Originální performance magneticky přitahující oči a trhající rekordní časy, dynamicky kladená linka a strhující výsledek. To je PERFORMANCE OF DYNAMIC DRAWING BY VJERKA ART! 1. listopadu v Praze ve studiu Podsklepeno proběhlo první originální představení výtvarnice Věrky Vybíralové, umělkyně tělem i duší, jež neváhá a trhá své nitro v každém okamžiku své tvorby. Diváci se mohli přesvědčit na vlastní oči, z čeho byla porota soutěže Česko Slovensko má talent tak uchvácená a proč řekli Věrce třikrát „ano“. Díla vznikla opět za několik minut, na velký formát, s důrazem kladeným na výběr neznámých modelů (herci z divadla, publikum). Vystoupení bylo součástí uměleckého večera, jehož hlavní náplní bylo vystoupení skvělých improvizátorů z Divadla TU – Jindřicha Bíče, Filipa Lukeše a Jaroslava Hejnice. Ve čtvrtek 6. prosince se Věrka chystá malovat naživo v barvě. Tak neváhejte a přijďte, vstupné dobrovolné!

Do 18. listopadu můžete v galerii Vyšehrad vidět výstavu Jaroslavy Kadlecové a Karoliny Klimešové s názvem Zahrada Utopia. Jaroslava Kadlecová studuje AVU, ateliér intermediální konfrontace II Jiřího Příhody a Karolína Klimešová studuje taktéž AVU, ateliér grafiky II Vladimíra Kokolii. Jaroslava Kadlecová prezentuje trojici soch z plastických segmentů, Karolína Klimešová pak zpracovala pro výstavu dekorativní květinový záhon z barevných krepových papírů.

Až do 3. února můžete v GHMP, v Domě U Kamenného zvonu, navštívit rozsáhlou výstavu Jana Švankmajera s názvem Možnosti dialogu (Mezi filmem a volnou tvorbou). Jan Švankmajer patří k předním představitelům české filmové a výtvarné scény posledních 40 let. Jeho dílo je v dominantní míře určováno filozofií a tvůrčími postupy surrealismu. Jan Švankmajer je jediným českým umělcem zastoupeným ve stálé expozici Tate Gallery v Londýně. Jeho životním postojem je surrealismus. Výtvarník, loutkář, světoznámý filmový režisér a scenárista začínal svou tvůrčí činnost jako autor strukturální malby a asambláží, jež tvořil koncem 50. let pod mnohoznačným názvem informel. Jeho zájem směřoval ke konkrétním a hlubším výrazovým i významovým polohám. Opustil abstrakci a vrátil se k figurální tvorbě, totiž k výrobě a využití loutek, jako autor krátkých animovaných filmů. Od počátku 60. let uplatňuje skrze filmové postupy i vlastní výtvarný projev.

Až do 30. dubna můžete v Náprstkově muzeu navštívit výstavu Po stopě Karla Maye. Výstava z cyklu Monarchie připomíná základní informace o nesnadném životě tohoto slavného autora a především upozorňuje na jeho stopy na našem území. Na výstavě se seznámíte s postavami Mayových románů, statečnými indiány, zálesáky, beduíny i Kurdy a dalšími hrdiny, ale i s odpornými zloduchy, otrokáři, zrádci a vrahy. Spatříte reálné předměty indiánských kultur i orientálního světa, které zároveň hrály významné role v Mayových dílech. Spatříte knihy a ilustrace, pobaví vás vtipy na mayovská témata i bizarní projevy kultu hraničícího mnohdy až s hysterií, která zavládla v Československu v 60. a 70. letech 20. století. Vystaveny budou též nejslavnější zbraně světa, Old Shatterhandova medvědobijka a Vinnetouova stříbrná puška.

Do 16. listopadu můžete v Rumunském kulturním institutu navštívit fotografickou výstavu Stanislava Špouly s názvem Česká menšina v rumunském Banátu (fotografie 1978–1981). Jedná se o fotografický cyklus Lidé v Karpatech. V první polovině 19. století kolonizovalo více než 2 000 osadníků z Čech rumunský Banát. Šest vesnic, které se dochovaly do dnešních dob, si zachovalo svůj tehdejší jazyk a kulturu, která zůstala téměř nedotčená dnešní moderní civilizací. V letech 1978 a 1981, tedy v době, kdy se u nás o české menšině v Banátu takřka nevědělo, zavítal mezi tamější obyvatele do horských hřebenů nad Dunajem student historie a etnografie Stanislav Špoula. Dnes zahradní architekt a představitel české humanistické fotografie, Stanislav Špoula, navštívil obce Sv. Helena a Rovensko a zdokumentoval zde způsob života jejich obyvatelů.

Kdo je Lukáš Pelc? Nechme ho, ať se nám představí sám…: „Považuji se za univerzálního hudebníka-multiinstrumentalistu s dlouhodobě se rozvíjejícím zázemím v oblasti sportu, filozofie a ezoteriky. Vnímám tři skalní nepřátele na cestě do mainstreamového chřtánu: pasivitu, povrchnost a rezignaci. Vedu své žáky a studenty po linii sebepoznání – sebepřijetí – seberealizace – zdroj živený soukolím vnitřních motivací. Předpokládám, že pesimismus je pouze chronickou nemocí zhrzených idealistů. Odmítám alkoholovou socio-kulturu pro její destruktivní vliv na schopnost vnímat druhého člověka a vyzdvihuji možnosti konopného opojení ve smyslu šamanských strategií vnitřního rozvoje při zachování bdělosti, koncentrace, aktivity a pevné sebekontroly. Průběžně využívám některé jógínské a asketické principy. Cítím, že vím, jak uprostřed neoliberálního pseudokapitalismu prožít kvalitní plnohodnotný život v materiální skromnosti, a tuto cestu se snažím nabídnout také žákům a studentům…“ Vstupme do jeho světa…

Do 30. listopadu poběží v Kavárně Pražírna charitativní prodejní výstava Očima vilšanských dětí. Jedná se o fotografie, které vytvořily děti z dětského domova v ukrajinských Vilšanech. Fotografie vznikly v rámci letního výjezdu českých dobrovolníků v roce 2012. Do hledáčku fotoaparátu tentokrát nekoukali dobrovolníci, ale místní děti, které své okolí vnímají poněkud jinak. Celý projekt je nápadem dobrovolnice sdružení Bodaj Dominiky Duchkové. Během čtrnáctidenního pobytu připravili dobrovolníci pod jejím odborným vedením pro místní děti fotoškolu, kde se ve dvojicích, vždy jeden klient a jeden dobrovolník, učily zacházet s fotoaparátem a zamýšlet se nad formou a obsahem každé jednotlivé fotografie. Mimo vlastní fotoškolu děti každé odpoledne fotily samostatně, přičemž se snažily ztvárňovat určité téma, které bylo pro každý den předem dané.