Na Velký pátek odvysílá Vltava ve 20 hodin Bachovy Janovy pašije. Ve 23:15 pak velikonoční meditaci Wojciecha Wencela Velkopáteční křížová cesta. Účinkujícími jsou například Ivan Martin Jirous, Pavel Zajíček, Dana Němcová, Václav Vaško nebo Marie Tomášová. Na Bílou sobotu uvede Vltava v 16:45 novelu Jana Čepa Rozárka Lukášova a v 19 hodin Wagnerovu operu Parsifal z Bayreuthského festivalu z roku 1970. Od úterý až do Velikonočního pondělí bude Vltava vysílat četbu z románu Pära Lagerkvista Barabáš. Praha zařadila na Bílou sobotu krátce po 13. hodině rozhlasovou hru Krabat na motivy knihy Otfrieda Preusslera Čarodějův učeň. K tématu se vztahuje také reportážní pásmo Velikonoce v kraji čarodějova učně, Krabata a loupežníka Karáska. Vltava ho uvede v rámci Víkendové přílohy už v sobotu dopoledne. Na Velikonoční neděli nabídne stanice Praha přesně ve 13 hodin pohádku Letí, letí svatojánci na motivy Karafiátových Broučků. Ve 20 hodin pak Praha uvede komedii Ivana Sergejeviče Turgeněva Venkovanka.

Do 10. května můžete v galerii Artinbox navštívit nejen fotografickou výstavu s názvem Něžný fotoerotikon – Touha, něha, nevinnost a jemná erotika ve fotografiích 20. a 21. století. Právě ve 20. století přestal sex platit za společenské tabu a ocitl se v popředí lidského zájmu. Proto se dá 20. století označit za „století sexu“, v němž člověk odhodil strach a předsudky. A právě sex úzce souvisí s touhou, něhou a nevinností. Jemná erotika v nás probudí lidskou představivost a hravost ve všech myslitelných podobách.

Do 15. května bude v nově otevřené galerii GATE v Husově ulici v Praze otevřena výstava Františka Drtikola s názvem Nahá geometrie. Jedná se tedy o zahajovací výstavu GATE galerie, která je retrospektivní výstavou významného českého fotografa Františka Drtikola ze soukromých sbírek z EU a USA, organizovanou spolu s GASK a Galerie Kicken Berlin. Součástí výstavy je i v Čechách jedno z nejznámějších děl Vlna. Výstavy se účastní rovněž sběratelé z USA, kteří na ni zapůjčili díla, a kurátor výstavy Rudolf Kicken. Výstava představuje výběr 60–70 děl Františka Drtikola, některé z nich dosud v ČR nevystavované.

Začátek dubna do Prahy přináší možnost navštívit představení hned dvou mimopražských divadelních souborů. Zatímco v Žižkovském divadle Járy Cimrmana představí v rámci festivalu Žižkovská štace trojici svých inscenací Městské divadlo Zlín, prostory Divadla v Celetné pohostí Divadlo Petra Bezruče. Využít příležitost a stihnout obě jarní moravská hostování se určitě vyplatí.

Na první pohled se zdá duben v kinech poměrně slabý. O pozornost však volá první letní blockbuster, který tentokrát natočili podle stolní hry – Bitevní loď. Stoleté výročí zkázy Titanicu se pokusí připomenout obnovená premiéra Cameronova majstrštyku ve 3D, která tak následuje Star Wars z února. Vrací se také Prcičky ve čtvrtém díle, chystá se na nás letošní první nová variace na Sněhurku a adaptace populární české knihy Můj vysvlečenej deník dorazí koncem měsíce. Jistotu všech jistot ale představuje loutkový animák studia Aardman Piráti.

Do 13. dubna můžete navštívit ve studentské Galerii K4 kolektivní výstavu s názvem Za zorným polem. Výstava představuje práce studentů architektury, které se však liší od klasické prezentace modelů, skic a návrhů. Cílem bylo autorsky pojmout jasně vymezený prostor galerie a studentského klubu. Výsledkem jsou jednak zásahy do interiéru, instalace spojené s audiem a videem i samostatné objekty počítající s interakcí diváka. Výstava je zahájením programu Galerie K4 jako „Experimentálního prostoru pro mladé začínající kurátory“.

Až do 25. května můžete v Topičově salonu navštívit výstavu Karla Šlengera s názvem Srdce Země je ze zlata. Tento neznámý malíř z Podkrkonoší předvedl na jaře 1941 husarský kousek. Uprostřed války se mu v Praze u Topiče podařilo do posledního obrazu prodat svou výstavu. Expozice autora, jehož dílo se za protektorátu pohybovalo na hranicích Entartete Kunst, zakázaného umění, se stalo senzací. Salon byl po dlouhé době zcela vyprodán. Expozice Karla Šlengera jako příspěvek k letošnímu topičovskému výročí (75 let od založení 4. Topičova salonu 1937–1949) není rekonstrukcí oné události. Její koncept je téměř opačný. Důraz je kladen na figurální tvorbu, která tehdy vystavena být nemohla. Výběr děl zároveň akcentuje nietzschovský podtext ve Šlengerově tvorbě jako vodítko ve spleti těžko uchopitelného malířova díla.