Do 29. března můžete v galerii Portheimka zhlédnout výstavu malíře Jaroslava Valečky Návrat domů. Jaroslav Valečka patří mezi nejvýraznější současné české výtvarné umělce střední generace. Během studia na pražské AVU prošel několika stážemi a studijními pobyty v Nizozemsku, Německu a Norsku. Od poloviny 90. let vystavuje v řadě galerií, jeho práce jsou zastoupeny v mnoha sbírkách, včetně Národní galerie či Alšovy jihočeské galerie. Jeho doménou jsou mimořádně sugestivní krajinomalby – obor, který byl v posledních desetiletích spíše na ústupu. Právě Jaroslav Valečka ho výrazně rehabilitoval a pro současnou českou malbu možná i znovu definoval. Inspiraci nachází nejčastěji v opuštěných krajinách někdejších Sudet, v místech, která zná dobře z doby svého dětství.

Do 28. března bude v galerii U Zlatého kohouta otevřena výstava Bohumíra Boba Hochmana a Vlasty Brůčka Plamínka Duhové vibrace nahých struktur (obrazy a básně). Bohumír Bob Hochman se zabývá kaligrafií, asambláží, body paintingem, experimentální malbou, ilustrací, šperkem, plastikou. Jeho tvorba byla prezentována na desítkách různých výstav doma i v zahraničí, módních přehlídkách a dalších akcích. Je zastoupena v soukromých sbírkách po celém světě. Součástí některých jeho výstav a dalších projektů je jeho poezie, body art a improvizace v různých rovinách hudby a zpěvu. Výstavy, body paintingové akce, ilustrace atd. byly otištěny v časopisech Playboy, Hustler, Obsession, Reflex aj. Vlastimil Brůček – „Vlastík Plamínek” – je profesionální numerolog a věštec. Více než 15 let se zabývá poradenskou a konzultační činností v těchto oborech po celé republice, zejména v Praze a ve východních Čechách.

Do 31. března bude v románském podzemí kavárny a galerie domu U Kunštátů otevřena výstava Jiřího Lauterkrance s názvem Sněhulákovo blues II. Jiří Lauterkranc je absolventem SUPŠ, obor užitá malba, UK PdF, obor výtvarná výchova, a AVU – ateliér restaurování uměleckých děl malířských a dřevěných polychromovaných plastik u Karla Strettiho. Je autorem několika samostatných výstav: 1999 divadlo Viola – malba I, 2002 klub Výletná – malba II, 2004 Mlýnská kavárna – Kampa – Sněhulákovo blues, 2007 galerie SUPŠ – malba III, 2011 Nová scéna Národního divadla – La BOMBE. Mezi jeho společné výstavy patří výstavy z let 2001 – galerie tvrz Popovice – výstava v prasečáku, 2008 galerie AVU – I.D.E.G.O. – výstava autoportrétů, 2009 galerie Vyšehrad – OLLA – Lauterktanc/Oliva – obrazy a sochy, 2010 Trafo galerie – KONTRASTY – L, Lauterkranc/Tichý a 2011 Trafo galerie – Pátý přes Devátý.

Každá příležitost k oslavě je dobrá. Tím spíš, je-li jí sympatický irský svátek sv. Patrika. I Praha se v letošním roce zapojí do celosvětových oslav Jameson St. Patrick's Live Celebrations v Jameson Zone v pražské Dlouhé ulici. A stejně jako loni, kdy nebylo v pražském Roxy klubu k hnutí, rozjede se český mejdan v irském stylu – na ulici i v klubu.

Do 31. března můžete v galerii Moderna zhlédnout zajímavou výstavu Jiřího Koláře a Ladislava Nováka Dialog. Výstava představuje Jiřího Koláře – výtvarníka hlásícího se k civilismu pražské Skupiny 42 – a Ladislava Nováka, jenž měl nejblíže k demlovské katolické linii české poezie a později k surrealismu. Dva výtvarníci, kteří uskutečnili živé průniky mezi poezií a výtvarným uměním. Výstava zahrnuje na 50 prací – koláží, proláží, závěsných básní, roláží, dekupáží, froasáží, autokoláží, kolážovaných objektů, muchláží a chiasmáží.

Do 21. dubna můžete v Czech Photo Gallery zhlédnout zajímavou výstavu Josefa Hníka s názvem Jiné tváře sériových vrahů. Josef Hník na výstavě představuje svůj nejnovější soubor sedmnácti nejznámějších a nejbrutálnějších sériových vrahů celého světa. Náměty pro tuto tvorbu čerpá na internetu. Snímá obraz klasickou fotografickou technikou přímo z monitoru počítače a s výslednými diapozitivy pracuje následně za pomoci projekční techniky. Takto vytvořené fotografie zásadně dále počítačově neupravuje. Na projektu, který zde představuje, pracuje od počátku loňského roku.

Olina Francová se snaží svými pracemi vystihnout dvě slova – touha a komunikace. Uměleckou intencí Oliny Francové je na jedné straně tematizování toho, co je svou podstatou rozdílné a oddělené, jako například žena a muž, na druhé straně ale u ní existuje snaha, aby artefakt byl pro diváka zároveň jakousi uměleckou spojnicí, lávkou či lavičkou vyzývající k překročení nejrůznějších hranic či přímo výzvou k vykročení do jiného světa. Světa, v němž například lidská pohlaví, která jsou jinak v životě plná rozdílů i protikladů, jsou najednou spojena v jeden celek.