Mladý hyperrealistický malíř Jirka Houska se narodil v roce 1985 v Praze. Vystudoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara a absolvoval studium klasických malířských technik na pražské Akademii výtvarných umění u prof. Zdeňka Berana. Do 12. března je k vidění v Galerii Mainerová v Kurzech malování a kreslení jeho dosud poslední výstava obrazů, která nese název Převážně v divočině. Jirka Houska nepopírá, že jeho tvorbu nepochybně ovlivnila i jeho maminka, taktéž akademická malířka.

Jenom do 15. února můžete v MU Koncept vidět výstavu taiwanské malířky Pinling Huang nazvanou Piece of peace. Pinling Huang nyní studuje již třetím rokem v Paříži. Je absolventkou taiwanské Taipei National University of Arts a má za sebou řadu výstav v Taipei, ale i jinde po Taiwanu. Obrazy Pinling vyjadřují především silný vztah k Taiwanu, pohledy ubíhající k horizontu moře momentálně ruší zkušenost evropského velkoměsta. Zůstává jen vzpomínka ukrytá v mlze nad širým oceánem.

Jenom do 22. února můžete ve foyer Akademie věd vidět detailní panelovou výstavu s názvem Výzkum hrobky a ostatků Tychona Braha. Expozice představuje výsledky rozsáhlé spolupráce archeologů, antropologů, historiků, lékařů, fyziků, chemiků a konzervátorů z akademických pracovišť, vysokých škol a dalších institucí v rámci dánsko-českého projektu. Výstava poskytuje zajímavé informace o pobytu Tychona Braha v Praze, o prvním otevření jeho hrobky v roce 1901 a také o archeologickém a antropologickém výzkumu a zkoumání pohřebních textilií při otevření hrobky v roce 2010.

Do 19. března můžete ve výstavním sále Obecního domu zhlédnout výstavu Pavla Brázdy s názvem Lidská komedie. Výstava je završením velkého obrazového cyklu, jehož začátek spadá ještě do minulého století. Zároveň ji můžeme považovat za vyústění druhého (vedle artificielismu Štyrského a Toyen) původního českého příspěvku do výtvarných -ismů, totiž hominismu, který Pavel Brázda založil s Jaroslavem Dreslerem v roce 1943 a jemuž v podstatě zůstává věrný dodnes. Brázdovo dílo zůstávalo dlouhou dobu ve skrytu a teprve v nedávné době se začalo dostávat do širšího povědomí.

Do 12. března je k vidění v Galerii Mainerová v Kurzech malování a kreslení výstava obrazů mladého malíře Jirky Housky, která nese název Převážně v divočině. Výtvarník Jirka Houska je významným hyperrealistickým malířem, jehož tvorbu nepochybně ovlivnila i jeho maminka, taktéž akademická malířka. Tento rodilý Pražák vystudoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara a Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Zdeňka Berana.

Do 5. března můžete v galerii Prokopka zhlédnout výstavu obrazů Vladimíra Kiseljova s názvem Obrazy nových zrození. Tento mladý umělec je interdisciplinárním tvůrcem v oborech malby a nástěnné malby, performance, scénografem, režisérem, autorem duchovních výkladů a koncepcí oper – především Richarda Wagnera, Nikolaje Rimského-Korsakova, Leoše Janáčka a dalších. V roce 2008 inscenoval kompletní slavnostní zasvěcovací mystérium Richarda Wagnera „Parsifal“ jako pohybové divadlo na nahrávku s videoprojekcemi v brněnské Redutě. Jeho díla vznikají v úzkém propojení hudby, barvy a pohybu Ducha v prostoru. Zachycuje svým dílem proud energie, který pramení z jeho osobního pochopení a prožití hudby a různých mytologií, pohádek a symboliky. Snaží se svým dílem pozitivně působit na společnost a vnášet energické duchovní impulzy do všedního života svého okolí. Proto realizuje často díla ve veřejném prostoru, ať už jako nástěnnou malbu, performance, nebo výstavu maleb.

Jenom do 17. února můžete v galerii Restart navštívit výstavu videoartu Radka Pilaře. Radek Pilař ve své tvorbě obsáhnul širokou škálu nejrozmanitějších výtvarných forem i použitých médií. Ačkoli je široké veřejnosti znám především znělkou Večerníčka a příběhy o loupežníku Rumcajsovi, velkou část jeho díla představují malby, ilustrace, grafiky, objekty, fotografie, asambláže, koláže, filmové experimenty a v neposlední řadě i video. Je považován za průkopníka českého videoartu především díky tomu, že vedle inspirace světovým pop-artem a kinematografickými postupy 60. let vycházel z tradice českého animovaného filmu a meziválečného poetismu. Tyto formální postupy pro něj tvořily konceptuální platformu, na jejímž základě se skrze audiovizuální médium snažil tematizovat vnímání současného dění i fantazijního světa snů, estetiky výjimečného i každodenního.