Velký vandr je název představení Divadla Husa na provázku a také jeho rozhlasové rekonstrukce, kterou nabídne Vltava v sobotu ve 14 hodin. Tématem jsou příhody slavného Eskymo Welzla. Ve středu v netradičních 11 hodin dopoledne vysílá Vltava přímým přenosem koncert Vídeňských filharmoniků ze salzburského festivalu. V pátek v 16 hodin pak Vltava v pořadu Fonogramy připomene povodně před deseti lety a jak o nich vysílal rozhlas.

Do 15. září můžete v galerii Vernon navštívit výstavu Franka Kočího Vzpomínky. Výstava představuje výběr z prací Franka Kočího, umělce, který se narodil v Československu, většinu svého života však strávil v San Francisku. Přestože namaloval více než 2 000 obrazů, v uměleckém světě žil bez povšimnutí. „Umění není otázkou nekonečné harmonie se světem, ale spíše nekonečné radosti a smutku přicházejících z jedné zkušenosti,“ řekl kdysi Frank Kočí. Byl velmi aktivním pouličním malířem působícím v San Francisku. Rodné Československo opustil v roce 1921, ve svých 17 letech. Štěstí a nové příležitosti se rozhodl hledat v Americe. V Hollywoodu byl zaměstnán jako noční hlídač uměleckého studia a právě zde získal první kontakt s malířskými barvami. Začaly vznikat první obrazy. V mnoha jeho dílech je vystižena lidská radost, humor a cynické pózy lidského těla.

Až do 15. října bude v galerii Výtoň otevřena dvojvýstava kreseb Jiřího Šlitra s názvem Ze skicáku/portréty a fotografií Ivana Englicha s názvem Nejen ze Semaforu. „Jiří Šlitr, ať už zavítal do kterékoliv země na Východ nebo na Západ, nikdy s sebou nezapomněl vzít skicák a tužky – barevné fixy anebo propisky. Když kreslil v mnohastupňových mrazech (např. v Moskvě), střídal je s tím, že jakmile mu zamrzla jedna, už měl v rukavici nebo v kapse připravenu rozehřátou druhou a tak jich neustále několik střídal. Kreslil v každé volné chvilce – sám jsem ho jednou viděl kreslit v zimě v Praze u židovského hřbitova, když jsem šel coby truhlářský učeň v pět ráno na tramvaj, naštvanej, že od šesti musím zařezávat v dílně (obrazně i doslova). Tenkrát jsem si v duchu říkal: Má to tenhle člověk zapotřebí, vstávat tak brzy? Patrně tak vstával občas i v jiných světových metropolích,“ říká Ondřej Suchý. Ivan Englich kdysi prakticky nahradil Jana Lukase na pozici dvorního fotografa divadla Semafor a v 60. a 70. letech odhadem nafotil asi 1 600 semaforských snímků.

Do 31. srpna můžete ve Viničním altánu Gröbovka vidět výstavu australského malíře Lukose Heye s názvem From twisted perspective. Lukos Hey studoval na University of Newcastle and Hunter Institute of Technology pod uměleckým vedením Johna Morrise a Richarda Tippinga. Jeho aktuální výstava – soudě už podle názvu – nechává především Prahu roztancovat ve fantaskním víru ulic, budov a lidí.

Do 27. září bude v galerii Kuskovu otevřena výstava leptů a designu s japonským lakem uruši. Hiroaki Miyayama je významný japonský umělec, prezident slavného japonského tiskařského studia „UTUSHI“. Hiroaki Miyayama více než 20 let pracoval na unikátní technice, při které používá plátky zlata nebo stříbra jako součást svých grafik. Na své výstavě v galerii KusKovu prezentuje sérii prací ilustrujících novým, moderním způsobem tradiční japonský román z 11. století „The Tale of Genji“. V druhé části výstavy představuje Václav Kučera část své sbírky užitého umění s tradičním japonským přírodním lakem uruši a také nerezové pohárky Toby Toshiyukiho, který tradiční technologii přenáší na zcela současný, minimalistický design.

Do 2. září bude hostit Galerie U Betlémské kaple výstavu Praha na počátku století. Ze zastoupených autorů zde budou k vidění František Kobliha, Emil Orlik, Viktor Stretti, Jaromír Stretti-Zamponi, T. F. Šimon, Jan Vondrouš a další. Tématem výstavy je Praha na počátku 20. století, tedy v době, kdy se formoval moderní výtvarný projev. Pojďme zavzpomínat na starou Prahu.

Do 31. srpna bude v Klubu hedvábná stezka otevřena výstava uměleckých fotografií Terezy Šprachtové s názvem Krajina jindy a jinde. Tereziny snímky jsou mírně abstraktní fotografie přírodních krás z Evropy i odjinud. „Ráda míchám dohromady realitu a fantazii a vkládám k sobě věci tak, jak na to lidi nejsou zvyklí nebo to nečekají. Takový je i život. Realita je jako pohlazení, ale může i štípat. Je to na vás, abyste si dávali pozor, aby vás neštípla, musíte se hlídat a zároveň se jí nenechat obklopit aby vás neuzavřela a nezavřela by vám cesty k fantazii, protože život bez fantazie je velmi těžký a je velmi těžké ji hledat a chránit si ji,“ říká autorka výstavy.