Předávání literárních cen se sice v Čechách netěší takové mediální pozornosti, jako je tomu například u výročních filmových cen či u emoce vzbuzujících (a velké otazníky kladoucích) cen hudebních, ale i přesto se do povědomí čtenářů dostaly. Literárních cen není poskrovnu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Máme ceny pro začínající autory, pro básníky, pro překladatele, cenu za celoživotní přínos, ceny nesoucí jména všelijakých význačných českých literátů – osoby zainteresované (s tendencí k nesystematičnosti) se v nich mohou velmi snadno ztratit. Ovšem ne-literátům při otázce po českých literárních cenách jistě jako první na mysl vytanou právě Magnesie Litery.

Do 29. dubna bude hostit Galerie Lapidárium středoevropskou kolektivní výstavu s názvem Credo. Výstava se zabývá dialogem současnosti s tradicí v podání šesti umělců, inspirovaných vztahem archaických a mýtických témat k současnosti. Spojení individuální formy uměleckého projevu, emočního prožitku, historických asociací a reality 21. století vytváří nenápadné, avšak citelné napětí. Každý z autorů konfrontuje svým nezaměnitelným způsobem a specifickou výtvarnou formou osobní pocity a prožitky s realitou soudobého světa, hledaje božskou stopu na „tržišti možností“ a na pomezí profánní každodennosti a posvátné vznešenosti. Credo – víra umělce v umění, která vychází ze života.

Do 27. dubna bude ve Viničním altánu Gröbovka otevřena výstava fotografií Martiny Chmelové s názvem Umění překladu. Tato česká malířka a fotografka tvořící v Praze a v Amsterdamu používá speciální vlastní techniku – kombinaci lepidla, olejových a akrylových barev. Hlavním tématem jejích obrazů jsou města a jejich magická atmosféra. Je členkou mezinárodní skupiny umělců Highway Artmix. Vystavuje převážně v Nizozemí. Několik měsíců se živila tvorbou nástěnných maleb. Nyní opět tvoří v Čechách (v Praze) ve svém ateliéru, kde nejen maluje, ale i vytváří šperky a fotografuje umělecké akty a portréty.

Do 10. května bude v Ateliéru Josefa Sudka otevřena výstava Štěpánky Stein a Salima Issy s názvem Národní obrození. Nový soubor portrétních fotografií Salima Issy a Štěpánky Stein Národní obrození navazuje na předchozí projekty autorů zaměřené na etnické menšiny v České republice, zejména vietnamskou komunitu. Soubor se silně politicky a nacionálně zatíženým názvem s jistou ironií oživuje perspektivu tradiční akademické reprezentace 19. století. Prostřednictvím parafráze ikonických figur české obrozenecké mytologie autoři poukazují na měnící se kontext, vybízejí k reflexi nacionalistických vzorců a vytyčují silové pole mezi obdobím boje o národní identitu a kontinuální potřebou redefinice ve světě neustálé změny.

Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista je rozhlasová verze biblické divadelní hry, vycházející z lidového umění barokní doby. Z podkrkonošských her českého lidu ji připravil pro Mahenovu činohru v roce 1965 Jan Kopecký. Pro jeviště Divadla Husa na provázku zadaptovali Eva Tálská, Bořivoj Srba a Radan Koryčanský. Vltava ji odvysílá na Velikonoční pondělí v 15 hodin. Praha bude také v pondělí vysílat hru, a to krátce po 16. hodině. Půjde o dramatizaci jednoho z klasických děl světové ženské literatury Emma Jane Austenové. Ve středu se bude Vltava věnovat Nonstop čtení 68 Publishers v Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého v Praze, a to nejen přímými přenosy Mozaiky po 15. a Čajovny po 19. hodině.

Do 30. dubna bude v Rock Café otevřena výstava velkoformátových fotografií Petra Jílka, který fotografuje již od dětství. Od začátku jej zajímal život druhých, jejich radosti, strasti a osudy. To mu vydrželo do dneška. Věnuje se hlavně dokumentární a reportážní fotografii. Většina těchto snímků je černobílých, což podtrhuje emocionální náboj situace a snímku. Fotografuje jak digitálně, tak i na film. Stále se nechává okouzlit chemií a temnou komorou. Hodně cestuje, navazuje kontakty s lidmi, zachycuje jejich život. Do snímků vkládá emoce a dynamiku. Má rád velkoformátové tisky, které jsou velmi působivé. Na fotografiích chce ukázat svět tak, jak jej mnohdy přehlížíme, detaily a střípky zdánlivě bezvýznamných událostí.

Zhruba do 30. dubna bude v kavárně Divadla Na Zábradlí otevřena výstava Jakuba Štětky Močála. Autor výstavy vystřídal řadu zaměstnání. Fotografování se věnuje od roku 1998. Kombinuje analogovou a digitální techniku, věnuje se převážně volné tvorbě. Volně pojatý soubor fotografií nazvaný Hymnus spojuje inspirace křesťanskými symboly. Modely si autor vybíral z okruhu svých přátel, tedy obyvatel Prahy. „Fotím lidi kolem sebe, kteří představují cosi ve mně,“ říká autor a naznačuje tak, že fotografie nejsou pouhými ilustracemi zvolených námětů.