – českému čtenáři
jako ulitý.
Pavel J. Hejátko – V prachu dvaceti let…
Jen několik měsíců po poslední
sbírce Pomníky z asfaltu (jejíž recenzi
si na našich nekulturních stránkách můžete přečíst) vyšla Pavlu J.
Hejátkovi další drobná knížka nazvaná V prachu dvaceti let…
Shromažďuje zde verše, které vznikly v průběhu roku 2009 jako reflexe
dvacátého výročí sametové revoluce. Kdo jiný by koneckonců měl na
podobnou událost reagovat než jeden z mála českých politických
básníků?
Magnesia Litera 2010
Devátý ročník předávání
literárních cen Magnesia Litera, který se uskutečnil 18. 4. ve Stavovském
divadle, proběhl v rozverně pokleslém duchu. Literáti vylezli ze svých
skrýší, oprášili slavnostní oděvy a rozpačitě se snažili sžít se
situací, že pro tento večer jsou právě oni obletovanými hvězdami. Ač pro
začínající autorku Aňu Geislerovou Litera nevybyla, na náladě jí to
neubralo a všechny ceny s pomocí předávajících doputovaly ke svým
majitelům.
O máničkách a českém undergroundu: Pravdivý příběh Plastic People
Magor Ivan Martin Jirous
vzpomíná. A trvá to celých pět hodin šest minut. Mnozí by po těchto
vstupních informacích možná očekávali stokrát provařené a dnes až
téměř za klišé považované vyprávění o tom, jak se za minulého
režimu nedobře a bídně žilo. Omyl. Nikdo si na CD novince vydavatelství Radioservis srdceryvně nestěžuje,
nikdo nikoho nenapadá, neudává ani neosočuje. I tak se ale člověku,
jemuž komunismus – prozatím – nezasáhl do aktivního života, skládá
nekompromisně přesný obrázek, jaké to tehdy tedy asi vážně bylo.