Věčná otázka, co si pustíte tentokrát. Přátelé vám už poradili pár dobrých tipů, které jste si už pustili. Prohlédli jste i seznam nejlépe hodnocených filmů na komunitních filmových webech. A teď už nevíte kudy kam. Přitom existuje přehledný slovenský web Topfilm.sk, na kterém naleznete filmy rozřazené podle let, kategorie nebo třeba herců a režisérů. Snadno můžete filmové upoutávky prolistovat a podle nich se rozhodnout, jaký film si večer pustíte.

Jen do 1. března bude v galerii a klubu A.M.180 otevřena výstava Collab Band Sketch Book. A.M. 180 kolektiv je nezávislé kreativní uskupení založené na DIY principech a punkové estetice. Již od září 2013 skupina A.M.180 provozuje multifunkční prostor stejného jména v Praze. Hlavním cílem je vytvořit platformu pro interakci nezávislé hudební scény a současného uměleckého dění. A.M.180 pořádají výstavy, live show a performance, od roku 2007 provozují record label AMDISCS a od roku 2009 organizují CREEPY TEEPEE, festival současné a nezávislé hudby v Kutné Hoře. Tento rok oslaví 10. výročí. A.M.180 kolektiv prezentuje Collab Band Sketch Book, projekt, který běží od roku 2009.

Do 7. března můžete v rámci festivalu Mene Tekel zdarma navštívit v křížové chodbě Karolina výstavu obrazů a kreseb Bedřicha Bartáka. V rámci osmidílného výstavního projektu v galerii Karolina je péčí rodiny připraven výbor z rozsáhlého výtvarného díla mimořádně vzdělaného umělce a obětavého spoluvězně jáchymovských uranových dolů Bedřicha Bartáka. Průřez jeho tvorby dává vyniknout tragické reflexi komunistických kriminálů, mistrným plátnům se symbolickým významem, obrazům, z nichž tryskají vášně a city člověčenství, i tichému podobenství sakrálních děl zakotvených v české krajině i v krajině duše.

Do 7. března můžete v rámci festivalu Mene Tekel zdarma zhlédnout v křížové chodbě Karolina výstavu Řekni ďáblovi ne. Jedním z hlavních záměrů Mene Tekel je iniciovat mladou generaci k vyjádření vlastního názoru na mravní otázky lidské existence. Letošní projekt spolupráce studentů, kteří se svými díly přihlásili k tématu Umění v nesvobodě, zaštítil prorektor pro studijní záležitosti AVU v Praze prof. Vladimír Kokolia. Návštěvníci výstavy v křížové chodbě Karolina budou moci posoudit, jak posluchači AVU vnímají a tvůrčím způsobem reflektují otázky moci, manipulace, odcizení, oběti, symbolu či paměti.

Do 28. dubna můžete ve sklepní galerii Maďarského institutu vidět výstavu Miklóse Szütse s názvem Horizont (abstraktní akvarely). Jeho nejnovější akvarely abstraktních krajin jsou namalované se značnou energií. Jsou složené jen z několika málo barev, ale právě proto vytvářejí jedinečnou barevnou kompozici. Náhle se zjeví vodorovná čára, která se táhne napříč celým obrazem. Ta značí horizont. Vidíme krajinu, místo setkání nebe a země, setkání nebe s vodní hladinou. Nová nebesa, nová země – jak hlásá prorok Jeremiáš. A z této jediné čáry, možná snad ještě z její jemné siluety, vyvstává příroda.

Jen velmi vážným zájemcům z řad umělců a sběratelů bude zhruba do 30. dubna po předběžné telefonické domluvě umožněna návštěva výstavy Evy Sakuma v sídle advokátní kanceláře PRK Partners. Eva Sakuma vystudovala v Ateliéru konceptuální a intermediální tvorby profesorky Adély Matasové na VŠUP v Praze. Během studií též absolvovala stáž na fakultě krásných umění ve španělské Granadě. Věnuje se malbě, do níž však neváhá důvtipně zapojit i materiály jako plastové trubičky nebo rýži. V poslední době však používá výhradně propracovanou malířskou techniku vyžadující trpělivost a soustředění, které, jak umělkyně sama říká, pro ni představují příjemnou meditaci. Výsledný obraz vlastně vytváří pomocí dvou vrstev – zatímco první tvoří víceméně klasicky namalovaný podklad (například krajina), druhou pak maluje pomocí téměř pointilistické, opticky efektní „sítě“ bílých teček, pomocí níž dodává dílu další estetickou i duchovní dimenzi a zároveň plasticitu.

Do 15. března můžete v Galerii Michal's collection zhlédnout výstavu soch a objektů Markéty Korečkové a Jána Macka s názvem Rodina není základ státu. Markéta Korečková patří mezi české sochařky střední generace propojující ve své tvorbě dva principy – mužský a ženský. Pomocí zástupných symbolů sleduje jejich odlišnosti, vzájemnou neslučitelnost i jejich prolínání. Skulptury zosobňují tělesnost prostoupenou pomocí výrazně stylizované modelace duchovním prostorem. Sochařka sleduje střetání obou výše popsaných principů nejen v rovině sexuality, ale především zironizovaným poukazováním na vypjaté vztahové situace. Za ironickou rovinou nastupují další významy, kdy autorka sleduje samotnou podstatu vztahů a odlišností mezi povahou mužské a ženské přirozenosti. Ján Macko tvoří objekty simulující lidi stažené z kůže, které vzbudily kontroverzní reakce už na pražské AVU. Ztvárnil člověka staženého z kůže jako předložku, což sám vnímal jako šok nad ztrátou veškeré humanity během holocaustu. Svým profesorem Karlem Neprašem byl sice navržen na cenu ateliéru, ale klauzurní komise naopak navrhla jeho vyloučení ze školy za „cynismus“.