V pátek 15. února byla slavnostně otevřena na pražském Žižkově nová galerie, zabývající se především českou současnou tvorbou v oblasti sochy a malby – Alex Art Gallery. Projekt je koncipován jako kombinace již známých mistrů svých děl a mladých autorů z řad studentů pražské Akademie výtvarných umění, ale i mimo ni. Galerie svým otevřením učinila další krok dopředu tím, že ze své dosavadní virtuální webové existence nabízí svým zákazníkům možnost vystavená díla vidět pohromadě na jednom místě, a to v blízkosti centra metropole.

Do 15. března můžete ve výstavní a koncertní síni Atrium navštívit výstavu obrazů Petra Hejného nazvanou Dávné znění. Petr Hejný je známý především jako violoncellista. V Atriu představuje svou výtvarnou tvorbu, kterou se zabývá od roku 1972. „Jsou to obrazy a vize, které vyplouvají na povrch z hlubin lidského podvědomí, z hlubin dávnověku a jsou v paměti lidstva po dnešní dny. Realizují se a nabývají konkrétního tvaru a podoby. Obrazy ze světa rostlin, živočichů a jejich stínů, lidských bájí, dějin, pověstí, přírodních sil a živlů,“ říká o svých dílech sám autor.

Do 14. března můžete v Leica gallery vidět významnou výstavu fotografií Evy Fukové s názvem Pábení. Výstava je malým průřezem (kapesní retrospektivou) tvorby této legendární fotografky. Eva Fuková svým dílem a jeho významem patří mezi hrstku zakladatelských a průkopnických osobností české fotografie. Těch, kteří stovkám a tisícům dalších fotografů otevírají cesty, možnosti, přístupy k tvorbě. A to nejen ve fotografii, ale i ve výtvarném umění. Výběr více jak sedmi desítek fotografií je soustředěn vesměs na dvě etapy – fotografie vzniklé v Čechách a na cestách po Evropě v letech 1951–1964 a dále na cyklus newyorských fotografií (s důrazem na sérii vzniklou během krátkého pobytu v roce 1964).

Do 12. března můžete v galerii Rumunského institutu navštívit výstavu Viktórie Dzurenkové s názvem Malířství // Včera, dnes a zítra. V rámci propagace umělců rumunského původu účastnících se kulturního života v Česku a na Slovensku zve Rumunský kulturní institut v Praze na výstavu prací této malířky. S Rumunskem navázala znovu kontakty po roce 1989 a hluboce ji ovlivnilo užité umění rumunských lidových umělců. Tento vliv je viditelný v jejím díle jak v malířství, tak i v krátkometrážních filmech, jejichž byla režisérkou. Práce přinášejí její pohled na tradiční rumunská místa, myšlení i umění.

Lorenzaccio je historická freska z renesanční Florencie Alfreda de Musseta, jejíž rozhlasovou verzi natočil v roce 1960 režisér Přemysl Pražský. Vltava ji uvede v sobotu ve 14 hodin. Praha si v neděli 24. února ve 20 hodin připomene režisérské umění Josefa Henkeho jeho prací s názvem Kelley aneb První sčítání holubů v Čechách. Už o hodinu dříve ale Vltava odvysílá premiéru rozhlasové mozaiky na motivy příběhu Oscara Wildea Nechytit slavíka, ale slyšet jeho srdce. Autorkou je Veronika Pospíšilová. A tentýž den po 21. hodině zazní na Vltavě v pořadu CD – Laser oratorium Miloše Boka Skřítkové z Křinického údolí.

Do 10. března můžete v galerii Nová síň zhlédnout výstavu Rudolfa Vejrycha s názvem Obrazy. U příležitosti 130. výročí autorova narození ji ve spolupráci s galerií Nová síň připravila rodina Rudolfa Vejrycha. Výstava představuje v Praze po třiceti letech dílo umělce, který patřil mezi kultivované malíře, členy Mánesa mezi dvěma válkami. Žil ve stínu svého švagra Maxe Švabinského a zemřel předčasně v pouhých 57 letech. Jeho zralé dílo však bylo zcela svébytné, poučeně reflektující současnou francouzskou malbu, zejména dílo Henriho Matisse. Jeho hlavními tématy byla figura, hlavně ženský akt, zátiší a krajina. Maloval krajiny z okolí Kozlova na Vysočině a ze Slovenska. Patřil mezi tvůrce, pro které je velkým tématem prostá krása, kterou není třeba heroizovat.

Do 3. března můžete v galerii Vltavín vidět výstavu s názvem Předvoj. Vystavuje zde skupina brněnských umělců (Lukáš Orlita, Lenka Pilařová, Jan Spěváček, Pavel Matyska, Jiří Kuděla, Irena Křivánková), které do uměleckého světa vypravil Jiří Načeradský. Výstava je jakýmsi „předvojem“ výstavy Jiřího Načeradského a zároveň prezentací už zralých umělců. Návštěvník galerie může dobře porovnat, jaký vliv mělo mistrovo školení na novou, nastupující generaci, a kam se mladší autoři v současnosti ubírají.