Premiéru romantického muzikálu Quasimodo… kdysi se pro lásku umíralo předcházela vysoká očekávání, přímo vyplývající ze skutečnosti, že v kontextu českého divadelního mainstreamu jde po delší době o první muzikálovou produkci, jež byla vložena do rukou mladým, progresivním a v oblasti alternativního divadla dávno etablovaným tvůrcům. Po zhlédnutí premiéry pokládám za důležité hned v úvodu tohoto článku ozřejmit, že část nadějí byla naplněna, a na místě jest tedy uznalé pokývnutí hlavy a opatrné pozvednutí palce, leč problémy se nejnovější jevištní adaptaci osudů legendárního pařížského hrbáče rovněž zdaleka nevyhnuly. Pojďme se mu tedy kouknout na hrb!

Tipy pro tento týden si vzaly do hledáčku osobnosti z divadelního světa, o kterých se v posledních dnech velmi často hovoří. S prvním představením je spojen Jirka Adámek, s druhým Jirka Havelka a s posledním Dan Hrbek. Co by tedy nemělo ujít vaší pozornosti v týdnu od 21. do 27. listopadu?

Pouze do 20. listopadu bude v dolním foyer Divadla Archa otevřena výstava fotografií Jindřicha Štreita s názvem Jsme ze stejné planety. Výstava barevných dokumentárních snímků mapuje osudy lidí, kteří se narodili stovky a tisíce kilometrů od českých hranic, ale rozhodli se žít v Česku. Příběhy tří desítek cizinců, kteří v České republice našli druhý domov. Autor se zaměřil především na zmapování rodinného či pracovního prostředí, podle toho, kam ho oslovení lidé pozvali nebo kde je právě zastihl. Celý cyklus je součástí projektu Pozitivní obraz cizince v ČR.

Josef Audrlický a Vincent van Gogh… Také vidíte v jejich portrétech tu podobnost? Ty silné tahy štětcem. Ty barvy. Neuhasitelná vášeň pro umění. Malování je pro Josefa vyjadřovacím prostředkem stejně důležitým a živým jako slovo. Jeho obrazy jsou kromě jeho vlastních pocitů ztělesněním inteligence a analýzy, ale kdo nemaluje bez pocitů? Rád experimentuje s kontrasty a barevnou harmonií. Duši námětu se snaží zachytit prostřednictvím používaných barev a rytmu.

Je velice těžké, vlastně až trochu nesmyslné, kritizovat debut osmnáctiletého autora, který se teprve hledá. A to nejenom jako autor, ale i jako dospívající člověk. Bludy z nudy mladého spisovatele, který píše pod pseudonymem Sacha Sperling (vlastním jménem Yacha Kurys), nejsou beletrií pro široké čtenářské publikum, ale spíše zajímavým dokumentem nadcházející generace, o které nevypovídá samotný text, ale spíše to, co v textu zcela očividně chybí.

Na úvod varování pro ty, u nichž kýčovitost amerických dramat vyvolává dávení: pro jistotu tuto recenzi přeskočte a rozhodně v příštích čtrnácti dnech nenavštěvujte české multiplexy. Z Hollywoodu k nám právě přichází těžký kalibr. Proč chodit kolem horké kaše, Ocelová pěst 3D je ukázkou nefalšovaného hollywoodského patosu ve své nejčistší podobě. Pro někoho je smrtícím virem, pro někoho nevyčerpatelným zdrojem zábavy. Milovaná i nenáviděná, taková bude i Ocelová pěst.

Do 19. února 2012 se koná v Sále architektů ve 4. patře Staroměstské radnice výstava s názvem Fotografování pražské architektury, 1848–1921. Na výstavě fotografií z období 2. poloviny 19. a prvních dvou desetiletí 20. století je zveřejněno víc než 100 známých i dosud neprezentovaných snímků z různých sbírek. Výstava je první částí plánované trilogie připravené Útvarem rozvoje hl. města Prahy. Podobný cyklus zaměřený na způsob a metody fotografování pražské architektury nebyl dosud realizován. Netradiční architektonické řešení výstavy naznačuje, že i na dějiny fotografování hlavního města lze pohlížet z méně obvyklých úhlů pohledu.