Zhruba do 25. února můžete v pasážové Galerii Ferdinanda Baumanna vidět výstavu Petra Písaříka Vytuněný / E=vytuněný². Neuchopitelný a všestranný talent Petra Písaříka na české současné výtvarné scéně stále překvapuje. Ačkoli je velmi produktivní, neupadá do žádné manýry. Jeho vizualita je originální: z neestetických prvků vytváří jinou estetiku nebo také naprosto současný jazyk odrážející složitost a neuchopitelnost naší přítomnosti. Kromě odvážných téměř abstraktních velkoformátových obrazů, v nichž odvážně mísí prvky nižší a vyšší kultury, lidovku se vznešeným, se věnuje také třírozměrné tvorbě. Písaříkovy objekty jsou směsí mnoha stylů. Najdeme v nich prvky modernistických směrů dada a surrealismu, promítá se do nich zběsilost improvizovaného Fluxusu, zkrátka postmoderně spojují, citují a ironizují všechno, co se dosud ve vizuálním umění objevilo. Písařík je však ojedinělý mág, jemuž se pod rukama z banality zrodí podivuhodná krása. Neváhá použít odpadků či barevných flitrů, nezastaví se před ničím. Má totiž dar odvahy a nasazení pouštět se do riskantních poloh. Petr Písařík je na naší scéně neoddiskutovatelným fenoménem.

Do 24. února můžete v galerii Moderna navštívit výstavu obrazů Otakara Kubína s názvem Bohatství proměn. Výstava malíře Otakara Kubína představuje dílo umělce českého původu, jehož jméno má světový zvuk. Dílo, které původně vyšlo z impresionismu a vangoghovského expresionismu, se ve 20. letech přetvořilo na specifický „vlastní“ malířský styl v duchu tzv. novoklasicismu. Galerie Moderna představuje z období 20.-40. let více než 70 obrazů, kreseb a grafických listů tohoto vynikajícího světového výtvarníka.

Do 28. února můžete v hospůdce Brácha na triku vidět prodejní výstavu obrazů Daniela Krejbicha Čtvero ročních období. Malbě se intenzivně věnuje od roku 2002. Zaměřuje se jak na tvorbu figurální, tak na krajinomalbu, kdy tato údobí prokládá krátkými odbočkami k čisté abstrakci. Obrazy Daniela Krejbicha se ptají po člověku. Ptají se po něm skrze jeho tělesnou, veskrze hmotnou podstatu, konkrétní existenci v síti vztahů a jím samým utvářeném prostředí. Ženu kreslí Krejbich s jakousi brutální něhou: akt, tato už sama o sobě upřímná tvář ženské světskosti, je v jeho podání ještě obnaženější, ještě nezakrytější, deformovaný perspektivou výmluvnosti. K razantnímu dojmu přispívá notně i barva, která nikdy neslouží povrchu věcí, ale vždy jejich jádru.

Dabér je rozhlasová hra Jana Vedrala s Miroslavem Moravcem v hlavní roli, kterou se v neděli 3. února ve 20 hodin na stanici Praha uzavře čtyřdílná série Milý pane Jiří Horčičko. Portrét jiného rozhlasového režiséra Josefa Bezdíčka nabídne už v sobotu v 16 hodin Vltava. Jde o první část Výročního průvodce rozhlasovou hrou. Wolfganga Amadea Mozarta si Vltava připomene ve středu ve 20 hodin pořadem o nedokončených skladatelových dílech Mozartovy kompoziční fragmenty a ve čtvrtek ve stejném čase hrou Josefa Boučka Requiem.

Zhruba do 31. ledna bude ve večerní kavárně Souterrain otevřena výstava malíře a hudebníka Štěpána Málka Geometrické příhody. Poezie, hudba a výtvarnictví. Tyto umělecké obory Štěpán Málek bravurně kombinuje. Po nocích koncertuje s punkovou skupinou NVÚ, přes den vyučuje obor kresba a modelování na Univerzitě Hradec Králové a do šuplíku si píše básně. Ve své výtvarné tvorbě se zaměřuje na vztahy mezi geometrií a náhodně vzniklou nepravidelností. V sochařině zvýrazňuje protiklady pomocí oblázkových kamenů. Tohoto tématu se drží i v případě nástěnných děl jak vyřezávaných, tak rýsovaných. Obrazy, které vznikly pod Málkovýma rukama, jsou plné nejen geometrických tvarů. Výtvarné umění není jedinou jeho vášní, v polovině 80. let založil s kamarádem punkovou skupinu NVÚ, která funguje dodnes. Jako zpěvák s ní koncertuje po celé republice.

Do 24. února můžete v Galerii Josefa Adamce navštívit výstavu Jiřího Wintera Neprakty Tak i onak, představující známé i zcela neznámé dílo slavného karikaturisty. Výstava se zaměřuje na jeho práce s náboženskou tematikou. A právě spojení duchovna, výtvarna a humoru může nám, křesťanům, přinést nejen potěšení, ale i pootevření nových zajímavých obzorů. „Nejradši maluju situace. Pokud možno vyhraněné. Musí se něco dít. Člověk na takovém obrázku má stát tváří v tvář proti osudu. Odsouzenec proti katovi, vojevůdce bez vojska proti přesile nepřátel, dívka, která přišla pozdě domů, proti rozzuřenému tatínkovi. A v tu chvíli musí ten, kdo je poražený, nebo ten, kdo poráží, říci něco, co celou situaci změní v legraci…“ (Jiří Winter Neprakta).

Ani po dvaceti letech od našeho odloučení s jazykově nejbližšími sousedy neztratilo pro nás Slovensko na své přitažlivosti. Podívali jsme se mnohdy dál za naše hranice, okusili kouzlo lákavých dálek a zjistili, že nejlíp je nám tam, kde se cítíme doma. I když nám slovenští sousedé neslibují vyšší výdělky nebo sofistikovanější síť dálnic či veřejné dopravy, přesto se v jejich společnosti cítíme jako v přítomnosti dávných přátel. Jako s o něco emotivnějším a o to bezprostřednějším bratrem. Navštívit Slováky dnes navíc není nijak komplikované, jak je vidět na příkladu portálu Vysoké Tatry.