literatura

Kdy si Vaculík stříhal nehty. Takový by mohl být podtitul Hodin klavíru Ludvíka Vaculíka. Tento „komponovaný deník 2004–2005“ (jak zní skutečný podtitul) by se možná takovému označení ani nebránil – Vaculík se v něm totiž rozhodl dodržovat „příkaz opravdovosti“. Jak to dopadlo?

„Harry Potter pro dospělé“ – tak zněl laciný, i když účinný reklamní slogan, který v České republice propagoval nápadně tlustou knihu ve dvou barevných provedeních (černé a bílé) napovídajících již něco o samotné zápletce knihy. Ať už patříte mezi náročné čtenáře, čtenáře brakové literatury či fanoušky nebo odpůrce Harryho Pottera, je nutné hned ze začátku upozornit, že se ságou paní Rowlingové má tato kniha společný jen jeden prvek týkající se tematické roviny příběhu. Magii.

Vlastně se toho zase tolik neděje. Z přístavu v Buenos Aires vyplouvá zaoceánská loď s několika cestujícími, kteří plavbu vyhráli v trochu zvláštní loterii. Na palubě se tak setkává rozličná směsice lidí. Vše ze začátku probíhá celkem všedně, banální společenská konverzace, seznamování, nová přátelství atd. Jen do chvíle než se loď zastaví nedaleko místa vyplutí a cestující se začnou ptát proč...

Po deseti letech od vydání prvního dílu série o Harrym Potterovi se čtenáři konečně dočkali jejího závěru. Mnozí přisuzují úspěch tohoto velkolepého projektu výhradně mediálnímu šílenství a chytré propagaci, ale možná to dělají spíše ti, kdo se nenamáhali knihy číst. Nebo ti, kdo nemají smysl pro velké příběhy a vášeň pro pohádky a dobrodružství. Pokud ovšem tyto vlastnosti máte, pak víte, jak důležitý je konec, a nebudete spát, dokud se k němu nedoberete.

Reinaldo Arenas (1943 – 1991) pochází z Kuby, kde trpěl trojitou klatbou jakožto homosexuál, nespoutaný spisovatel s příliš hýřivou a drzou imaginací a svobodomyslný disident.

Co čtou Češi a čtou vůbec? To jsem mohl zjistit jedině v terénu. Sundal jsem ze sebe veškeré šatstvo s nápisem Hugo Boss, dal pusu rolexkám a vsoukal se do džínsů a větrovky. Potom jsem se (vybaven diktafonem Toshiba) vrhl střemhlav mezi plebs proudící z nákupního svatostánku Nový Smíchov. Z pětadvaceti respondentů, kteří mě neposlali do horoucích pekel, jsem vybral sedm nejzajímavějších. Měl jsem jedinou otázku: Kterou knihu jste četl/a naposledy a čím vás zaujala?

Boris Vian, francouzský novinář, spisovatel, dramatik, jazzový hudební skladatel, malíř, herec, kritik, jednoduše renesanční člověk, který zemřel na srdeční selhání při promítání filmové verze Naplivu na vaše hroby, jednoho z jeho nejslavnějších literárních děl... Boris Vian alias Vernon Sullivan – bytost nezařaditelná. Chvíli koketuje se symbolismem, chvíli s existencialismem a stejně tak jako Márquez by se dal považovat za jakéhosi předchůdce postmodernismu. Jako důkaz snad postačí podtitul knihy Zabte ošklivé – crazy, crimi, erotic, science & politic fiction. S touhle knihou se rozhodně nebudete nudit!