Rod Hawkins je z Velké Británie. Občas žije a tvoří i ve Spojených státech amerických. Pochází z prostředí fotografie, produkce, filmu a televize. Setkává se a pracuje s velmi talentovanými lidmi. Umělcem se stal poněkud později. Umění se pro něj stalo vášní. Zrcadlí se v něm jeho život. Ovlivňuje ho především hudba a kultura všeobecně. Rok 2013 pro něho bude plný práce. Čekají ho dvě velké výstavy a aukce. Čeká ho návrat z Ameriky do Evropy a doufá, že konečně navštíví Českou republiku.

Do 10. června můžete v nové galerii Nemocnice Na Bulovce nazvané Deambulatorium zhlédnout výstavu Lubomíra Typlta s názvem Kvaše. Slovo deambulatorium v překladu z latiny znamená „galerie, krytá chodba“. Tím je také předurčeno umístění nové galerie, která se stane součástí podzemní nemocnice, resp. její vstupní chodby. Galerie ročně představí čtyři umělce, takže jedna výstava potrvá zhruba 3 měsíce. Premiéru v deambulatoriu obstarává český akademický malíř Lubomír Typlt s expozicí nazvanou Kvaše. V rámci vernisáže bylo možné navštívit samotnou podzemní nemocnici. Podzemní nemocnice se na Bulovce začala budovat v 50. letech jako úkryt pro nemocné a zdravotníky v případě jaderné války. Stavební plány podzemní nemocnice byly tajné a byly posléze zničeny. Podzemní nemocnice je dodnes plně funkční a může být zprovozněna do 60 minut.

Do 25. dubna bude v galerii Fotografic otevřena výstava obrazů Ondřeje Roubíka s názvem Matěj snílek. Autorova nová série obrazů se zabývá propojením zdánlivě realistické malby s konkrétním, zdánlivě realistickým příběhem ,,jednoho“ člověka… „Jmenuji se Matěj Snílek. Je mi 30 let a žiji s mámou a tátou v domě po dědečkovi, kousek za Prahou. Mám to tam rád, protože všude kolem nás je příroda. Pole a lesy a taky rybník, kam chodím jednou za čas krmit ryby a kachny. Před dvěma lety jsem se rozhodl, že začnu studovat. Chtěl jsem jít na práva, ale bylo mi řečeno, že jsem trochu „pomalejší“ a takového člověka nemohou prý na právnickou fakultu přijmout. Řekli mi, že bych určitě nestíhal látku, která se u nich učí. A i kdyby, s takovým smýšlením bych prý jednou stejně neměl oprávnění cokoliv zastupovat a hájit. V jakémkoliv procesu. Dodnes nerozumím, jak to mysleli. Dva roky mi z toho bylo smutno. Ale proč vám to vyprávím… Je to pár dní, co se mi něco přihodilo. Něco, co úplně změnilo proces mého života. Obrátil jsem se na víru. Tak trochu v sebe a tak trochu v boha. Je pravda, že se stále nemohu rozhodnout, v jakého. Ale mně to moc nevadí, protože zatím mám alespoň sebe. Začal jsem věřit, že budu-li chtít cokoliv ovlivnit, stvořit nebo neudělat, mám k tomu veliké oprávnění. Rozhodl jsem se však, že prozatím budu spíše jen tvořit."

Jenom do 28. března můžete v galerii Lapidárium zhlédnout výstavu kreseb a maleb umělkyně tvořící pod pseudonymem Wonawena. Výstava má název Prague girls. Autorka o sobě říká: „V podstatě odmalička jsem si kreslila a máma mě různě dávala na umělecký školy. Na střední jsem moc nevěděla, co chci dělat, jenom vím, že mě bavilo kreslení a střídat různý styly a poznávat různý kultury a subkultury. Vždycky jsem si musela všechno vyzkoušet a do všeho jít po hlavě.“

Opět se blíží Velikonoce, a tak i rozhlasový program bude velikonoční. Například ve středu ve 20 hodin uvede Vltava přímý přenos z kostela Nanebevzetí Panny Marie z Bruntálu. Uskuteční se tam koncertní provedení oratoria Františka Antonína Rösslera Umírající Kristus. Hru Grahama Greena o následnících Božího zázraku v rodině zapřisáhlého agnostika s názvem Skleník vysílá Vltava na Zelený čtvrtek ve 20 hodin. Na Velký pátek už ve 13:40 připravila Vltava záznam koncertu z baziliky Notre-Dame v Beaune. Na programu bylo Sedm slov Kristových J. B. Pergolesiho. Na Bílou sobotu zařadila Vltava do programu rozhlasovou adaptaci tragédie Bohumila Adámka Salomena. Vysílá se ve 14 hodin. Nářky proroka Jeremiáše v podání souboru Collegium Marianum Jany Semerádové následují v 16:30. Na Velikonoční neděli zařadila Dvojka na 20. hodinu lidovou hru písmáka Františka Vodseďálka Komedie nová o Libuši a dívčí vojně v Čechách a Vltava v 10:30 nabídne 1. část dramatického seriálu na motivy utopického románu o hledání podstaty lidství Nepřirozená zvířata.

Do 20. dubna bude v DIVUSu otevřena výstava Tomáše Bambuška s názvem KUNĎÁRNY A DŮSLEDKY. Výstava Tomáše Bambuška je dvousložková a jako lepidlo se taky chová. Olejomalby ze složky obrovských obrazů stále lepí. Jsou mladé a je v nich přimíchán přírodní dehet, který snad nikdy nezaschne. Složka konkrétní a dřevěná sice tolik nelepí, ale betonové vázy přilnou k zemi tak, že s nimi jen stěží pohnete. Tomáš Bambušek se umění věnuje už od školy, ale donedávna byla jeho volná tvorba zastíněna prací na scénografii pro alternativní divadelní projekty.

Návštěva divadla se nemusí nést jen v duchu ortodoxní nudy a případných intelektuálních debat, od nichž se snaží každý soudný člověk rychle utéct do klidu svého domova. Zvlášť když se od diváka nežádá žádná podrobná znalost textu a dílo neodkazuje svými významy křížem krážem k divadelní i jiné historii a nesnaží se být až vyčpěle současné. Skoro beze slova nese se příběh milostné trojice, jejíž nevinné hrátky probíhají v kulisách sluncem zalité plovárny. Kulisách jen myšlených a plovárny vcelku imaginární, bezejmenné. V letním bezčasí sem zavítá křehká dívka, jejímuž kouzlu ihned podlehne dvojice plavců.