Do 24. března bude v galerii Jiří Švestka otevřena výstava Mariny Paris s názvem Unreal space. Tato italská výtvarnice, která žije a pracuje v Římě, se ve své práci zabývá především stálostí paměti, vzpomínek a jejich fluktuací v čase a prostoru, za využití širšího spektra rozličných médií, sahajícího od kresby, přes fotografii k videu a instalaci. Paměť či vzpomínka se v tvorbě M. Paris objevuje jako východisko – reálná situace – situovaná ve vzdáleném čase, rekonstruovaném různými způsoby, nejčastěji pomocí práce s prostorem, který vlivem autorky podstupuje jemné modifikace, zaměřené na změnu běžného vnímání místa tak, aby bylo možno si vytvořit alternativní, sice iluzivní, ale stále ještě pravdivou představu.

Do 14. dubna bude v kavárně Krásný ztráty otevřena fotografická výstava snímků Jana Krapáče s názvem Žena, kůže, tíseň, kost. Mimo jiné je J. Krapáč i autorem fotografií kapely Sunflower Caravan, fotografuje momentky, portréty a dělá dokumentární snímky. Nyní se návštěvníkům výstavy představuje jako fotograf lehce erotických záběrů.

Do 16. března bude v galerii Fotograf otevřena výstava s názvem Tichá žena. Politicky i esteticky nekorektní výstava pojednávající o ženě jako objektu ve fotografii 70. a 80. let na zdánlivě disparátních příkladech oficiálního umění i tehdejších outsiderů chce ukázat, do jaké míry byl fotoaparát nástrojem uctívání ženského půvabu či zotročující zbraní. Vzniká tak subjektivní kurátorská konstrukce o tehdejších genderových kánonech, ale i o době vlastního zrození a jejím sex-appealu, o nostalgii a mizející touze.

Již jen do 29. února můžete ve výstavní síni Mánes navštívit charitativní fotografickou výstavu Jana Foltána s názvem Maroko – brána západu. Výtěžek ze vstupného bude předán Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF a FN Motol. Fotografování je pro Jana Foltána něco, čím může sdělovat, jak vidí svět kolem sebe, a na druhé straně je to způsob, jak může pomáhat tam, kde je to potřeba. V první části výstavy představuje své tradiční fotografie: lidské tváře, portréty, přírodu a abstrakta. Druhá část představuje snímky z dětského utečeneckého tábora UNHCR v Rabatu a třetí část nás seznámí s tvůrčí fotografickou činností dětí z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN v Motole, které jsou vedeny Klubem interaktivního domu, o. p. s., který dlouhodobě těmto dětem pomáhá.

Pozvání na pohostinskou režii ansámblu nového cirkusu La Putyka proslaveného stejnojmennou hostinskou prvotinou přijal světově uznávaný finský režisér Maksim Komaro. V době, kdy starý cirkus žehrá na ubývající zájem diváků, naplnila inscenace Slapstick Sonata Novou scénu pražského Národního divadla hned dvakrát – veřejnou generálkou a premiérou. I podruhé si herci vysloužili ovace ve stoje. Diváci žasli, tajil se jim dech a také se smáli směšným kouskům.

V úterý 21. února byl zahájen jubilejní ročník festivalu Malá inventura v holešovické La Fabrice. Ozvláštnil tak předávání cen Česká divadelní DNA. Organizátoři z o. s. Nová síť jimi chtějí každé dva roky oceňovat pět osobností, které nejvíce přispěly k rozvoji oboru nového divadla. Podle hlavní organizátorky A. Světlíkové je Malá inventura reprezentativní a jednou z největších přehlídek svého druhu v ČR. Vznikla ve spolupráci se sedmi nejdůležitějšími pražskými scénami živého umění (Alfred ve dvoře, Art Prometheus – klub Blink, Divadlo Ponec, Meetfactory, Nová scéna ND, Studio Alta a Experimentální prostor Roxy/NoD), které se dlouhodobě věnují podpoře a prezentaci nezávislé kultury. Je součástí evropského projektu DNA – Development of New Art Continuum.

Nahota, masturbace, prázdnota, porno, nevěra, deprese a smrt. Stud je v pořadí druhým celovečerním snímkem oceňovaného Stevena McQueena. Stejně jako v předešlém Hladu (2008) nebude nic zakrývat. A stejně jako v předešlém Hladu dá možnost hercům zahrát si svou životní roli.