Zhruba do 31. ledna bude ve večerní kavárně Souterrain otevřena výstava malíře a hudebníka Štěpána Málka Geometrické příhody. Poezie, hudba a výtvarnictví. Tyto umělecké obory Štěpán Málek bravurně kombinuje. Po nocích koncertuje s punkovou skupinou NVÚ, přes den vyučuje obor kresba a modelování na Univerzitě Hradec Králové a do šuplíku si píše básně. Ve své výtvarné tvorbě se zaměřuje na vztahy mezi geometrií a náhodně vzniklou nepravidelností. V sochařině zvýrazňuje protiklady pomocí oblázkových kamenů. Tohoto tématu se drží i v případě nástěnných děl jak vyřezávaných, tak rýsovaných. Obrazy, které vznikly pod Málkovýma rukama, jsou plné nejen geometrických tvarů. Výtvarné umění není jedinou jeho vášní, v polovině 80. let založil s kamarádem punkovou skupinu NVÚ, která funguje dodnes. Jako zpěvák s ní koncertuje po celé republice.

Do 24. února můžete v Galerii Josefa Adamce navštívit výstavu Jiřího Wintera Neprakty Tak i onak, představující známé i zcela neznámé dílo slavného karikaturisty. Výstava se zaměřuje na jeho práce s náboženskou tematikou. A právě spojení duchovna, výtvarna a humoru může nám, křesťanům, přinést nejen potěšení, ale i pootevření nových zajímavých obzorů. „Nejradši maluju situace. Pokud možno vyhraněné. Musí se něco dít. Člověk na takovém obrázku má stát tváří v tvář proti osudu. Odsouzenec proti katovi, vojevůdce bez vojska proti přesile nepřátel, dívka, která přišla pozdě domů, proti rozzuřenému tatínkovi. A v tu chvíli musí ten, kdo je poražený, nebo ten, kdo poráží, říci něco, co celou situaci změní v legraci…“ (Jiří Winter Neprakta).

Ani po dvaceti letech od našeho odloučení s jazykově nejbližšími sousedy neztratilo pro nás Slovensko na své přitažlivosti. Podívali jsme se mnohdy dál za naše hranice, okusili kouzlo lákavých dálek a zjistili, že nejlíp je nám tam, kde se cítíme doma. I když nám slovenští sousedé neslibují vyšší výdělky nebo sofistikovanější síť dálnic či veřejné dopravy, přesto se v jejich společnosti cítíme jako v přítomnosti dávných přátel. Jako s o něco emotivnějším a o to bezprostřednějším bratrem. Navštívit Slováky dnes navíc není nijak komplikované, jak je vidět na příkladu portálu Vysoké Tatry.

Do 10. března můžete v galerii Rudolfinum navštívit výstavu současné malby Motýlí efekt – Véla, Štech, Typlt, Gerboc, Pitín, Petrbok. Výstava představuje reprezentativní výběr děl šesti malířů posledních tří generací, kteří se ve své tvorbě snaží postihnout mezníky současného společenského a kulturního vývoje. Vladimír Véla, Adam Štech, Lubomír Typlt, Martin Gerboc, Daniel Pitín a Jiří Petrbok prostřednictvím jednotícího média, kterým je obraz, tyto mezníky interpretují a reflektují nejrůznějšími přístupy. Od touhy po společném „meziprostoru“ přes hledání nového formátování příběhu ke kritickému čtení obrazu a v neposlední řadě také inicializací témat zrcadlení rovin, které nastavuje samotná „realita“.

Do 15. února bude v Topičově klubu otevřena výstava fotografií a fotomontáží Petra Zhoře Světlo a tváře. Fotografie Petra Zhoře jsou originální nejen svou koloristikou, ale zejména způsobem, jakým je v nich použito světlo. Jeho fotografie, odhlédneme-li např. od portrétního žánru a dalších fotografií, v nichž světlo není protagonistou, oscilují mezi přesnými konturami figurín a mezi světelnou kaligrafií. Světlem autor vytváří na jedné straně dynamicky průrazné siluety zobrazovaných věcí, na druhé straně vstupuje samo světlo do obrazu jako autonomní živel, který po sobě zanechává neklidně zjitřenou stopu. Klidnější trsy i explozivní gejzíry světla se střídají s lineárními světelnými drahami, je to fyzikální děj pohybu fotonů a zároveň umělecké pořádání náhody.

Do 22. února bude v knihovně Libri Prohibiti otevřena výstava Ztroskotanci v kresbách Jaroslava Blažka. Před studiem na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1952–1958 (u profesorů Holého a Rady) studoval také krátce na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde získal již dobré znalosti malířského řemesla, a přišel na akademii mnohem lépe připravený než jeho spolužáci. Právě tady v jeho obrazech již najdeme zaujetí pro světlo a slunce a živelnou radost z jasnosti barev. Ač zůstává posléze trvale v Praze, neztrácí ani kousíček ze své přirozenosti a zdravé venkovské mentality. Nosí v sobě mládí prožité v Kosticích, vzpomínky na maminku, rytmus a poezii lidového umění. Tyto nesentimentální, lidsky prosté reminiscence přetavuje do osobité výtvarné řeči. Téměř každý autor obrátil alespoň letmý pohled ke vzorům. Jaroslavu Blažkovi imponuje malířské dílo Chagallovo, obdivuje kresbu Matissovu a Picassovu a cení si tvorby Legérovy. Autor postupně rád experimentuje s barevnou hmotou, kterou často nanáší v hutných strukturách a vnáší do ní tak prvek robustní stavebnosti a neiluzivní prostorovosti.

Do 30. dubna můžete v předsálí Kongresového centra ČNB navštívit výstavu Zlatý fond Národního muzea fotografie – Výběr devátý… a poslední. Zlatý fond NMF je první a základní sbírkou Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. Prestižní kolekce, jež vznikala postupně v letech 2002–2004, je založena na darování jedné autorské fotografie od každého dárce. Sestává z 220 snímků všech žánrů od současných českých fotografů žijících v České republice i v zahraničí. Její založení inicioval a koncepci vytvořil MgA. Ivo Gil se spoluzakladateli MgA. Tomášem Dvořákem a doc. Jaroslavem Prokopem. Národní muzeum fotografie a Česká národní banka vytvořily v roce 2005 desetiletý projekt výstav tematických souborů ze Zlatého fondu NMF. Každoročně se tak v prostorách Kongresového centra ČNB představovala vybraná část této unikátní kolekce.