Do 13. května bude v Národní galerii, konírně paláce Kinských, otevřena výstava Františka Kavána s názvem Symbolistní, dekadentní. NG v Praze nyní prostřednictvím malé, ale objevné výstavy zpřístupňuje veřejnosti jeho obrazy, kresby a grafické listy vzniklé během pouhých pěti let, mezi roky 1894 až 1899. Nově objevená Kavánova díla z druhé poloviny 90. let 19. století, které Národní galerie v Praze nedávno získala, tak v mnohém rozbíjejí tradiční představu o Kavánově tvorbě.

Do 15. dubna bude Polský institut hostit výstavu Marka Sobczyka s názvem Jemní. Polský malíř, grafik, teoretik a pedagog M. Sobczyk je absolventem varšavské Akademie výtvarných umění a je znám především ze svého působení v umělecké skupině Gruppa v 80. letech 20. století. Jeho tvorba se postupně vyvíjela od abstrakce směrem k figurální, ornamentální malbě. Sobczykovy obrazy vstupují do angažovaného dialogu se společenskou realitou, využívají překvapujících kompozičních spojení a mnohoznačností. Malíř dlouhodobě spolupracuje s krakovskou galerií Zderzak a vystavoval v prestižní varšavské Zachętě.

Do 17. března bude v Divusu k vidění výstava velkoformátových děl Pavla Reisenauera. Přes třicet velkých prací ze série pracovně nazvané „Pro sebe“. Tato díla se liší od veřejnosti dobře známé produkce pro časopis Respekt. Barevná reality-psychedelická série obsahuje témata skrytých pasáží jen zdánlivě slavných dějin a motivy zšeřelých zákoutí světského ducha. P. Reisenauer poprvé představuje vlastní vidění světa v tak velkém rozsahu. A podle interních informací to zas bude na dlouhou dobu jeho ojedinělé individuální „vystoupení“.

Do 2. března bude v prostorách „dočasné galerie“ D-ecore otevřena výstava s názvem Druhoroj. Výstava mapuje současné tendence v díle generace autorů, kteří jsou spjatí s působením profesora Martina Mainera na brněnské FAVU. Jedná se o první výstavu v roce 2012, kterou The Chemistry Gallery uspořádala ve spolupráci s Výtvarným ateliérem malování a kreslení a studiem D-ecore. Cílem výstavy je nejen dát přizvaným umělcům opětovnou a novou příležitost prezentovat své nejnovější práce na společné kolektivní výstavě, ale taktéž poodkrýt jemné významové a formální aspekty tvorby, které určují jak jejich autorskou individualitu, tak i určitou příslušnost k jisté vznikající generaci autorů – „mainerovců“.

Do 4. března bude v Písecké bráně otevřena fotografická výstava Lucie Svobodové s názvem Co zůstává běžně skryto. Výstava fotografií obsahuje dvě na první pohled odlišná témata – černobílou figurální fotografii a barevnou kolekci detailů rostlin. Intimní záběry zobrazují více či méně odhalené ženské křivky a detaily květin, kde si nejste jisti, která konkrétní květina je pod barevnou siluetou, detailem či křivkou znázorněna. Spojující linkou dvou rozdílně zpracovaných témat jsou ženské oči fotografky.

Královéhradecká sochařka a velká milovnice zvířat Eva Dlabáčková se narodila ve znamení Štíra 15. listopadu 1948 v Hradci Králové. Vystudovala obor sochařství na SUPŠSK v Hořicích v Podkrkonoší. Uskutečnila několik výstav, např. v Domě umělců (Hradec Králové, 1972), Galerii Rondo (Hradec Králové, 1997 a 2011). Realizovala také tyto plastiky: reliéf Niké (Třebechovice p. O., 1972), sochu Torzo (Holohlavy, 1974), reliéfní nápis s osvětlením (Lázně Bohdaneč, 1975) a nástěnnou plastiku – Sigma (Hradec Králové, 1977). Od roku 1968 pracuje jako galeristka v Galerii moderního umění v Hradci Králové.

Íránská kinematografie si získává fanoušky převážně na mezinárodních filmových festivalech. Do širší distribuce se obvykle nedostává. Z úzkého festivalového záběru se ovšem nyní podařilo vystoupit dramatu, v němž režisér a scenárista v jedné osobě Asghar Farhadi dokázal pravdivě zobrazit současný Írán a zároveň oslovit mezinárodní publikum nadčasovým tématem manželského vztahu. A nejedná se o jen tak nějaké drama. Obdiv a ovace získal Rozchod Nadera a Simin na Berlinale, kde je proměnil ve Zlatého medvěda a oba protagonisty v držitele hlavní ceny a stal se kandidátem na Oscara za cizojazyčný film.