literatura

Ten název mě trochu vyděsil. Snad se nám Viewegh nepocoelhil! To bude voda na mlýn Viewegho-bijců. „Když je tma černá, poslouchej morzeovku svého srdce...“ Ne, proboha, nebojte se, žádná podobná věta v novele naštěstí nezazní, na to je Viewegh příliš dobrý spisovatel.

Co má proboha společného popová zpěvačka, legendární postava českého undergroundu a kapelník jedné z nejandrošovějších českých kapel? Víc než se zdá. Všichni tři sdílejí bohatý, často bolestný vnitřní život a schopnost své pocity zachytit na papíře. Na vás je odkrýt jejich identitu. Ten nejrychlejší vyhrává bezprecedentní výhru – dvě větrové bundy a krabičku žiletek.

Ošklivému kačátku české literatury Jáchymu Topolovi vychází další knížka a to je vždycky událost. Supermarket sovětských hrdinů je po předchozí typicky topolovsky fantaskní Kloktat dehet o poznání stravitelnější a vstřícnější. Topolův rukopis se samozřejmě nemění, je stále těžký, chmurný, potemnělý. Jako by ale tentokrát při psaní proti svému zvyku přece jen trochu myslel na čtenáře. Deník NeKultura vám z této nové knihy přináší ukázku.

Zahrajeme si hru. Zkuste uhádnout, co tyhle dvě ukázky spojuje. Jakpak se jmenuje autor? A jak dílo? Pojmenujte, nazvěte.

Ukažte mi jinou zemi, kde lidé tak zaníceně civí na pohádky. Podívejte se na to šílenství, které probíhá na obrazovkách všech televizí v době mezi Vánocemi a Silvestrem! My pohádky milujeme! Pokud je vypráví archetyp bělovousého dědouše, nevíme, čí jsme! Se znalostí této věci uměl pracovat už Masaryk a později i český Hemingway Honza Werich! Ano, odtud pramení jejich popularita! Všiml si toho i jeden Američan jménem Robert Fulghum, který zavětřil úrodnou půdu a díky tomu u nás už roky patří k nejlépe prodávaným autorům. Vyšla mu knížka Co jsem to proboha udělal?

Večeře u mahárádži je soubor devatenácti žánrově odlišných povídek, které nejsou nijak vzájemně propojeny a nevedou tedy k žádnému univerzálnímu vyústění. Což v tomto případě není vůbec na škodu. Igor Chaun je zkušený filmař, který své řemeslné poznatky vtělil do literárního textu, a přestože se zdá, že fantazii meze neklade, udržuje zároveň logickou strukturu příběhu a snaží se i v absurdních momentech zůstat přesvědčivý. Není to vůbec jednoduché a ani mistrům se to pokaždé nepodaří.

Když se vydá kniha, často je cílem, aby byl prodán celý náklad. Je naivní představa, že se dá kniha na pult knihkupectví a hned se po ní zapráší. To dnes bez pořádné propagace nefunguje. Je třeba vytvořit jisté povědomí o tom, že právě tato kniha existuje, aby si potenciální čtenář, který ji uvidí na pultě, vzpomněl, že už o ní vlastně někde něco slyšel. A pokud je to možné, tak aby si vzpomněl na něco pozitivního. Jednoduše řečeno, stejně jako všechny jiné výrobky a služby i kniha potřebuje dobré PR. O to se starali také autoři knihy Zuby nehty (viz tento článek), která vyšla v nakladatelství Albatros. Ti měli v podmínkách vydání, že se sami postarají o propagaci knihy. Dnes ještě nejsou ani v polovině toho, co mají připraveno, a již se dá říci, že úkol byl splněn více než úspěšně.