literatura

V kolika rozměrech vlastně existujeme? A v kolika bychom být mohli? Tápání nad těmito otázkami obvykle nejenže nepřináší kýžený výsledek, ale u většiny lidí ani potěšení z poznávání. Představa více rozměrů než našich obligátních tři plus jedna je natolik složitá a pro mozek spíše bolestivá, že jedno z nejlepších řešení, jak se s tím vypořádat, je jít od toho. Další z přijatelných řešení je přečíst si Hyperprostor od Michia Kaku.

Brněnské vydavatelství JOTA se mimo jiné specializuje na vydávání aktualizovaných výtisků průvodců po zemích celého světa. Rozhodnete-li se vyjet do Finska, je na místě si jeden takový pořídit, Finové totiž nejsou nějak extra sdělní, upovídaní a otevření, a kromě toho spousty těch skutečných krás severských krajin jsou někdy tak trochu skryty, a pak není nad dobrou tištěnou radu.

Napsat špatný román nebývá příliš těžké. Napsat programově špatný román si už žádá dávku spisovatelské odvahy a drzosti. Ale nebyl by to Gombrowicz, aby se bál tuto výzvu přijmout. Ve svém málo známém románu Posedlí nakupil směs motivů brakové literatury, jedním dechem vše zparodoval a ještě sem propašoval typické prvky svých budoucích, o mnoho slavnějších děl. Zbožňovat, nebo nenávidět – nebo obojí? V Gombrowiczově „podvojném světě“ se nelze ptát jinak.

Není lehké obstát s novou nahrávkou v takových kvalitativních měřítkách, jaká nastavuje historie českého mluveného slova – a o to těžší se situace jeví, jde-li o detektivní příběhy. Každý fanda audio knih si totiž ve vteřině vzpomene na geniálního Rudolfa Hrušínského a jeho detektiva Maigreta nebo na oblíbené příběhy Sherlocka Holmese. A to je dosti tvrdá konkurence, které se jen tak něco „rovnat“ nemůže.

Poslech mluveného slova se netěší přílišné oblibě, bohužel. Přitom nabízí jedinečnou možnost – rozšířit literární obzory, a to nejen všem, kterým každodenní čtení činí problémy. Naštěstí pro nadšené posluchače četby na pokračování a hltaly audio knih Český rozhlas a vydavatelství Radioservis bohulibě nebazírují v první řadě na počtu posluchačů či prodaných nosičů a v natáčení i vydávání literárních děl, jejich úprav či dramatizací pokračují, a to i přesto, že na nějakou tu platinovou desku si asi ještě počkají.

Ve svém třetím díle Dan Brown neponechal nic náhodě. Od samého začátku knihy se rozhodl, že bude čtenáře jen ohromovat. Že ho ke knize doslova přibije a nepustí, dokud nevydechne úžasem nad poslední stránkou. Zahrnuje čtenáře přesně tím, po čem touží, valí na něj záplavu detailů z prostředí tajných služeb, NASA a Bílého domu, nabízí mu ohromné množství techniky kosmického věku, že i James Bond jen tiše závidí. A čtenář hltá. Dlužno dodat, že řeč je o čtenáři braku.

Ladislav Karpianus je jméno důležité nejen pro celou Nekulturu.cz, neboť Láďa je jedním ze zakládajících členů našeho serveru, ale také je to jméno, které pomalu, ale jistě začíná mít ohlas i ve světě kolem literatury a psaného slova vůbec. Není to kdejaký začínající literární floutek, je to autor, který sbírá ostruhy ve sférách českého psaní a jehož zkušenosti bychom rozhodně nespočítali pouze na prstech jedné ruky. Proto mi bylo velkým potěšením pozvat si ho k rozhovoru u příležitosti vydání jeho nového počinu – Velké knihy neobyčejných zvířat.