literatura

Dřevěná mysl, coby název knihy autora, který má nejlepší za sebou, by mohl znít jako jakési postěžování. „Už mi to tak nemyslí, a tudíž ani nepíše,“ zdálo by se, že chtěl Vaculík říct. Naštěstí je to skutečně jen zdání. Jednak jsou to slova, kterými Vaculík uzavřel svou předchozí knihu fejetonů, jednak je v tom jisté poselství: Dřevo je živé. Jde to říct i lakonicky. Prostě své texty vymýšlel při zimním sekání větví, kdy každý odseknutý klacík připodobňuje ke stejně tak odlétající myšlence.

Intelektuální detektivka. Tak bývá stručně charakterizován veleúspěšný debut mladé americké autorky Marishy Pesslové. Označení „detektivka“ ale myšlenkovou a tematickou náplň obsáhlého románu příliš zjednodušuje. I když… napětí, záhady a tajemno dláždící lákavou cestu ke vzrušující pointě ve Vybraných kapitolách z mechaniky pohrom rozhodně nechybí. Pro netrpělivého čtenáře ale může být místy ona cesta poněkud zdlouhavá.

Celých 208 minut trvá audio nahrávka dramatizace slavného románu Miláček od Guy de Maupassanta, kterou v tomto roce vydalo nakladatelství Českého rozhlasu Radioservis. Mohlo by se zdát nekonečně, nepřečkatelně a nemožně dlouhých 208 minut, není tomu ale tak. Miláček se povedl, dobře se poslouchá, poutavá dramatizace má gradaci i spád, herci odvedli suverénně přesvědčivé výkony a nevtíravá hudba domalovává atmosféru Paříže na konci 19. století. Milovník audio knih se zatetelí radostí, znalec současné české politické scény zrudne přetlakem negativních emocí. Za těch 124 let se totiž nic moc nezměnilo.

Filmový režisér Pavel Gőbl napsal svoji literární prvotinu ryze jako filmový scénář. Na tom není nic neobvyklého, scénáře se píší, filmy se točí, ale poté, co si dokončený scénář přečetl majitel literárního nakladatelství Dauphin, pan Daniel Podhradský, se věci daly rychle do pohybu. Pan nakladatel požádal autora, aby vzniklý scénář přepsal do knižní podoby – a jak se řeklo, tak se i za nedlouho stalo. Absolvent televizní a filmové režie ve Zlíně a Praze knihu napsal a na pultech vybraných knihkupectví se již několik měsíců můžeme setkávat s velmi kvalitní prvotinou, jež pro svého tvůrce získala literární cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku.

Tahle kniha není ve své postatě vůbec hloupá. A taky není o sexu – i když i o něj nakonec jde –, tahle kniha je o lásce. O obyčejné – avšak životně důležité – lásce, kterou musí člověk cítit sám k sobě, aby dokázal žít, prožívat, radovat se a skutečně milovat. Ono totiž: je mylné – i když často všude možně proklamované – se domnívat, že ten, kdo trpěl, trpí a trpět bude, je proto dobrým a morálně čistým člověkem.

Je-li v popředí vašeho zájmu moderní architektura a toužíte-li proniknout hlouběji k pochopení současného stavu na tomto poli stejně jako na poli urbanismu, je právě pro vás určena následující publikace. Také za ni její autor obdržel cenu Královského institutu britských architektů (RIBA). Jen je třeba upozornit, že pro svou náročnost se kniha nehodí jako oddechové čtení na dovolenou.

Doby, kdy se Poezie naparovala na pomyslném piedestalu celé Literatury, jsou dávno pryč. Z výsluní ji vystrnadil Román a v současné době – kdo ví? I když se sbírky poezie často přesunuly v knihkupectvích do těch zastrčenějších rohů, kam návštěvníkova noha vstoupí spíše omylem než cíleně, je dobré probojovat se občas i tam. I kdyby jen proto, že je tam možné mimo všelijaké poklady najít i druhou sbírku mladého básníka Ladislava Puršla Mločí mapa.