literatura

V recenzi na novou novelu Jáchyma Topola, Chladnou zemí, na serveru Aktuálně.cz píše Lukáš Novosad, že je rozdělena do dvou „dějových bloků“ a že její autor je „spisovatel bez úcty k faktům“ a jeho „lajdáctví“ je až udivující. Ve skutečnosti je udivující především literárněvědná neznalost a s prominutím hlupáctví kvazirecenzenta. Novela Chladnou zemí je zajímavá především složitostí determinace jedince prostředím a sdílenou pamětí.

Jeden z posledních románů autora, kterého proslavila především „králičí pentalogie“, se zaměřuje na teroristický útok 11. září a na společenské, politické i filozofické změny z této události vyplývající. Americký intelektuál Updikova formátu se snaží v celé knize vyhnout černobílému podání, ke kterému toto bestsellerové téma jasně svádí, přesto lze z jeho knihy vycítit, že se Updike s tímto nelehkým tématem vyrovnával především v rámci své rodné země, nikoliv v kontextu celé západní civilizace.

Stejně jako loni a jako čtrnáctkrát předtím se i letos do pražského Průmyslového paláce, amputovaného nedávným požárem o levé křídlo, nastěhovaly desítky nakladatelství domácích i zahraničních a vůbec stovky lidí, kteří mají co do činění se slovem psaným i mluveným. A stejně jako loni je tu tříšť dojmů, zážitků a zajímavých chvilek ze sobotního programu 15. ročníku veletrhu Svět knihy.

Jakub Řehák byl za svou básnickou prvotinu Světla mezi prkny nominován hned na dvě významné ceny, Magnesii Literu a Cenu Jiřího Ortena. Nezískal sice ani jednu z nich, přesto je velmi neobvyklé, aby útlá básnická sbírka mladého autora vyvolala takový ohlas u odborné veřejnosti. Řehák zaujme na první pohled minimálně tím, že mezi nekonečnými zástupy básníků, kteří se vyjadřují ve verších bez rytmu a rýmu, disponuje vlastní odlišitelnou poetikou.

Mikropříběhy dějin bývají často zajímavější než „velká vyprávění“ zaznamenaná v učebnicích historie. Dotýkají se nás osobněji, provokují nás, staví nás před otázky, na které se mnohdy hledá odpověď jen stěží. I proto existují vyprávění, i proto si lidé píší deníky, i proto je tak lákavé je číst. Memoárová kniha Můj Hostýn je prázdný je fiktivní koláží dopisů a deníkových záznamů, v níž se nejzásadnější události 20. století prolínají s příběhem obyčejných lidí.

David Foenkinos je autor u nás téměř neznámý. A především nevydávaný. Bohužel. Přitom ve Francii patří mezi nejoceňovanější současné spisovatele. A to zcela právem. Erotický potenciál mé ženy je první kniha, která od Foenkinose vyšla česky. Určitě ale není poslední. Tedy doufejme, že se nevyplní předtucha jednoho z názvů jeho knih: Kdo si vzpomene na Davida Foenkinose? Román Erotický potenciál mé ženy totiž ukazuje na velký Potenciál svého autora.

Román Rodová znamení, za který autorka obdržela významné francouzské ocenění Prix Fémina, retrospektivně provází čtenáře historií jedné rodiny od současnosti ke druhé světové válce. Na příkladu konkrétních postav je ilustrována zrůdnost německých rasových plánů. Retrospektivní rozvíjení příběhu dává autorce možnost pomalu odkrývat rodinná tajemství, která se spojí v logický celek až s posledním slovem románu.