literatura

Náš další literární radar vám představí hned tři tituly, které ještě bez problémů najdete na pultech větších knihkupectví. Přesto se o nich nedá říct, že by byly aktuálními novinkami. Mrkneme se na obyčejný život anglického chirurga po 11. září, ponoříme se do světa ovcí, ve kterém budeme myslet jako ony, cítit jako ony a dokonce i vyšetřovat vraždu tak, jak to umí jenom ony. A celý tento tematicky pestrý literární výlet zakončíme filosofickými pohádkami, nad kterými by i Oscar Wilde zblednul závistí.

Zajímavá autorka se zajímavou historií může stvořit knihu, aniž by musela sáhnout po zajímavých kompozičních nebo slohových postupech. Stačí vzpomínat. Právě vzpomínkám je zasvěcena kniha Lenky Reinerové Čekárny mého života . Výsledek je… zajímavý.

Ano, jde právě o toho Davida Lynche, kterého máte na mysli. Tedy režiséra slavného Městečka Twin Peaks a dalších svérázných filmů, jako je třeba Inland Empire. Ne že by se snad Lynch vrhl na literární dráhu, jen se rozhodl čtenářům knížky Velká ryba prozradit něco málo ze své tvůrčí dílny.

Gabriel García Márquez byl v poslední době v módě a vytvořil si svůj nezaměnitelný rukopis. A proto překvapí, že se této své výrobní značky v knize Zpráva o jednom únosu dobrovolně vzdal. Vzdal se všeho neskutečného a magického, čím ve svém díle s oblibou oplétá fakta. Zůstala jen realita. Otázka se nabízí – co ho k takové změně vedlo? Odpověď: boj za mír v Kolumbii.

Mezi základní projevy duševní nemoci nazvané manio-depresivní psychóza patří střídání manických a depresivních stavů a rychlé změny nálad, často i během jediného dne. Cesta ven z kruhu sebedestruktivních nálad vede labyrintem bolesti a lásky. Nejen o tom je kniha řecké autorky Margarity Karapanou.

Útlé i ulítlé dílko islandského autora je pozoruhodným, i když ne nejnovějším počinem z ranku severské literatury. Pokud jste již něco „ze severu“ četli, nebudete překvapeni, uchváceni nejspíš ano. V této knize se totiž autor sugestivní vypravěčskou metodou vtělil do postavy svého bratra Pálmiho, který je tu nejen protagonistou, ale i vypravěčem svého života. Výsledkem je baladická próza, klikatě rozvětvená a těkající stejně jako Pálmiho duše postižená schizofrenií.

Další deník Adriana Molea z úspěšné dílny Britky Sue Townsendové nedoporučuji číst nikomu, kdo se bojí záludných labutí / věří, že novým úvěrem může zachránit katastrofický stav úvěru prvního / upíná svou vizi budoucnosti na rekonstrukci starého vepřína. Rozhodně ať se ke knize neuchyluje ten, kdo se chce před spaním nějakou knížkou jen „uspat“ / hoří mu termín v práci / nestíhá dopisovat diplomku… zkrátka nikdo, kdo nemá minimálně celý den volna. Určitě se totiž nebude moct od absurdních zážitků Adriana odtrhnout stejně jako já. Se stoprocentní důvěrou ať se na Sue Townsendovou obrátí každý, kdo se chce pobavit a ujistit se, že nikdy není tak zle... aby nemohlo být ještě hůř. Tak zní totiž nechtěné životní krédo Adriana Molea.