Do 27. září bude v galerii Kuskovu otevřena výstava leptů a designu s japonským lakem uruši. Hiroaki Miyayama je významný japonský umělec, prezident slavného japonského tiskařského studia „UTUSHI“. Hiroaki Miyayama více než 20 let pracoval na unikátní technice, při které používá plátky zlata nebo stříbra jako součást svých grafik. Na své výstavě v galerii KusKovu prezentuje sérii prací ilustrujících novým, moderním způsobem tradiční japonský román z 11. století „The Tale of Genji“. V druhé části výstavy představuje Václav Kučera část své sbírky užitého umění s tradičním japonským přírodním lakem uruši a také nerezové pohárky Toby Toshiyukiho, který tradiční technologii přenáší na zcela současný, minimalistický design.

Do 2. září bude hostit Galerie U Betlémské kaple výstavu Praha na počátku století. Ze zastoupených autorů zde budou k vidění František Kobliha, Emil Orlik, Viktor Stretti, Jaromír Stretti-Zamponi, T. F. Šimon, Jan Vondrouš a další. Tématem výstavy je Praha na počátku 20. století, tedy v době, kdy se formoval moderní výtvarný projev. Pojďme zavzpomínat na starou Prahu.

Do 31. srpna bude v Klubu hedvábná stezka otevřena výstava uměleckých fotografií Terezy Šprachtové s názvem Krajina jindy a jinde. Tereziny snímky jsou mírně abstraktní fotografie přírodních krás z Evropy i odjinud. „Ráda míchám dohromady realitu a fantazii a vkládám k sobě věci tak, jak na to lidi nejsou zvyklí nebo to nečekají. Takový je i život. Realita je jako pohlazení, ale může i štípat. Je to na vás, abyste si dávali pozor, aby vás neštípla, musíte se hlídat a zároveň se jí nenechat obklopit aby vás neuzavřela a nezavřela by vám cesty k fantazii, protože život bez fantazie je velmi těžký a je velmi těžké ji hledat a chránit si ji,“ říká autorka výstavy.

Do 15. září můžete v galerii GATE navštívit výstavu Antonína Michalčíka s názvem Elementy. Návštěvníci výstavy se mohou těšit na 37 obrazů, na nichž jsou zachyceny nejrůznější motivy – od architektonických památek a staveb přes lidské postavy až k fantazijním kompozicím. Všechny olejomalby jsou přesto spojeny jedním prvkem, a to podmaněním si nejen umělecké, ale i široké veřejnosti. Antonín Michalčík je znám zejména od 40. let. V Praze i ve světě se prezentoval na mnoha výstavách, které zaznamenaly velký ohlas. Pronikavý úspěch Antonína Michalčíka tkví ve zcela osobitém přístupu k malbě. Jeho obrazy ve své podstatě vystihly dvě krajní tendence, které netvoří úplný protiklad, ale spíše komplementární elementy, v jejichž odvážně vytyčené jednotě tkví reálná podstata jeho tvorby.

Oproti kamenným knihkupectvím mají ta internetová nespornou výhodu, knihy můžete nakoupit z pohodlí domova a za pár dní vám zakoupené knížky dorazí až do domu. Obvykle za ně ani nedáte tolik jako v kamenném obchodě, kde obchodník musí platit nájem a provoz prodejny. Internetový obchod Beletrie.eu byl po dva roky partnerem naší literární rubriky, a proto bychom vám rádi představili širokou paletu knih, které nabízí.

V Brně není nuda! To ostatně dokládá výstava, která je k vidění do 31. srpna v budově Ministerstva kultury v Nostickém paláci. Panelová výstava nese název Brno – město s duchem Bauhausu. Výstava představuje známé brněnské stavby architektury první poloviny 20. století. Vychází z expozice, která vznikla speciálně pro izraelské město Tel Aviv, kde se ČR tímto způsobem prezentovala. Podle ředitele brněnského památkového ústavu Petra Kroupy se v Izraeli představila hlavně funkcionalistická a židovská architektura.

Do 31. srpna můžete v galerii Portheimka navštívit kolektivní výstavu s názvem A přece se točí… Další, v pořadí již čtvrtá výstava na literární téma pořádaná ve spolupráci galerie Portheimka s galerií Vivo pro rok 2012, stejně jako tři předchozí úspěšné společné realizace (Kráska a zvíře 2008, Hádala se duše s tělem 2010, Sirotci surrealismu 2011) je výzvou pro skupinu cca čtyřiceti špičkových soudobých českých výtvarníků, pro které je literární inspirace trvalou součástí jejich tvorby. Novem výchozího tématu je, že vnáší do dosavadní poetické dikce uplynulých ročníků prvek výrazně filozofující. Galileův okřídlený výrok „A PŘECE SE TOČÍ…“ lze vnímat jako věčný vzdor svobodného myšlení proti schematizaci, jako odpor racia proti iracionalitě, ale také jako odvahu postavit vnitřní přesvědčení proti argumentačním stereotypům.