Do 29. dubna bude hostit Galerie Lapidárium středoevropskou kolektivní výstavu s názvem Credo. Výstava se zabývá dialogem současnosti s tradicí v podání šesti umělců, inspirovaných vztahem archaických a mýtických témat k současnosti. Spojení individuální formy uměleckého projevu, emočního prožitku, historických asociací a reality 21. století vytváří nenápadné, avšak citelné napětí. Každý z autorů konfrontuje svým nezaměnitelným způsobem a specifickou výtvarnou formou osobní pocity a prožitky s realitou soudobého světa, hledaje božskou stopu na „tržišti možností“ a na pomezí profánní každodennosti a posvátné vznešenosti. Credo – víra umělce v umění, která vychází ze života.

Do 27. dubna bude ve Viničním altánu Gröbovka otevřena výstava fotografií Martiny Chmelové s názvem Umění překladu. Tato česká malířka a fotografka tvořící v Praze a v Amsterdamu používá speciální vlastní techniku – kombinaci lepidla, olejových a akrylových barev. Hlavním tématem jejích obrazů jsou města a jejich magická atmosféra. Je členkou mezinárodní skupiny umělců Highway Artmix. Vystavuje převážně v Nizozemí. Několik měsíců se živila tvorbou nástěnných maleb. Nyní opět tvoří v Čechách (v Praze) ve svém ateliéru, kde nejen maluje, ale i vytváří šperky a fotografuje umělecké akty a portréty.

Do 10. května bude v Ateliéru Josefa Sudka otevřena výstava Štěpánky Stein a Salima Issy s názvem Národní obrození. Nový soubor portrétních fotografií Salima Issy a Štěpánky Stein Národní obrození navazuje na předchozí projekty autorů zaměřené na etnické menšiny v České republice, zejména vietnamskou komunitu. Soubor se silně politicky a nacionálně zatíženým názvem s jistou ironií oživuje perspektivu tradiční akademické reprezentace 19. století. Prostřednictvím parafráze ikonických figur české obrozenecké mytologie autoři poukazují na měnící se kontext, vybízejí k reflexi nacionalistických vzorců a vytyčují silové pole mezi obdobím boje o národní identitu a kontinuální potřebou redefinice ve světě neustálé změny.

Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista je rozhlasová verze biblické divadelní hry, vycházející z lidového umění barokní doby. Z podkrkonošských her českého lidu ji připravil pro Mahenovu činohru v roce 1965 Jan Kopecký. Pro jeviště Divadla Husa na provázku zadaptovali Eva Tálská, Bořivoj Srba a Radan Koryčanský. Vltava ji odvysílá na Velikonoční pondělí v 15 hodin. Praha bude také v pondělí vysílat hru, a to krátce po 16. hodině. Půjde o dramatizaci jednoho z klasických děl světové ženské literatury Emma Jane Austenové. Ve středu se bude Vltava věnovat Nonstop čtení 68 Publishers v Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého v Praze, a to nejen přímými přenosy Mozaiky po 15. a Čajovny po 19. hodině.

Do 30. dubna bude v Rock Café otevřena výstava velkoformátových fotografií Petra Jílka, který fotografuje již od dětství. Od začátku jej zajímal život druhých, jejich radosti, strasti a osudy. To mu vydrželo do dneška. Věnuje se hlavně dokumentární a reportážní fotografii. Většina těchto snímků je černobílých, což podtrhuje emocionální náboj situace a snímku. Fotografuje jak digitálně, tak i na film. Stále se nechává okouzlit chemií a temnou komorou. Hodně cestuje, navazuje kontakty s lidmi, zachycuje jejich život. Do snímků vkládá emoce a dynamiku. Má rád velkoformátové tisky, které jsou velmi působivé. Na fotografiích chce ukázat svět tak, jak jej mnohdy přehlížíme, detaily a střípky zdánlivě bezvýznamných událostí.

Zhruba do 30. dubna bude v kavárně Divadla Na Zábradlí otevřena výstava Jakuba Štětky Močála. Autor výstavy vystřídal řadu zaměstnání. Fotografování se věnuje od roku 1998. Kombinuje analogovou a digitální techniku, věnuje se převážně volné tvorbě. Volně pojatý soubor fotografií nazvaný Hymnus spojuje inspirace křesťanskými symboly. Modely si autor vybíral z okruhu svých přátel, tedy obyvatel Prahy. „Fotím lidi kolem sebe, kteří představují cosi ve mně,“ říká autor a naznačuje tak, že fotografie nejsou pouhými ilustracemi zvolených námětů.

V tom nejlepším čase uvedlo Národní divadlo v české premiéře hru Enron mladé britské autorky Lucy Prebble. V době, kdy se se spojením ekonomická krize potýkáme každý den, můžeme na jevišti Národního divadla zhlédnout příběh společnosti, která tento fenomén o dekádu předstihla a stala se nechvalně známým symbolem krachu. Nemusíte se obávat nudy ani nepochopení. Enron v režii Michala Dočekala k ekonomickému tématu přistupuje stravitelně, a i když místy působí jednostranně, přesto nabízí možnost potřebného zamyšlení.